Dabing Street

Zase jsem se po dlouhé době u TV nahlas a pořádně zasmál. Druhý díl nebyl úplně vyvážený, ale jako celek ho hodnotím kladně. Stejně jako jsem se zasmál u falešného taxikáře a J. Bartošky v jedničce. (16.01.2018)

Jsem rád, že se nekorektní humor vrací, protože po České sodě tady příjemně trapná nadsázka (sic v jiné podobě) chyběla. Formát seriálu je samozřejmě malý, ale má a mívá velice silné momenty, které jsou až symbolické. Poslední jsme mohli vidět právě ve čtvrtém díle s úžasným V. Preissem. Možná si to málokdo uvědomuje, ale který seriál či TV inscenace (o filmu nemluvě) dokázaly tak silně využít potenciál tohoto skvělého herce a to všechno na velmi malém prostoru? A co je podstatné - on toho vlastně zase tak moc neřekne... A to je pro mě velice příjemný paradox dabingového studia a herce, který je krásným melodickým hlasem s takřka bezchybnou jevištní řečí proslulý. Ostatně je škoda, že ve filmu V. Preisse příliš často nevídáme, byť chápu, že je asi patrně řazen spíše mezi klasické divadelní herce. Není potřeba mluvit, není potřeba nic říkat, ale už jen příjezd Krobota a právě Preisse na parkoviště před studiem vypoví o mnohém. A pak stačí Viktora Preisse sledovat - kultivovaný pán, herec, ikona s termoskou a kufříkem, z něhož vytáhne vlastní síťku před mikrofon. I v tom je možná určitá symbolika ochrany dabéra a pánské ochrany při sexuálních aktivitách, o nichž je řeč. Jsem rád i za H. Čermáka, který konečně hraje i jinou postavu než mafiána, hajzlíka nebo drsného poldu. Dabing Street, Trpaslík, Svět pod hlavou jsou formáty (v našich krajích moderní), které konečně dorazily i k nám. (30.01.2018)