Borg/McEnroe

Asi nejlepší tenisový film. Metz se celkem logicky soustředí především na rozdílné charaktery obou velikánů, přičemž víc prostoru dostává Borg, což ale není ku neprospěchu věci, protože jeho životní cesta je jímavější. A tak tu máme na jedné straně introverta, kterého popularita dohání k úzkosti a extrovertní neřízenou střelu, která upouští emoce nad rámec mezí. Film nabízí i pohledy do zákulisí, kde vládnou sponzoři a samozřejmě dojde na tenisové zápasy, přičemž ten finálový diváka nutí nedýchat. Tiebrerak ve čtvrtém setu patří k nejlepším sportovním sekvencím v dějinách filmu. Herecky je vše ok, ačkoliv od Gudnasona bych čekal přeci jen výraznější záchvěvy mimických svalů. Něco tomu sice chybělo, ale spokojen jsem i tak. 80% (27.01.2018)

Veskrze standardní sportovní drama, který je ale příliš poutavý a divácky atraktivní na to, aby jste mu mohli cokoliv vyčítat - onen konflikt vůle dvou odlišných osobností je sice podaný dost konvenčně, ale ona eskalace vzájemný rivality je primární devizou snímku. Navíc krom gaučingu a schovky je tenis snad jedinej sport kterej mám rád. (12.07.2020)

Dva tenisoví giganti a legendy se spolu utkávají pod režijní taktovkou Januse Metze. Brilantně obsazený i natočený snímek zpracovává osobnosti obou tenistů i jejich zápasy. Nejvíce pozornosti je zaměřeno na postavu Borga v decentním podání Sverrira Gudnasona. Björn Borg působí se svým chladným projevem, jakoby snad ani nebyl schopen jakýchkoliv emocí a citů. On je má však pevně pod kontrolou a v jeho očích a mimice lze v jemných náznacích číst, co se asi odehrává uvnitř. John McEnroe je oproti němu drzý bouřlivák a rebel výbušné povahy, který pro urážku a sprosté slovo nejde daleko. Oni věděli, proč do této role obsadit Shiu:) Ten zde exceluje a je velká škoda, že mu nebylo dopřáno stejné pozornosti jako severskému blonďákovi. Snímek disponuje výbornou hudební stránkou a retro vizuálem. Třeba někdy bude natočen i životopisný film s názvem Roger vs. Rafa:) "Buď jako papiňák a nic nevypusť ven. Všechen ten vztek, strach a paniku dej do každého úderu." (31.03.2018)

Je poněkud přehnané tomuto snímku připisovat žánr životopisný, ze života Borga se nedozvíme prakticky nic, jen to, že si pinkal o vrata garáže. O McEnroeovi se dozvíme ještě méně, neboť film se soustředí převážně na Borga. Jako sportovní film však funguje celkem dobře, je napínavý, vyhýbá se patosu, ale je možná až příliš zkratkovitý, nedozvíme se například vůbec, proč se z rivalů stali přátelé. (27.03.2022)

POZOR!!! Tentokrát sice žádný bojler, avšak bigotním katolickým homosexuálům mohou při čtení této fundované expertní recenze z některých citově zabarvených substantiv a adjektivních vazeb padat doma ze zdí krucifixy! Pozdravujem uja HOMA, želám veľa nových skvelých reklám zakrývajúcich filmovú publicistiku, a hneď ráno pôjdem Hujdajom do McFucka vyskúšať, či dostanem kávičku, aj keď ukážem holú riť. *** Ač bylo v těch dávných dobách, kdy zrovna začínaly uhelnatět plavuně, mým největším sportovním koníčkem závodně si ukazovat s holkama ve školce přirození, oba aktéry jsem ještě zaznamenal. A to zejména v tom kontextu, že furt někde dávali na piču Lendlovi, u čehož fotr pěkně nahlas kurvoval a ulevoval si i jinými žalostnými vulgarismy, zcela neslučitelnými s pseudomorálkou upjatých šosáckých kokotů a už vůbec s očekávaným slovníkem docenta, doktora a kandidáta vět. Naštěstí se ty verbální odpornosti nikterak nepodepsaly na mém zdravém vývinu a vyrostl ze mě převelice decentní, slušný, něžný, citlivý a beznadějně romantický elegán, co v životě neřekl sprosté slovo, a také upjatý, erudovaný, za všech okolností korektní a nesmírně seriózní filmový kritik, zářný příklad „nové a lepší filmové publicistiky“, který nade vše miluje formální hrátky s jazykem… „Na koulích už to stačilo, jebej se výš, děvko!“ … A proto si vás teď, za úzu sofistikované filmově – teoretické terminologie, mohu dovolit oblažit svým bezesporu objektivním, škrobeným, vysoce odborným názorem a s grácii konstatovat, že to byl, kurva, fuckt vyjebaně skvělý film! Zasraně zábavný, kurevsky dobře zdramatizovaný a popiči natočený souboj autisty a neurotika, dvou největších psychošů tenisové hysterie. A také překvapivě výtečně zahraný. U toho švédského Zgudnasyna jsem si celou dobu myslel, že hraje Toma Hiddlestona, a on místo toho famózně předstíral vycukaného Borga, no a u Šejly LaBlafa se jedná o historicky první roli, v níž nevypadal jako prkenný rozkuřovač režiséra a toho vypatlaného, vzteklého amerického pičuse trefil opravdu dokonale. Sleděm na skandinávském treskovém dortu je pak jako vždy excelentní Stelan a také velmi schopná paní Novotná, která je vizuálně daleko snesitelnějším klonem Ňoumy Rampičové. Prostě vikingové zmákli vynikající nehtohryzné sportovní drama a opět ukázali Holému údu, že to jde i bez pomrdaného patosu a zpičeného kýče. (28.02.2018)