Psycho

(1001) Dodnes mám v živé paměti scénu, kdy mi moji rodiče asi jako desetileté dívence vysvětlovali, kdo je to Norman Bates, abych pochopila humornou narážku v seriálu Červený trpaslík. Dopustili se tím na mně kultovního spoileru a zároveň tím také zřejmě způsobili, že mám Psycho spojené spíše s komedií než s hororem. A na obranu mých rodičů, myslím si, že Hitch taky udělal hodně proto, aby tomu tak bylo. Protože čím jsem starší (a není to tím, že bych byla cyničtější, pokud něco, tak teď u filmů brečívám víc než zamlada), tím víc se moje percepce filmu blíží poťouchlé černé komedii. A není to jenom kvůli scéně se šéfem na přechodu. Hodně dialogu to též naznačuje. A taky to není tak, že bych se u filmu smála stylem "je to staré a hloupoučké", ale protože v tom vidím opravdickou tvůrcovu zlomyslnost a škodolibost. Naprostá krása je například kontrast Perkinsova Normana a Gavinova boyfrienda. Gavin je muž skála, panák, prkno, dřevo, který mluvou i chováním patří do starého světa (filmu). Perkins se pořád hýbe a vrství ve svém projevu spoustu druhů emocí, je nesvůj a nejistý a přece i v těch nejvypjatějších momentech uvolněně žvýká nějaké bonbóny. Dále také pokud o někom platí, že má ramena přes celá záda, tak o Perkinsovi, a kolik víc důkazů člověk potřebuje, aby ho nazval budoucností kinematografie. (A říkám to samozřejmě v době, kdy se tato budoucnost už stala, herec a já jsme byli oba naživu jenom v jeden stejný rok a v těch následujících letech jsem já měla tu smůlu, že jsem viděla i béčkové až céčkové pokračování Psycha, které si ke vší hrůze i sám režíroval.) Hudba je tak profláklá, že mám vždycky dojem, že si ji pamatuji z jiného života, ale co opravdu hodně obdivuji jsou pohyby kamery. A taky mám slabost pro to, jak Hitch neustále znejisťuje a pozměňuje, kdo je vlastně hlavní postava příběhu. Když jsem film viděla jako malá, zamilovala jsem se u něj do Perkinse. Nyní místo v mém srdci okupuje policista, který zaklepe na okno auta Marion po noci prospané na silnici a potom je její hrozivý stín. -"A man should have a hobby." ♥ (12.11.2014)

„A boy´s best friend is his mother.“ Ví to školní ředitel Seymour Skinner, ví to i moteliér se zálibou v taxidermii Norman Bates.. Trojbradému mistru hrůzy lze vyčíst jen dvě věci a to sice doslovný závěr s psychologickým rozborem pachatelky a taky nedostatečné ocenění práce Bernarda Herrmanna, když tvrdil, že účinnost Psycha má z 33 % na svědomí hudba. Já bych to viděl nejmíň na 51 %.. (12.11.2009)

Film Alfreda Hitchcocka PSYCHO je silný, komplexní psychologický thriller a matkou všech moderních filmů hrůzy a napětí. Je to bez pomoci ohlášený období nižší obrazovky "slashers" s krvavou zápletkou a šokující vraždy s vrcholem koupelnové scény. Děsivě znepokojující úplatnost, zmatené identity, lidské zranitelnosti, pronásledování a smrtící účinek strachu. Alfredovy tématy byly odhaleny prostřednictvím opakovaného použití motivů, jako jsou vycpaní ptáci, oči, ruce a odrážející se zrcadla. Ďábelsky promyšlený thriller dotýkající se hranice psychického teroru, natočil tvůrce století - ALFRED HITCHCOCK v 60. letech, kdy už měl za sebou celovečerní filmové skvosty: Na sever Severozápadní linkou, nebo Vertigo. Dobrodružství zametl pod stůl a vysílil diváky tím, že na scénu přivedl jednoho z nejslavnějších zabijáků všech dob Normana Batese (Anthony Perkins). Dějové prvky v podkresu kulis - už jen ty jeho domy nahání hrůzu ... A TEN ZÁVĚR ! (19.11.2011)

