The Man Who Knew Too Much
Muž, ktorý vedel priveľa
Režie:
Alfred HitchcockKamera:
Robert BurksHudba:
Bernard HerrmannHrají:
James Stewart, Doris Day, Brenda De Banzie, Bernard Miles, Ralph Truman, Alan Mowbray, Hillary Brooke, Reggie Nalder, Yves Brainville, Christopher Olsen (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Ben a Jo MacKennovi se synem Hankem si užívají prázdnin v Maroku. Poté, co v jednom marakéšském obchodě zemře v Benově náruči francouzský špión, dozvídají se, že jejich syn byl unesen do Anglie. Než se oba manželé nadějí, jsou až po uši zamotaní do mezinárodní špionáže, vražd a teroru. Jak se postupně snaží zjistit pravdu, jejich životy visí na vlásku, zatímco se blíží vyvrcholení v dnes již slavné mrazivé scéně v londýnské Royal Albert Hall. Tímto remakem vlastního filmu se stejným názvem z roku 1934 chtěl Hitchcock původní verzi překonat. Dnes již světoznámá píseň Qué Sera Sera, použita v jedné vypjaté scéně, byla v roce 1956 oceněna Oscarem za nejlepší skladbu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (197)
Jedným slovom, výborný Hitchcock. Neviem, čo viac k tomu napísať, tento film treba vidieť. Plus nádherná pesnička Qué sera sera. Dlho som ju poznal a teraz už viem, kde vznikla :) ()
Jeden z nejlepších filmů od Hitchcocka. Vtip, napětí a hlavně (na rozdíl od mnoha jiných vyzdvihovaných hitchcockovek) švih, výborné dialogy i herecké výkony a nadprůměrné množství originálních mistrových vychytávek při práci s kamerou a detailem. 90% (jsem 1398 hodnotící, prozatímní průměr je 80%). ()
Napriek nesporným kvalitám, či už ľudí za kamerou alebo samotných hercov, je pre mňa The Man Who Knew Too Much (zatiaľ) najslabší Hitchcockov film. Nedá sa povedať najhorší, pretože každý vie, že Hitch zlé filmy netočil. Koniec koncov, ani "najslabší" nie je ten správny výraz. Skôr film, ktorý ma najmenej bavil. Proste to nebol až tak dobrý thriller, na aký som od neho zvyknutý. Nič viac, nič menej. Dve hodiny sa síce zdali ako dve a pol (prehnane dlhá časť v Maroku?), ale zato pasáž v Albert Hall bola skutočne výborná. Veľmi sa mi páčil druh, aj keď len okrajovo použitého humoru (vymoženosti rodiny za odvedené operácie a vyšetrenia/ meter deväťdesiat vysoký Stewart sediaci pri večeri takmer na zemi s kolenami pri brade). K hercom nie je veľmi čo dodať - Jimmy perfektný ako vždy, Doris Day ako čerešnička na torte s čarovnou Que Sera, Sera. 80% ()
Absolutně geniální scéna z Royal Albert Hall mi připomenula tu z opery ve Vídni z Mission: Impossible 5. Mistr H se ale překonat nedá! 90% ()
Čekal jsem lehce mysteriózní filmeček, lehce kultovní, kterým by mne Hitchcock prostě odrovnal. Opět se nestalo. Tenhle film je spíš s prominutím lehká snůška dialogů, která je zvaná scénářem. Ta zápletka celkově je chabá a vrtkavá. A upřímně nemá skoro ani řádný smysl. A když film dokoukáte, zjistíte, že vlastně ani nemá konec. To ani není otevřený konec, to je jako kdyby někdo ten film utrhl v půlce. Prostě.... skoro ani blbej obraz a zvuk. Nerad to říkám a ani nevěřím, že bych to někdy řekl, ale Hitchcock mne začíná zklamávat. ()
Napätie vzniká pomaly, ale stupňuje sa geniálne. A nevadí, že je to trochu muzikálový thriller. Nie všetko mi je celkom jasné, takže si to ešte musím nechať prejsť hlavou. Na druhýkrát som si veci chcel ujasniť, ale nie je dopriate divákovi, aby si všetko zrovnal dokonale. Nie vždy všetko ide podľa logiky, ale aj tak to má grády. –––– Skladateľ by to ocenil. Nikto si nič nevšimne. ()
