Ptáci

Velice zajímavý film z dílny klasika hororové tvorby, Alfreda Hitchcocka, si dokáže svého diváka získat především podmanivostí jednotlivých obrazů, pečlivým budováním charakterů a zejména pečlivou atmosférou. Jedná se o jeden z mála snímků, v nichž se tvůrce nesnaží vyvolávat v divákovi nějaké sympatie k hlavním protagonistům, ale vše nechává na nich. Pomalu nám odkrývá jejich jádro, aby nám nakonec mohl ukázat, že jsou vlastně úplně jiní. Jediné co bych trochu ztrhnul je otevřený závěr a hlavně nezodpovězení velikého množství otázek. 75% (01.05.2006)

Hitchcockova klasika rozhoodně nepatří mezi nestárnoucí, spíše naopak. Shlédnutí od shlédnutí je vidět, jak chátrá a schází a zbývá z ní několik opravdu mistrovských scén a spousta konverzačního a jaksi do prázdna vyznívajícího preludování. Dvě věci ale Ptáky stále drží nad vodami zapomění – režisérův jedinečný talent pro napětí, kompozici a citlivé "nazírání" a fakt, že Ptáci byly první a v pozdějším přívalu zvířecích vrahů dost možná jeden z nejlepších horrorů. Narozdíl od skutečných hitchcockovských vrcholů však viditelně ztrácí dech a nabývá přibývajícími léty na křečovitosti a nudě. Mistr má prostě světlejší místa, která neblednou. (19.12.2004)

Mám mlhavé tušení, že žádné z Hitchcockových slavných děl jsem neměl tu možnost vidět opakovaně tolikrát, jako právě jeho "Ptáky". Už jako desetiletému děcku :-) mi přišlo, že příběh z malého městečka jež je terorizováno agresivními výpady ptáků, v sobě skrývá výrazný, dramaticky nosný potenciál. A opravdu. Nevím jestli je to důsledkem Hitchcockového režijního mistroství, nebo to lze především přičíst strachu z očekávání věcí příštích, ale každé - byť i sebemenší - ptačí zaštěbetání v úvodu filmu diváka naplňuje těžko popsatelným neblahým pocitem znepokojení. Ústřední postavou snímku je mladá (u Hitchcocka tradičně velice krásná blondýnka) a nezávislá milovnice papoušků, která přijíždí do městečka oslnit svým přirozeným půvabem zdejšího lamače ženských srdcí, jenž na ni při posledním setkání udělal hluboký dojem. S dostatečnou noblesou ji ztvárňuje, ve své době teprve hereckou kariéru startující, Tippi Hedren. Soupeřkou na poli krásy je jí zde půvabná brunetka, místní učitelka Annie (Suzanne Pleshette), která sice v boji o přízeň šarmantního právníka výrazně ztrácí, ale na body za atraktivitu u mě jasně vyhrává. :-) O hereckých výkonech se není třeba příliš rozepisovat - u všech zůčastněných postav jsou spíše průměrné a tvoří pochopitelně hlavně potřebnou vatu mezi očekávanými útoky opeřených "predátorů". Nejsilnější, a co do budování hutné atmosféry nejpovedenější, je scéna pomalého postupného srocování hejna vran na dětském hřišti před školou, a poté samozřejmě závěrečná finální pasáž filmu, v níž se skupina hlavních představitelů, v opevněném domě, snaží odolat zdrcujícímu útoku obrovského hejna okřídlenců. Za pomoci sugestivní kamery a chytrým využitím zvukové stopy, jež silně evokuje všeobjímající přítomnost neustále dorážejících ptáků, jsou zde výtečně vykresleny pocity hrstky vystrašených lidí uzavřených ve stísněném, klaustrofobickém prostředí - "kleci". Napsat tady, že jsem se u "Ptáků" bál, by nebylo pravdivé. Nicméně musím přiznat, že jedna věc mě skutečně víc než děsila - pohled do rozevřených očí napadených obětí jež se zoufale snaží bránit před nelítostnými údery ostrých zobáků. V těch chvílích jsem měl takřka nezvladatelné nutkání na ně volat - pozor ... dejte pozor ... hlavně pozor na oči !! (06.11.2004)

Keď som bola dieťa, aj ma tento film ponapínal, ale dnes vidím skôr klasické nedostatky starých filmov ako prehrávanie hercov, hlúpe správanie postáv, prípadne vytváranie dojmu, že človek môže zomrieť na povrchové ďobance alebo malé krvácanie (s americkými divákmi to muselo dosť zamávať:-)... Dabing tomu tiež príliš nepomohol. Neviem byť nostalgicky nadšená a božsky tolerantná len kvôli tomu, že film je starý a legendárny. Uznám jeho prelomovosť, ani netvrdím, že je to zlý film, vôbec nie - ale nepravdepodobnosti či diery v scenári skritizujem bez ohľadu na vek snímky. (27.12.2009)

Skvělý film, který mě i při druhém zhlédnutí přikoval k obrazovce. Osobně si nemyslím, že by to byl zrovna horor - až na několik proslulých přízračných záběrů na ulice obsypané ptáky zde toho strašidelného moc není. Kdysi jsem myslím někde četl, že mistrovství tohoto filmu tkví v tom, že se v něm Hitchcockovi podařilo zdánlivě nemožné - naučit lidi bát tak mírumilovných stvoření, jakými ptáci jsou. Tomu ale moc nevěřím a ani v nejdivočejším snu si nedovedu představit, že by mohlo dojít k tomu, aby ptáci typu racci nebo kosi jaksi "uklobali" člověka k smrti. Ta představa je zcela absurdní až směšná, a vede mě k domněnce, že hejna zdivočelých ptáků zde mnohem spíše představují symbol, který po mém soudu velice trefně psychoanalyticky určil Slavoj Žižek v dokumentu PERVERZNÍ PRŮVODCE FILMEM: "Divoké ptačí útoky jsou zřejmě třaskavé výbuchy mateřského superega, mateřské osoby, která se snaží zabránit sexuálnímu vztahu. Takže ptáci jsou surová incestní energie." Z tohoto pohledu jsou PTÁCI vlastně úplně jiným filmem, než se jeví při povrchním sledování, a tento interpretační rámec je posouvá do zcela jiné roviny, kde vlastně vůbec nejde o zastaralou úroveň triků a podobné podružnosti. Záleží jistě na každém, aby si názor udělal sám, ale osobně si skutečně myslím, že tento film si přívlastek "mistrovský" zaslouží. UPDATE 30.8.2019 - I na potřetí mě ten film vrcholně bavil, protože je prostě tak dobrý. Tippi Hedren (stále žije a je jí 89 let!) je pro mě osobně asi nejúchvatnější hitchcockovská blondýnka (Rod Taylor mi zde napak dost vadí), děj je neuvěřitelně zábavný a vtáhne do sebe od první minuty, celé to má fantastickou atmosféru a neuvěřitelně dokonalou kameru - některé kompozice záběrů zde berou dech - a finální záběr je tak nádherný, že ten film prostě působí jak z jiného světa. Pro mě osobně jsou Ptáci jedním z nejlepších Hitchcockových filmů, který vůbec nestárne a s lety zraje jako víno a je čím dál lepší. (16.06.2013)