Krótki film o zabijaniu
A Short Film About Killing
Krátky film o zabíjaní
Režie:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Sławomir IdziakHudba:
Zbigniew PreisnerHrají:
Mirosław Baka, Krzysztof Globisz, Jan Tesarz, Zbigniew Zapasiewicz, Barbara Dziekan, Aleksander Bednarz, Jerzy Zass, Zdzisław Tobiasz, Artur Barciś (více)Obsahy(1)
Rozšírená verzia piateho dielu televízneho projektu Dekalóg režiséra Krzysztofa Kieslowskeho je variáciou na piate prikázanie Desatora "Nezabiješ" a polemikou s morálnou oprávnenosťou trestu smrti. Zaznamenáva chladnú premyslenú vraždu bez motívu a rovnako chladnú premyslenú a absurdnú popravu. Prostredníctvom paralelnej montáže konfrontuje osudy troch neznámych ľudí, ktorých cesty sa v jeden deň náhodou pretnú: nesympatického taxikára, zasmušilého mladíka a optimistického čerstvého advokáta. V niekoľkých okamihoch sa z nich stanú obeť, vrah a obhajca. Na MFF Cannes získal film Cenu poroty a cenu FIPRESCI. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (169)
Tohle je hodně pocitový snímek z Polska, který ve vás každým záběrem na děsivého muže bude vyvolávat otázku o tom, co bude dál. Depresivnímu, špinavému dramatu o vině a rozsudku vévodí opravdu znepokojující osud vraha, který nemá žádný motiv, nebo o kterém cíleně můžete jen spekulovat. Poláci točit flmy zkrátka umí, přesvědčuje mě o tom každý jejich další snímek. Atmosféra je opravdu na hraně hnusu a po projekci vám asi do smíchu zrovna nebude. ()
Nuda k posrání #115. Viz Osvícení. 30% ()
Obet,vrah,obhajca, kat a trest. Uzasna studia spachania trestneho cinu zachytavajuch "hlavne postavy" v ich ludskej podobe od tvorby radobymotivy,cez podrobny opis skutku a az po surove vykreslenie popravy. ()
Tak tento film se mi libil jeste vice nez Kratky film o lasce ci Amater. Od sameho zacatku sledovani osudu trech hlavnich postav velice dobre snimanou kamerou ve velmi ponurem az depresivnim obraze, vytvari skvelou ponurou atmosferu... Presne takovou, jaka se hodi do tak zavazne problematiky, jako je vrazda. Mimochodem, jiz dlouho jsem v zadnem snimku nevidel tak verohodnou vrazdu, u ktere jsem ke konci musel odvracet oci. Kieslowski mel velice dobry smysl pro detail. Zaver filmu byl strhujici, skvostny film. Nepochopim vsak, proc by me mel takovy ci jiny film presvedcit o nesmyslnosti trestu smrti?! Pokud nekomu bylo Jacka lito mel by se nad sebou vazne zamyslet, muj nazor. ()
Hodne tvrzena muzika... ()
Výborná práce s kamerou vytvářející z polského socialistického urbanismu pekelnou krajinu. Syrový záznam vraždy ničím nepřipomíná rambovskou jásavou estetiku zabíjení. Skvělá hudba. Jenže Kieslowski se nespokojil s dokumentární formou a tak v první polovině filmu provází všechny tři hrdiny něco jako šifry transcendentna (pojem od Karla Jasperse) - psi, fotografie ve výloze, závěrečná zkouška... Právě etická meta-rovina fimu je velice velice sporná a tluče se s tou reálnou. Náš skutečný svět, svět, ve kterém musíme trestat, rozhodně není moc spravedlivý, ale horší by to bylo ve světě bez trestu. ()
Naturalisticky natočená scéna vraždy spáchaná Jackem, a závěrečná poprava, posunula film k naprosté reálnosti, která se leckterému člověku může hnusit. Mně naštěstí ne. Filmy Krzysztofa Kieslowskiho jsou doslova naplněny temnou a ponurou náladou. A vytváří pocit neklidu, hrůzy. U tohoto filmu se tak také děje. Už původní scéná se staženými zvířaty. Náplní tohoto filmu je filozofická úvaha "Zločin a jeho následný trest". Neoblíbený, tajnůstkářský taxikář se stane obětí brutálního loupežného činu. Vražda je přičítána mladému Jackovy, který je psychicky nevyrovnaný a labilní. Ke všem spáchaným zločinům se dozná a zpětně nad nimi projeví lítost. Soudem je, ale exemplárně potrestán. Kdo by taky měl zájem hájit nevzdělaného mladíka, žijící ho na okraji společnosti. U soudu, který je předem prohrán, se ho ujme mladý advokát. Tento případ se pro něj stane až příliš osobním. Při závěrečné scéně mně bylo do breku. ()
