Harry Potter a Ohnivý pohár

Vyhypeovaný až na kost. Takový je čtvrtý Harry Potter. Proč mě vlastně pořád překvapuje, že jen co dozní fanfáry ze slavnostní premiéry, objeví se na CSFD či IMDb zástupy nekritických diváků, které marketing a uměle vyvolané haló kolem díla paní Rowlingové (a jí podobných) zpracovalo na úroveň nesoudných ovcí spásajících trávu přesně dle melodie bačovy píšťalky. Oním - nutno podotknout že selhávajícím - bačou se stal Mike Newell, jenž do puntíku splnil mé obavy. Po bystrém režisérském očku mistra Cuaróna dění v Bradavicích diriguje nezajímavý rutinér, pod jehož velením nejen že nevznikla jediná vypilovaná scéna s emocionálním dopadem silnějším než jedno pošimrání na chodidle (platí to i pro první úmrtí v sérii), ale neobjevila se ani žádná jakkoliv jinak působivá a v kontextu současné tvorby excelentní sekvence. Tam kde se přímo nabízí aranžmá konfliktů v Leoneho přepjatém, ovšem nebesky stylovém a působivém aranžmá (samozřejmě přeháním), kde se sáhodlouze připravuje smršť pro všechny divákovy smysly (drak), tam Newell nakonec zabloudí, narychlo odříká, co mu kniha přikazuje, a s nulovým šmakem zanechaným v ústech zase zmizí v zákulisí. Steven Kloves navíc nezvládl adaptovat víc než kdy předtím (film je tak jen mnohdy zmateným a nesourodým sledem epizodek mizivého významu pro člověka neseznámeného s knihou), mladí herci mají stále rezervy (a to jsem na rozdíl od minula mohl místo dabované IMAX-experience ocenit v kině původní zvukovou stopu) a konec devastují hned tři, ano, čtete správně, TŘI otravné vysvětlující monology pro pomalejší děti v sále, v nichž oba zlosynové činí klasickou chybu každého akčního hrdiny a místo činů žvatlají o tom proč, jak, kudy a s jakými úmysly. :-) S bezvýrazností drtivé většiny scén, rozplizlostí příběhu, ale i příjemnou „taneční“ pasáží, pěknými triky a s impotentním pánem zla, který nedokáže odstranit ani čtrnáctiletého caparta (rozumím důvodům, ale stejně... :-), mi to jednoduše nevychází na víc než na smutné tři hvězdy. Neboli jednou a dost. BTW o víkendu jsem znovu checknul na DVD Vězně z Azkabanu a je to opravdu jiná liga – hudebně (Doyle se alespoň ve filmu ztrácel) a hlavně formálně. Cuarón se svým nebojácným přístupem prostě zaválel na dlouhé roky dopředu. (22.11.2005)

No, z Harryho se nám stává velký kluk. Aspoň některé části jeho těla jsou o tom přesvědčeny:) S novým režisérem však odešla i ta hrst humoru, která mě tak těšila u Vězně Z Azkabanu, a zůstala z ní jenom maličká špetka. Stejně tak se zde zatím nejvíc projevil čím dál šílenější a rozmáchlejší literární styl paní Rowlingové a nutnost jeho výrazného ořezu. Ke knižnímu Gobletu to mám od filmového zpracování časově nejblíž ze všech dosavadních pokračování, takže mi jisté zákroky přišly opravdu rušivé a přišel jsem si nepěkně ošizen. Ovšem abych jen nehaněl, ples byl naprosto famózní... stejně jako zvedačka Emmy Watsonové, a tím nemyslím tu taneční figuru, kterou tak proflákl Patrick Swayze;) Dalším extrémně příjemným překvapením pro mě byla hudba, která tentokrát měla parametry výraznosti, rozmanitosti a vyrovnané kvality, jako by ani nebyla od Williamse:) Dílem s největší přidanou hodnotou oproti předloze nadále zůstává Vězeň Z Azkabanu a dílem s nejnižším koeficientem vhodnosti pro děti se stává Ohnivý Pohár. Nejde snad o děsivost nebo násilnost nebo tak něco, v tomhle ohledu považuji za neškodného i Pána Prstenů, kde se armády masakrují jedna symfonická báseň za druhou...to víte, hudba Ainur...spíš jde o celkové sychravé a ponuré ladění celého filmu, které má do dětského filmu asi tak daleko jako Iva Kubelková k současným "královnám krásy":P Jsem zvědav jak to celé skončí, nicméně stále trvám na tom, že není nutné dávat za to byť jen jedinou korunu či jiný ekvivalentní mrzký peníz;) 80% (21.05.2007)

