Sherlock: Přízračná nevěsta

Sherlock se nám přesouvá zpátky do 19. století, kam původně patřil. Vizuálně je vše v pořádku a samotný případ se Nevěstou je skvělý od začátku do konce (respektive skoro do konce). Nicméně to tam děsivě ruší ty vstupy ze současnosti, ty psychedelické zjevení profesora Moriartyho a celkově pokus o to udělat z toho něco víc než zajímavou stylovou detektivku. Chápu, že to tvůrci chtěli nějak navázat na původní seriál, ale mě to prostě přišlo asi stejně otravné jako když hrajete Assassin's Creed a probudíte se z Animu. 3,5 (04.03.2016)

Od speciálu jsem čekal prostě dobový příběh se stejným obsazením. Nicméně Přízračná nevěsta je nakonec takový podivný hybrid, který navazuje na konec třetí řady a přibližuje nás řadě čtvrté, aniž by se v něm ovšem stalo cokoliv důležitého. Je to tedy opravdu jen taková zdrogovaná hříčka, která se nebere vážně, což je docela sympatické, ale zároveň je kvůli cestování o sto let zpět, dopředu, zase zpět a zase dopředu až zbytečně zmatená. Arthur Conan Doyle by asi radost neměl. (28.04.2021)

Moffat s Gattisem dření nadsázku a divácký svět jde vývrtky. Je to čistá kokainová zábava, předěl mezi sériemi, který nic neřeší, ani neposouvá. Samostatná hříčka a betaverze kultu sebe sama, které se tolik spílá jenom kvůli tomu, že se čekaly velké věci. Po sebeparodické třetí sérii mi ta míra diváckého nepochopení přijde úsměvná. Každopádně, verzi 4.0 se nebráním ani trochu. I kdyby měl být Moriarty nakonec svým vlastním dvojčetem, klonem, nebo zmrtvýchvstalým přízrakem ze snu. (03.01.2016)

S přivřením obou očí za čtyři hvězdy. Kdyby tvůrci neměli potřebu exhibovat se tím, že do toho zbytečně naflákají překombinované "cestování časem" a zůstali u jinak skvělé, gotickou atmosférou oplývající první viktoriánské poloviny, byl by dojem o pořádný kus lepší. Takhle to bohužel zůstalo u ne zcela naplněných očekávání. (04.01.2016)

65%. Zatím nejrozpačitější díl, který by u mě funkci nalákání na další sérii příliš nesplnil, kdybych se na ní pochopitelně netěšil už dva roky dopředu. Překombinovaný případ, který nebyl v kontextu původní linie moderního Sherlocka nutný a pro další dění prakticky o ničem nevypovídal, byl opravdu jen narychlo psanou nedostatečnou výpní dlouhé čekací doby mezi třetí a čtvrtou řadou. Možná by bylo pro příště lepší zůstat u několikaminutových speciálů a nepouštět se do experimentů, protože ani pokus o transformaci Londýna do doby viktoriánské se příliš nevyvedl, resp. nepůsobí patřičně specifickou atmosférou a pozornost od brilantní výpravy odvádí nepochopitelná (i když jako kompromis vůči absenci času asi tolerovatelná) nepřizpůsobivost tehdejší době třeba v řeči a chování postav. Škoda zbytečné snahy o uspokojení divácké obce, tento díl je fanouškovským kompromisem, na který rád zapomenu a doufám, že tvůrci dál nepůjdou podobnou cestou, která není špatná, nezajímavá nebo bez potenciálu, ale v mých očích chemicky tolik nefunguje a není to asi Moffatův šálek. Abych ale jen nenegoval, tajemnost případu a tradičně dokonalý Moriarty přispívali ke skvělé režii, díky kterým je alespoň Sherlock stále Sherlockem, a tak lze chemickou dysfunkčnost tohoto speciálu považovat za stejně nedůležitou, jako je speciál sám. Škoda, ale zase tolik nehoří a věřím, že příští Sherlock už bude zase tradiční... tedy, tradičně moderní. (02.01.2016)