Blair Witch: 20 let poté

Trochu sequel, trochu remake, ale hlavně zmodernizovaná verze pro dnešní publikum, kterému originál přišel málo akční. S hrdiny se neseznámíte ani z rychlíku - hlavní totiž je dostat tuhle bandu co nejrychleji do lesa a ještě rychleji se s nimi ztratit. Mobily samozřejmě přestanou fungovat a tak tu současnou techniku zastupuje převážně dron, díky němuž občas nahlédneme i nad stromy, abychom viděli... zase stromy. Jako poněkud nepochopitelnej se mi jeví nápad s tim, aby se zdejším postavám děly úplně ty samý sračky, co se děly už Joshuovi, Mikovi a Heather, a navíc je tam dostat pod takhle absurdní, skoro až dementní záminkou. Na druhou stranu, přesně od půlky filmu vás nová Blair Witch zahalí do naprosté tmy, kde vás nechá tápat, bloudit, děsit a umírat, aby vás v poslední a až nečekaně intenzivní patnáctiminutovce vtáhla do svý hnusný barabizny a tam se vám dokonce ukázala. A i když to neni zrovna příjemnej pohled (zdravim GE2), mám dojem, že tady tvůrci mohli nechat alespoň něco na divákově fantazii. I tak se však nejedná o žádnou sračku, jak si tu mnozí vylili srdíčko ještě v době nekoukatelnýho kinoripu. (24.12.2016)

Poselstvím filmu je, že s černochy jsou jenom problémy a jsou to mizerní táborníci. A taky to, že se sice zlepšily technické možnosti natáčení, ale lidi točí samé hovadiny. Z jedničky nezbylo nic než ten Krčák a sem tam hysterickej nudlísek chodícího human lančmítu. Zajímala mě jediná věc: zachránil někdo ten dron? Jediná smysluplná figura. Jinak je film asi tak strašidelnej, jako když si postavíte stan na zahradě a vyprávíte si s kamarády celou noc o nejlepší úpravě bůčku. Kdo zhasne, ten usne. A vyhraje. (31.12.2016)

Pokud bych hodnotil filmovou úroveň, tak tady film určitě neoslnil. Pokud bych ale hodnotil to jak moc jsem se cítil během filmu malý a že jsem se opravdu bál ...tady určitě snímek obstál. Jenže, ono jde taky hlavně i o tom prostředí. Kdo z nás by se v podobném lese uprostřed ničeho nebál, že? Oceňuji fakt, že tvůrci diváka zhruba od 40. minuty nenechají odpočinout a ládují do nás čím dál hustější atmošku. 55% (28.12.2016)

Jakožto zdejší hororový expert smekám před Adamem Wingardem klobouk. Nejenže nechal nepovedenou amatérskou slátaninu z roku 1999 definitivně zmizet v hororovém propadlišti. On prostřednictvím svého sequelu, jehož příběh se odehrává 20 let po zmizení Heather Donahue, dokonce pronikl k čiré hororové esenci, čímž tak pokračuje v odkazu Eggersovy jedinečné Čarodějnice z minulého roku. Běžný popkornový divák, který si neumí představit horor bez hektolitrů krve, bude při sledování Blair Witch nejspíše zklamán. Ano, vyskytuje se zde i několik kvalitních gore scén, ale ty slouží pouze jako taková nadstavba k bezchybně gradované atmosféře snímku, která diváka v závěru doslova roztrhá na kusy. Jakmile se společně s hlavními postavami rozhodnete vstoupit do tajuplných marylandských lesů, pocitů všudypřítomné tísně, zmaru, šílenství či paranoie se již nezbavíte. A jestliže se domníváte, že pro vás již nemůže být hůře, jste na omylu. V závěrečné intenzivní 20-ti minutovce vás Blair Witch vystaví tváří v tvář koncentrovanému strachu. A kdo bude následně tvrdit, že toto mrazivé setkání přečkal, aniž by se mu zrychlil dech, rozbušilo srdce, zvýšil krevní tlak či naskočila husí kůže, ten jednoduše lže. Veškerá další slova jsou zbytečná. Blair Witch lze bez jakýchkoliv pochybností považovat za jeden z nejlepších hororů filmové historie a já ze své pozice zdejšího hororového odborníka apeluji na všechny distributory, aby se vzpamatovali z letargie a poslali tento hororový klenot do českých kin. (22.09.2016)

Prý je třeba stoupnout do kouta a zavřít oči. Jenže i to je pro mladou bandu za děsivých nočních zvuků a událostí sakra obtížný úkol. Je tma a pak ještě větší tma. Pseudodokumentární mystifikace pokračuje. Dvacet let po událostech z filmu, který vznikl takřka na koleně a s pocity za nehty lezoucí opravdovosti, se seznamujeme s bratrem Heather, která se před lety vyděšená omlouvala svý, Joshový i Mikeový mámě. Tehdy to byl adrenalinový zážitek, který určitě nejednoho houbaře odradil od návštěvy lesa. Adam Wingard se snaží navodit podobnou atmosféru, místy se mu to dokonce i daří, mnohé momenty jsou skutečně syrové a děsivé, jinak je všeho pochopitelně víc, včetně postav a jejich hekání a fňukání. Přešlapů je ovšem rovněž dost. Úplně zklamaný nejsem, jen to prostě už tak nějak (z principu) nemůže fungovat. (23.12.2018)