Tenhle film je kvalitou u mě někde mezi Kamenem mudrců a Vězněm z Azkabanu, blíž k prvnímu. To, co natočit pan Cuarón nebylo překonáno, ale vše od Chrise Columbuse ano. Zásádní rozdíl vidím v tom, že u trojky se na kratším čase podařilo odvyprávět příběh, který působí naprosto celistvým dojmem a přitom si zachovává důležité události z knížky a hlavně jejího ducha. Ohnivý pohár na mě zapůsobil hrozně přecpaně - spousta věcí byla sice vypuštěna (naprostá většina z nich právem), ale hlavně začátek je přeplněný útržky událostí, které divák neznalý knihy vůbec nemůže pochytit a divák znalý si těch zlomků asi těžko užije. Ale i přes všechny tyto výhrady musím říct, že vůbec nejde o špatný film - hororová atmosféra je opravdu perfektní, i když docela by mě zajímalo, co na ní budou říkat 8-leté děti. Hlavně poslední úkol z turnaje je natočen hodně dobře a strašidelně, doplněný skvělou hudbou Patricka Doyla (opravdu perfektně odvedená práce). 150 minut filmu uteče jako nic, občasné odlehčení filmu také prospívá (kouzelnický bál - i když dle mého vkusu mohl být kratší, Snape a jeho ztrácející se přísady, ...). Po druhém a třetím shlédnutí musím doplnit že opakovaně se film stává nudnějším a nudnějším a začínám mít pocit, jestli u mě neklesne ještě o potterovskou příčku níž (na předposlední místo před Tajemnou komnatu)... Doplnění - už klesl. (05.12.2005)

Smím-li vyslovit názor obyčejného mudly, jakým jsem já, tak Newell nic nepokazil, ale ani nenadchl. Především tu není jediná scéna či jediná postava, která by mně ohromila, zaujala či vyděsila. Se slzou v oku vzpomínám na stylové Cuarónovy mozkomory, kteří tak dokonale brnkali na temnou strunu příběhu, v Newellově filmu zde temnotu zastupuje Voldemort, který by nevyděsil ani mého křečka (a to mám Ralpha tak rád) a jehož přehrávající teatrální finále patří k nejslabším okamžikům filmu. Hlavní problém filmu je ale v absenci hlubších emocí (aspoň na mně to tak působilo) a až příliš útržkovitém vyprávění,spousta scén je dějově nedotažených, Newell zbrkle, zřejmě i díky scenáři, skáče od scény ke scéně, člověk netknutý knižní předlohou tápe a holým faktem zůstává, že plně docenit Newellův film mohou snad pouze čtenáři, kteří mohou porovnávat své čtenářské vizuální představy s děním na plátně. Věřím, že by pomohlo film "natáhnout", či rozdělit na dvě části a učinit tak děj plnějším dojmem. Jo a jen tak mimochodem, touha po hypogryfovi, model Klofan, mě už přešla. Teď prahnu po "žaberníkovi", s ním by se dalo při mé plavecké mizérii dobře machrovat před ženskými v bázéně :o) (21.02.2006)

Čaj o páté s nemastnými a neslanými sušenkami, jehož největší devizou je plesová atrakce plná emocí, asociací a paradoxně i bolestné reality. Naproti tomu je hlavní dějová linie nesrozumitelná a nezajímavá, stejně jako ubohé finále, jež nám jen tak napůl evokuje osudné souboje vesmírné ságy a to nejen svými rodinnými přesahy, ale i technickým zpracováním. To však není podstatné stejně jako postava připomínající svou fyziologií Adolfa Hitlera či snad dosti jasný odkaz na hraběte Drákulu a jeho poskoka. Kde nic není, ani smrt nebere a tahle čtvrtá část velkolepé ságy je bohužel prázdnější více než by očekával i největší skeptik. Bolestné procitnutí po dvou řemeslných počinech a jedné režijní virtuozitě, které fanouškům i náhodným kolemjdoucím skutečně nepřeji. (12.12.2005)