Spoilery. Diváci boli úplne v dobe premiéry v r. 1960 totálne bezmocní, ocitnúc sa v Hitchovej zákernej moci. Slávny režisér to patrične využil. Hlavná hrdinka de facto nie je hrdinka, ale zločinec. Neustále ju niekto upodozrieva a hrozí odhalenie jej zločinu. Policajt, pracovník v autoservise. Vedia, že niečo nie je v poriadku. A ona vie, že oni vedia. Ale nemôžu jej nič dokázať (prípadne je im to fuk, lebo majú kopec vlastných starostí). To vedie k dlhým dialógovým scénam, na ktoré bol Hitchcock odjakživa majster (kvôli nim prvá polovica Vtákov vyzerá ako dialógová romantická komédia). Následne "hrdinka" dostane výčitky svedomia a svoj hriech oľutuje. Nájdeme si k nej vďaka tomu cestu a je... drasticky zavraždená! V jednej z najslávnejších scén americkej kinematografie!! V prvej polovici filmu!!! To fakt nikto nečakal. Následne si poviete, že štafetu hlavnej postavy preberie Norman Bates, ktorý je v strašnom područí svojej dominantnej a zjavne narušenej matky. Ani to však nie je pravda, pretože Hitch mieša kartami a nečakane do deja zakomponuje postavy milenca, sestry, súkromného detektíva a šerifa. No a to finále... čo dodať. Hitchcock na to šiel rafinovane: na natočenie Psycha použil svoj televízny štáb + sa rozhodol urobiť film čierno-biely, čím ušetril. Natáčanie bolo lacné, rýchle, efektné. Kamera a strih sú pokrokové (schody, sprcha), hudba nezabudnuteľná a výprava ikonická (pár skromných motelových izieb učupených v nehostinnej púšti a nad nimi sa týčiaca obrovská silueta starého domu). Batesa rola prekliala. K úlohe sa vrátil ešte tri razy, pričom predposledný návrat už aj režíroval. Pokračovania sa niesli v duchu tradičných hororov. Trúfam si tvrdiť, že v jednotke niektorí režiséri našli istú dávku inšpirácie nielen pri budovaní hixploitationu (žena z veľkomesta sa stáva obeťou vidiečanov), ale tiež slasheru (nečakané vyvražďovanie postáv v ešte nečakanejšom poradí, brutálne vraždy, maskovaný vrah s obrovským nožom). Nielenže sa z Psycha stala (nepravdepodobná) séria (čítajúca pilot k nikdy nezrealizovanému seriálu z 80. rokov, remake s Vinceom Vaughnom a seriál z r. 2013 dožijúci sa 5. sérií), ale niektorými jej nezabudnuteľnými momentmi sa dodnes inšpirujú mladí filmári. Samostatným podžánrom sa dokonca stali hotelové resp. motelové horory (napr. Motel smrti alebo Identita). Blochova kniha v češtine vyšla od r. 1995 viackrát a je fakt dobrá (perličkou je, že Norman v nej je obézny muž). (27.02.2005)

V case svojej osobnej premiery na jednom z nemeckych kanalov som mal z tohto filmu velmi dobry pocit, ze som videl velmi kvalitny film zo 60-tych rokov, ale vtedy som ho hodnotil na 4 hviezdicky. Dnes som si ho zopakoval v ceskej verzii a moj zazitok aj napriek tomu, ze som scenar poznal dopredu bol daleko väcsi, ako pri prvom pozreti. Niekedy sa stane, ze si clovek oblubi film az po druhom alebo dokonca aj tretom pozreti a ja som si uvedomil az teraz, aky je to genialny film a to si uz vobec neviem predstavit, aky zazitok to musel byt uz v 60-tych rokoch. Stale viac si zacinam vazit Alfreda Hitchcocka. I po dalsej reprize 09.06.2012 mozem len potvrdit, ze je to jeden z najlepsich psychacov 60-tych rokov, ktory ma bavi aj dnes a nic nestratil z kvality v porovnani s mnohymi dnesnymi thrillermi. Taktiez aj hroziva hudba Bernarda Herrmanna si zasluzi pochvalu. (09.06.2012)