Trochu utahané a přes napínavý exotický začátek to posléze ztrácí výrazně tempo. Londýn a hlavně amatérské pátrání plné nelogičností, zejména v kapli, to bylo zklamání. Stewart slušně a Doris Day také, ale nebýt finále v Royal Albert Hall, tak bych čekal přeci jen víc. Naštěstí konec opět napínavě graduje a celkový dojem zvedá, ovšem pouze na slušný průměr. ()
Skvelá zápletka, užasná atmosferická hudba ktorá bola navyše do deja vsadená s absolútnou presnosťou, absolútne perfektne filmové prevedenie, asi najlepší detektívny film ktorý som videl za posledné roky, žasol som nad každou jednou scénou ktorá bola ako vystrihnutá zo skutočného života, odušňené herecké výkony zabezpečili maximálnu dôveru, ovšem spočiatku sa o absolútnu identickosť príbehu zo životom staral scénar a hl. myšlienka, naozaj som ešte nikdy nevidel tak dobrý thriller, Alfred Hitchcook je thrillerový kráľ. ()
Přestože Hitchcock prohlásil, že Stewarta používá tam, kde chce mít více citu a Granta tam, kde chce víc humoru, je toto pro mě zatím snad nejvtipnější režisérovo dílo, co jsem zatím viděl. Možná je to právě těmi Stewartovými gagy, které bych od něho tolik nečekal. Celý film je znovu veden skvělou režisérovou rukou, na kterou jsme si však u děl jeho vrcholné éry zvykli. Když se pak přidá vrcholná scéna z Roayal Albert Hall, výborně sekundující Doris Dayová a ze začátku hláškující synek, je z toho další výborný snímek mistra Hitche. ()
Hitch natočil lepší, ale i horší filmy než je tento. Za sebe můžu říct, že jsem si užíval herecký výkon Jamese Stewarta a pěvecký výkon Doris Day. Zápletka byla naprosto strhující prvních 40 minut. Poté napětí opadlo a přišla trochu utahaná vata. Zato konec přinesl opět známé a obdivované Hitchcockovské prvky. Za mě čtyři hvězdy a příslib, že to nebylo naposledy, co jsem tento film viděl. (Můj osmý Hitchcock) ()
Musím uznat, že mě Hitchcock opět překvapil. Remake snímku z roku 1934 staví úplně jinak - i tady máme špionážní linii s připravovanou vraždou, ale režisér ji odsouvá do pozadí a úplně škrtá závěrečnou přestřelku z originálu. Špionážní thriler pro něj není tak důležitý a místo toho je na prvním místě drama rodičů, kteří se snaží najít svého syna. Stewart a Doris Day jsou jako zoufalí rodiče bezchybní, ale bohužel film nemá takové tempo a napětí, jak by mohl mít. Nicméně to je jen drobná výtka - Hitchcock to stále umí, což předvede v úžasné scéně z opery, takovou gradaci napětí by mohli závidět i dnešní režiséři. Hudba blížící se k úderu činelů, připravený vrah a vynervovaná Doris Day. A slavná hitovka Que Sera Sera? Ta tu není jen na okrasu, ale ve finále se stává důležitou součástí děje. Zkrátka a dobře jiný film, než jsem čekal, ale opět skvělý. Krimi/thriler roku 1956. ()
Občas je hranice toho, co James Stewart nazývá hraním a ostatní parodií neskutečně tenká, někdy si skoro říkám, že si z něho dělá Hitchcock srandu (ale i tak je zábava sledovat, jak nepostrádá tu americkou nadutost, to globální právo, chovat se určitým způsobem). Manželé jedou se synem do Maroka. Okolo nich se začnou dít a objevovat podezřelí lidé - všechno končí až u informace vedoucí ke státnímu spiknutí. Film chvílemi drží obstojněji v napětí, většinu času mi to ale spíše přišlo průměrné a u dvou hodin i táhnoucí se (o těch komediálních vsuvkách a konci nemluvě). Něco pro die hard Hitch fans, definitivně. U Hitche to mám tak napůl, má svůj rukopis, ale někdy se trefí a někdy ne (v celkovém konceptu, zasazení, budování napětí, divákově zájmu na tom film vůbec sledovat). Tady spíše ne. Jediná pozitivní věc na filmu je Doris Day, která je tu celkově skvělá (Oscar za píseň "Que Sera, Sera"), koneckonců Hitchock filmy uměl vždy dobře obsadit. ()
