Letadla, vlaky, automobily

Krásny príklad typickej komédie 80-tych rokov. Úplne jednoduchý námet je rozpracovaný do veľkolepého diela plného úžasného humoru. Ako tmel medzi gagmi, ako bolo v 80s zvykom, slúži skvelá hudba (tradičný synth soundtrack). Avšak nie sú to len geniálne gagy, ktoré robia tento filmík nezabudnuteľným. Hlavne sú to dokonalé herecké výkony. Či už Steve Martin (ktorý časom klesol k rôznym srágorám), ale hlavne skvostný John Candy. V každej scéne, v každej sekunde hraje celým telom. I tu najbanálnejšiu scénu dokáže premeniť na niečo úžasné. A to nehovorím o priamočiarých gagoch - tie sú dokonalé (napr. jeho tanec na Raya Charelsa - Mess Around v aute, či "rituál" pred spánkom). John Hughes je človek na správnom mieste. Jednou vetou a skvelým hereckým výkonom Johna Candyho dokáže premeniť slzy vyvolávajúci smiech na slzy vyvolávajúcu smútnu scénu. Prakticky dokonalý film, pre fanúšikov komédií osemdesiatych rokov nevyhnutnosť. (30.04.2006)

Tenhle film je doslova narvanej vtipnejma scénama a hláškama a snad ani jediná minuta ve filmu nepůsobí nějak nudně nebo zbytečně navíc. Steve Martin i John Candy tady předvádějí asi úplný maximum, takže já filmu snad nemůžu nic vytknout. Docela mě překvapuje, že film má tak málo hodnocení (ke dni 18.11.06 jenom 101), protože pro mě to je rozhodně nejlepší film Steva Martina a jedna z nejlepších komedií vůbec. A kroužky na závěsy z československý slonoviny bych si koupil taky :-) update 28.11. 2014: Film jsem viděl po hodně dlouhý době a už mi to tak skvělý nepřišlo. Možná na tom měl podíl i jinej dabing. V tý starší verzi se nebáli použít nějaký trochu ostřejší výrazy a navíc Steva Martina nadaboval Pavel Soukup opravdu perfektně. Ten novější dabing neni moc povedenej. (18.11.2006)

Neuvěřitelná sváteční pohodovka, která vás potěší milým humorem, skvěle klapajícím duem herců a příjemným soundtrackem. Když jeli po dálnici v tom shořelém autu a zastaví je policie, tak jsem dostal hroznou křeč. - "What the hell are you driving?" - "We had a small fire last night." - "You have any idea how fast you were going?" - "I was just talking to my friend about that. Our speedometer's melted so it's very hard to say how fast we were going." (24.02.2008)

Z nějakého neznámého důvodu mě dlouho odrazoval plakát, ale vysvětlení pro to nemám. Teprve včera jsem prolomila ledy a ejhle, vyklubal se z toho prima film, kde jsem měla neustále ten známý, stabilní úsměv na tváři s občasnými záchvaty smíchu. Ne moc, ale byly. Tak krásně nesourodá dvojka mně osmdesát sedm minut pomohla zapomenout na moje trable, protože oni jich zažili nespočet i když v jiném odvětví svého života. Nezapomenu na jejich jízdu autem, jejich spánek v motelu, na srdcaře Dela s jeho kroužky na závěsy a bylo by toho ještě mnohem víc. V dnešní době najít něco relaxačního, s pochopitelným happyendem, je už téměř zázrak. Možná, že se v té době točilo víc takových filmových perliček a já doufám, že je ještě najdu. Roadmovie splnila včera večer svůj účel, dokonce mně skoro ukápla slza, ale kdy? To uhodnete při zhlédnutí. Ano, je to jednoduché, předvídatelné, ale to mně bylo úplně fuk.....Díky (07.02.2017)

Where's your other hand? / Between two pillows... / Those aren't pillows! Steve Martin není špatný herec a jako člověk a tvůrce se projevuje v průběhu kariéry překvapivě inteligentně. Nemohu se ale zbavit dojmu, že se ambicemi v komediálním žánru trochu minul, o čemž mne naposledy přesvědčil skvělou rolí prvotřídní neocon-svině v nedoceněné Uličce slávy Anga Lee. Zde jeho ne úplně naplněné snahy být legrační zdařile a bohatě substituuje scénář, který ocení každý, kdo má alespoň skromné zkušenosti s trampotami na cestách, a John (eye-)Candy, jenž Martinovu neduživou komediální člověčinu bohatě substiuuje. Nestydím se přiznat, že především díky menšíkovské postavě spontánního Dela Griffitha jsem byl na konci skoro dojatý. Milé retro. (27.10.2018)