Dalida

Velice pěkně udělaný životopis, který rozhodně nenudil, nijak se nezdržoval s dlouhými psychologickými pasážemi, byl natočen ve svižném tempu a ty dvě hodiny se člověk neodtrhl od televizní obrazovky. Především vše bylo doprovázeno Dalidinými písněmi, zpravidla uvedenými celé. Postál jsem kdysi dávno u Dalidina hrobu na Montmartru, její písně jsem miloval, tím víc mě její nešťastný osud zajímal. (19.01.2021)

"Viete čo je najťažšie, keď ste medzi životom a smrťou ? Zvoliť si život. Smrť je sladká. - A predsa ste napokon zvolila život. - Nie. To len smrť ma nechcela." ___ Keď som si sadal k tomuto filmu, počul som meno DALIDA prvýkrát v živote, prisahám! Už len to ma prekvapilo, vzhľadom k tomu, o akú veľkú star s dlhou kariérou sa jednalo. Ale tak pochopiteľne - jej hudba nie je žiadna moja šálka, a to prekvapivo ani vrátane disco fázy. Po filme už viem o koho sa jedná - a že čo si o nej na základe toho filmu myslím ? Že mala pekne divný vkus na chlapov, Či že si ju pekne divní chlapi vyberali ? Každopádne, že si s nimi vôbec nezadala. Akosi to vyznelo, že vždy chcela to, čo práve nemala. V kuse fňukala, že nemá chlapa... - lenže zrovna málo ich tam nebolo. Že túži po láske... - ale sama sa zrovna moc nesnažila vzťahy urovnávať. Že chce dieťa... - ale keď ho mala, nechala si ho vziať. Ako keby potrebovala, aby okolo nej to nešťastie krúžilo, nech sa z neho môže vyspievať. Vzala si toho, ktorého už nemilovala, zabuchla sa do slabocha, ktorý sa zastrelil, "lebo mu publikum nerozumie", opustila mladíka, s ktorým čakala dieťa, lebo bol mladý... a kam sa podel ten potomok poľských kráľov, ktorý pôsobil ďaleko najnormálnejšie ? Film, inak pekne realizovaný, veľmi dobre zvláda zakrývanie tej zacyklenosti v schéme "chlap - pesnička - spomienka - smrť". Tak prečo vlastne dávam 4 ? Lebo keď je pre vás život k nezneseniu, tak odpustím. (24.01.2021)

O Dalidě jsem měla jen matné tušení, že byla zpěvačka. Životopisný film o ní ukazuje obvyklý život star poznamenaný vzlety a pády, traumaty z dětství, rozkolísané psychiky a marné hledání správné životní cesty. Protože nic takového neexistuje, a protože tou cestou je sama naše povaha. Oceňuji, že na rozdíl od běžných životopisných dramat, tady autoři volili v některých pasážích svěží zkratku a nepopisovali všechny Dalidiny peripetie úmorně doslova. Pokud by chtěl divák znát dopodrobna zpěvaččin životopis, měl by si pustit dokument nebo přečíst knihu. Cílem filmu byl podle mě spíš portrét Dalidy než faktografické drama. _____ Co mě však zarazilo, jak se výhradně snímek soustředí na její citový/milostný život a téměř pomíjí ten tvůrčí. Skoro to vypadá, jakoby Dalida jen občas zazpívala nějakou písničku a pak si šla zabrečet nebo opět prožít předem k nezdaru odsouzenou milostnou eskapádu. Umělkyně, která měla tak dlouhou kariéru a vystřídala několik hudebních žánrů, nemohla být jen krásný slavíček v kleci, musela se na své kariéře umělecky podílet i jinak, než si jen stoupnout před zapnutý mikrofon. Vůbec se mi zdá, že životopisné filmy o slavných mužích se soustředí hlavně na jejich dílo, zatímco životopisné snímky o ženách téměř výhradně na jejich city. Dost zkreslující a urážející obrázek, což? SHRNUTÍ: Žádný chlap tě šťastnou neudělá a žádná láska není perfektní – štěstí je většinou vnitřní záležitost, nikoliv vnější. (18.06.2021)

Na rozdiel od väčšiny užívateľov si na Dalidu veľmi dobre spomínam. Nie preto, že mám lepšiu pamäť, ale jednoducho preto, že som v šesťdesiatych rokoch intenzívne žil populárnou hudbou a Dalida v frankofónnej oblasti dlhšiu dobu žiarila. Filmový príbeh jej života som príliš nevnímal, ale potešilo ma množstvo piesní, medzi nimi i takých, o ktorých som nevedel, že ich spievala. (17.06.2021)

Život Dalidy si přímo říkal o filmové zpracování a toto se vcelku i povedlo, nejen tím, že hlavní představitelka se jí podobala téměř dokonale (stejně jako podle fotografií v závěrečných titulcích se to povedlo i u dalších osobností). Jediné, co mi vadilo, bylo neustálé přeskakování z jedné časové roviny do druhé, až jsem měl občas problém se v tom zorientovat. Tohle je bohužel jakýsi podivný filmový módní trend u životopisných snímků v posledních letech, který snad zase, doufám, brzy pomine... (16.02.2021)