Trochu intelektuálsky přeestetizované pojetí osudu záměrně nesympatického "hrdiny" v dokumentárně cenných kulisách bezútěšně dobového Polska. ()
Nádherná vizuální stránka, neuvěřitelně strohý a silný děj a spousta otázek o lidské odpovědnosti a množství nejasných morálních východisek. To nejlepší z nepsychologického psychologického dramatu. ()
Strašně nepřijemné! Nepříjemné téma, nepříjemní herci, nepříjemná hudba, nepříjemná přítomnost zla (proč si nepověsit hlavu ďábla jako ozdobu do auta?), nepříjemné otázky dobývající se do vaší hlavy. Nepříjemně realistické a polské. Nepříjemně silné a zásadní. Smrt mladší sestřičky chlapa vždycky poznamená, jako by umřelo něco v něm. ()
Účinek nejspíš nezamýšlený, leč o to zajímavější: jsem jednoznačně proti trestu smrti, ale přistihl jsem se, že tomu klukovi to přeju. Ještě že existují přece jen přesvědčivější argumenty, než je pouhé, byť promyšleně a precizně natočené, srovnání nechutnosti provedení vraždy a popravy. Apropos popravy – nemůžu si pomoct, závěr Dvou mužů ve městě se mě dotkl víc, a nebylo to zdaleka jenom tím, že Delon byl ten hodnej. Inu, zdá se, že mě Kieślowski spíš osloví, když psychologizuje, než když odpsychologizovává. 75 %. ()
Sugestivní Kieslowského meditace nad tématem zločinu a trestu. Scéna vraždy je opravdu velmi naturalistická, ale to ještě nic není proti popravě. ()
Socialistický Mrtvý muž přichází, který od prvního záběru oběšené kočky působí depresivně a zároveň chladně a odtažitě. Co mě překvapilo bylo provedení vraždy, která začíná v podstatě diletantsky a na diváka může působit až směšně, její vyvrcholení je však poměrně naturalistické a nechutné. ()
Obidve prikázania sú príbehy o ľudskej osamelosti a relativite morálnych hodnôt, jednoduché a zložité zároveň. ()
< Zločin, rozsudok a trest > Chladné, obrazovo zaujímavé a celkovo nudné, ale vidieť sa to oplatí – paradox. ()
Promyšlená a místy až nepatřičně krásná kamera je v kontrastu s civilním sdělením, je v tom až něco magického...A v tom vidím tu sílu, stejně jako v brutalitě samotné vraždy a v její konfrontaci se stejně brutálním aktem spravedlnosti. Kieślowski nechává každému prostor pro vlastní interpretaci. A já tento film vnímám jako pochybnost o schopnosti člověka vynášet soudy. Jen podotýkám - nejsem věřící, ale donutil se mě zamyslet! ()
Film filozofující o trestu smrti a právu společnosti zbavit jedince života, ať už provede cokoliv. Krátký film (trvá něco málo přes osmdesát minut) se rozjíždí pomalu a sledujeme osudy poflakujícího se floutka, který tu a tam provede nějakou tu lumpárnu a čerstvého právníka neustále mudrujícího o smyslu svého povolání, poslání, života... nicméně postupně se film rozjede a závěrečná scéna popravy mi ještě dlouho nedala spát. ()
Filmová lahůdka. Když tak přemýšlím, nepřicházím na nic, co bych měl tomuto snímku vytknout... ()
Dle mého názoru příliš nadhodnocený film, své kvality ale bezesporu má.. ()