Hitchove klasické dielo s rozkošnou Doris Day. Pomerne solídny dej, tempo tak trochu kazí len záver, kde som už mal pocit, že to už nikoho nebavilo, tak to rýchle odpískali a išlo sa na pivo. ()
Cameo - mistr stojí zády ke kameře na tržišti v Marakéši při výstupu akrobata, krátce před vraždou. (25. minuta) ()
Asi je to tím, že film už je hodně pár desítek let starý a tak mu dle mého chybí ten současný drive, který filmy musí mít, aby vás přikovaly k TV. ()
Hitchcock udělal americký remake svého stejnojmenného britského filmu z roku 1934. Používá svůj osvědčený postup při budování napětí. Ben (James Stewart) je nejdříve lehkovážně nad věcí a posmívá se Jo (Doris Day). Pak najednou otočí, zamlčuje informace, dokonce se snaží Jo manipulovat (já jsem tady lékař, já vím nejlépe). Různá malá gesta, pohledy bokem, písnička, kerá určitě bude použita později, nedorozumění, záměny. A na druhou stranu ´holmesovské´ analýzy (Draytonův odchod z hotela a Bernardova (Daniel Gélin) vražda) a neomylná rozhodnutí (cesta do Londýna). Na odlehčení je tu skupina přátel, kteří ničemu nerozumí, ale věrně zůstávají. Hitchcock se objeví jako obvykle, tentokrát jako divák na tržišti v Marakéši. ()
SPOILERY [About Africa] In school, they call this the dark continent. This is twice as bright as Indianapolis. 48 hodin, z toho 24 v Marakéši, 24 v Londýně. Jeden z Hitchcockových dovolenkových thrillerů, nabízejících divákovi násilí v exotických kulisách a návštěvy pompézních kulturně-společenských akcí, zaplétá Jamese Stewarta s rodinou do vražedného spiknutí. A jako obvykle jej podává způsobem, který je pro šestákovou zápletku až příliš dobrý. Vrchol divácké náročnosti představuje lahodná scéna atentátu na koncertě Bernarda Hermanna v Albrert Hall, v níž z logiky věci kromě atentátníka padá též velká část čtvrté stěny. Dětská předehra mého nejoblíbenějšího filmu od Romana Polanskiho. You English intellectuals will be the death of us all. ()
Pozor, budem spoilerovať! V žiadnom prípade sa film nedá nazvať nudným, ale nemôžem ani povedať, že by ma nejako ohúril. Prvá polovica v Maroku bola výborná - človek mal pri jej sledovaní pocit malosti a bezmocnosti proti tajomnému svetu špiónov a atentátnikov. V tejto časti bola perfektne spracovaná atmosféra. Je však škoda, že v druhej časti filmu to tak nezostalo. Z tajomných únoscov a atentátnikov sa vyklubala štvorka zahŕňujúca okrem iných farára a jeho ženu, ktorí uneseného chlapca skrývajú na fare. A to už ani zďaleka nevyvoláva tie pocity strachu z neznámeho a bezmocnosti. A vrcholná scénka záchrany synáčka! Zapíska si so spievajúcou mamičkou, otecko vyrazí dvere a farár sa sám zastrelí pri páde zo schodov. Prosím vás... ()
Další výborné drama od Hitchcocka se skvělým Stewartem. ()
Není to špatné, ale na celém filmu byla geniální akorát ta scéna v Albert Hall. A hlavní hrdinové zrovna nebyli příliš při smyslech, když nechali kluka s cizími lidmi v cizí zemi, takže si to zasloužili, a samotný synek mi nebyl moc sympatický. Na Hitche slabota. ()