SPOILER!! Motiv Dostojevského Zločinu a trestu je variabilní a i z dnešního pohledu stále velice diskutabilní. Krzysztof Kieslowski využil depresivně působícího prostředí socialistického Polska a právě v něm rozehrál svou vlastní variaci na Zločin a trest._Zakřiknutý mladík Lazar Jacek postrádající jakýkoli významnější smysl života se bez konkrétního záměru toulá ulicemi a potkává stejně nicotné lidi, jako je on sám. I přes minimum dějových prostředků, jsou divákovi sdělovány jasná fakta o Jacekově přístupu nejen ke světu, ale i k sobě samému; až příliš dobře si uvědomuje svou bezvýznamnost (dialog s malířem na náměstí), bezprostřední pasivitu vůči okolí (dva muži mlátící třetího) a zlomyslnost (scéna s holuby, kamenem, nebo fanouškem na toaletě). Nevýrazné, avšak pro částečné objasnění motivu následné vraždy stěžejní, situace, do kterých je stavěn, jsou prolínány s denním stereotypem arogantního taxikáře a příběhem mladého perspektivního a morálně silného právníka. Vypravovací struktura není založena ani tak na obsahu (jež je až děsivě minimalistický), jako spíše na užití kamerových filtrů a masek. Každý myšlenkový pochod jednoho ze tří hrdinů je doprovázen sugestivním kamerovým efektem. Kieslowski dosahuje naprostého divákova souznění s postavou (zda je v depresi postava, je v depresi také divák), jelikož nepřenáší její psychologii do příběhu, který plyne pod vlivem samostatně budovaných náhod, ale přímo do způsobu snímání jednotlivých scén._Egocentrický taxikář vyžívající se ve své vlastní škodolibosti je unikátním archetypem vrahovy oběti. Přestože je to osoba představující přerostlé dítě, má svůj život pevně pod kontrolou. Jeho naprostým opakem je mladý začínající právník, jež právě překonal řízení o přijetí do právní komory. Je navzdory svému mládí uvědomělý, přesto by však chtěl změnit svět k lepšímu, což se mu nikdy nemůže podařit._Střet ústředních hrdinů, jejichž životy se diametrálně liší, přichází prostřednictvím absurdní situace, kde se opět projeví Jacekova zlomyslnost (stavěná do opozice taxikářově náhlé ohleduplnosti - zastaví na přechodu a nechá projít skupinu dětí). Ta však není v porovnání s explicitním pojetím následné vraždy zdaleka tak podstatná. Celý akt jedné z nejnaturalističtějších filmových smrtí vůbec, působí jako odtažitý sdělovací prvek; avšak čím déle se taxikář smrti brání, tím patrněji jsou v dané chvíli cítit náznaky lidskosti. Jacek je komplikovaností usmrcovacího procesu zaskočen a jeho zdárné dokončení mu dodá pocit úlevy, následně však přece jen příval emocí neunese (zapnutí a následné zlikvidování rádia)._Fáze vyšetřování a soudního líčení je z filmu vypuštěna, divák se tak do příběhu vrací až v momentě, kdy je mladý vrah odsouzen k trestu smrti. Zároveň je z pochmurného prostředí plného minimalistických a bezeslovných scén vržen do prostředí moralistického (dilemata trestu smrti). S přerodem děje se mění i režisérský přístup, který nabírá na subjektivitě - přesto se člověku nesnaží sugerovat svůj názor - a přejímá plnou zodpovědnost za příběh, kterému se věnuje mnohem důkladněji, než v první polovině. Na otázku trestu smrti nahlíží neosobně (příprava popravčí místnosti), ale zároveň odhaluje Jacekovu emocionální stránku (poslední rozhovor); podle předešlého schématu je natočena i samotná poprava._Herci jsou precizní a v konečné fázi filmu autentickou procítěností ještě podtrhují charakterové vývoje svých postav. Miroslaw Baka v roli Lazara Jaceka předvádí bezpochyby svůj životní výkon; stejně tak Krzysztof Globisz. Především díky vhodně zvoleným hercům a úsporné režii v nás film zanechá mnoho rozporů a neobjasnitelných otázek, na které bychom nejraději odpovědi vůbec nehledali. () (méně) (více)