Death Is Called Engelchen
Kamera:
Rudolf MiličHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Jan Kačer, Eva Poláková, Martin Růžek, Blažena Holišová, Pavel Bártl, Ezard Haußmann, Otto Lackovič, Vlado Müller, Oľga Adamčíková, Miroslav Macháček (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Román slovenského prozaika a novináře Ladislava Mňačka "Smrt si říká Engelchen" vyšel poprvé v roce 1959 a ihned zaujal čtenáře i kritiku nevšedním pohledem na tehdy už zprofanovanou partyzánskou tematiku. Mňačko svůj příběh líčí na základě autentických prožitků. Aniž by glorifikoval, přikrašloval, aniž by se přidržoval schematického dělení charakteru na černé a bílé, dává velký prostor psychologické kresbě postav, šokuje netradičním pojetím literárních i lidských konvencí, v každém případě však čtenářům poskytuje do té doby nevídaně otevřený obraz jedné stránky partyzánského odboje. Téměř filmová stavba románu zaujala scenáristickou a režisérskou dvojici Jána Kadára a Elmara Klose, tvůrce, kteří zásadním způsobem obohatili naši kinematografii (Obžalovaný, Tři přání, Tam na konečné, později Obchod na korze). Film Smrt si říká Engelchen měl premiéru v roce 1963, v době, kdy neopakovatelná generace našich filmařů vykročila do světa a začala oslňovat svými úspěchy. Kadár a Klos, přestože byli o generaci starší, nezůstali za svými mladšími kolegy nijak pozadu, v dokonalé tvůrčí symbióze přijali postupy i poetiku nové vlny ve svůj vlastní svébytný výraz podložený samozřejmou profesionalitou a letitou zkušeností a vznikl tak jeden z nejpozoruhodnějších filmů 60. let. Dvojí časová rovina filmu i psychologicky složitá kresba hrdiny příběhu Pavla daly mimořádnou příležitost Janu Kačerovi, jehož citlivé civilní herectví obohatilo postavu mladého, těžce zraněného partyzána, o nové a netušené duševní dimenze. Jednu ze svých největších filmových rolí (zde postava Marty) dostala slovenská herečka Eva Poláková, jejíž předčasný skon v roce 1973 byl pro slovenské divadlo opravdu těžkou ztrátou. (Česká televize)
(více)Videa (7)
Recenze (184)
Výborný obraz partyzánského odboje, který už rázně nakračuje z klasického narativu do moderní podoby, která se zde prezentuje až překvapivě svěžím způsobem (pohledy očima postav, roztřesená ruční kamera, nechronologické asociativní flashabacky...), navíc hrdiny našeho národa nijak nešetří a bere je i jako záminku pro rozpoutání slušné existenciální krize ve skvělém výkonu Jana Kačera, kterému rozervanci nesmírně seděli. Některé scény hlavně díky naprosto přesnému střihu jsou dodnes působivé a dynamické (úspěšná partyzánská akce, která ústí i v první známky zlepšování Pavlova stavu, odchod Marty z pokoje, který je doprovázen flashbacky daleko drastičtějším odchodem jiné důležité ženy, naléhavé obrazy z úprku v horách, které plně souzní s Pavlovou touhou znovu se vrátit do života a nechat vše za sebou), Kadár a Klos zde naplno projevily svou sílu po všech stránkách, k Obchodu na Korze už byl jen nevelký krůček. ()
Vzhledem k době vzniku pozoruhodně ideologicky nezatížené válečné drama, které může diváka prahnoucího po přímočarém příběhu o zlých nacistech a hodných partyzánech frustrovat vršením těžko zaškatulkovatelných charakterů: sekretářka, která spí s německými důstojníky a zároveň vyzvídá pro odboj, němečtí dezertéři ochotní střílet do vlastních lidí, partyzán, jenž se vyžívá v mučení zrádců a a tak dále. Po zhlédnutí zůstává mnoho otázek ohledně nespravedlnosti, jíž se ve válce, byť by byla nutná a jakkoliv by člověk bojoval na té správné straně, často nelze vyhnout. Film končí v létě po osvobození, ústí však do nesmířenosti. Janu Kačerovi role zklamaného mladého muže jde – zkusil si ji ještě ve skvělém Schormově dramatu „Každý den odvahu“. ()
Válečná doba není snadná a nemá černobílou barvu. Ve válce, více než kdykoli jindy, platí heslo zabiješ, nebo budeš zabit. Převážná většina současných křiklounů za obranu země by při prvním trochu nepříznivém vývoji událostí změnila své hlasité ideály a adaptovala se rychle ve prospěch přežití i ke zrůdné a sadistické spolupráci s každým, s nímž jim vzroste naděje na setrvání vlastního života. Ve válečném období není o chybná rozhodnutí nouze a vždy se zaplatí cenou lidských životů. Ve válečném období není snadné zůstat humanistou, ale je velmi lehké překračovat hranice lidskosti. Ve válečném období má člověk jediného věrného přítele. A tím je strach. Největším přínosem tohoto jedinečného filmového výtvoru je ničím neobarvený realismus, bez ryzích a udatných hrdinů. Kladně vnímané postavy mají své charakterové neduhy a traumata. Opravdovým očistcem procházeli ti, kteří z těch nejčistších pohnutek hráli dvojí hru. Nejenže nejsou na konec hrůzných časů připraveni po psychické stránce, ale ani po té společenské, kdy každý dříve nečinný si okázala a halasně kopne do skutečně hrdinské osoby. Stopy válečných traumat zažitých, prožitých i způsobených nelze nikdy a dokonale smazat. Hlavní postavou mnohovrstevného příběhu je český partyzán Pavel (skvělý Jan Kačer) a jeho vzpomínání na poslední dny boje při léčení vážného zranění. Všechny ty hrůzy a vysoce stresové situace si začínají vybírat svojí nutnou daň ve formě psychické nevyrovnanosti. Hledá odpovědi, hledá zodpovědnost svojí i druhých, hledá smysl života a své místo v něm. Ptá se a hledá lidskost a ztracenou lásku. Hlavní ženskou postavou je židovská mladá a půvabná žena Marta (vynikající Eva Poláková). Je to žena dvou tváří a byla vycvičena ke svému tíživému poslání, ve které se stává odevzdanou hračkou v rukách zvrhlých mužů strany zla. Tato dvojí hra musí zákonitě zanechat těžké rány na duši. Živou vodou je pouze vzplanutí citů k Petrovi, ale může přetrvat? Z dalších rolí: laskavá a obětavá řádová sestra a ošetřovatelka Alžběta (sympatická Blažena Holišová), duchaplný a ochotný nemocniční lékař (dobrý Martin Růžek), prozíravý vůdce partyzánů a Sovět Nikolaj (zajímavý Vlado Müller), dobrácký Sovět a mírumilovný partyzán a Petrův kamarád Dimitrij (Pavel Bártl), občas přes míru běsnící vůdčí partyzán Ondra (dobrý Otto Lackovič), přesvědčivý špeh a udavač partyzánů Macků (dobrý Miroslav Macháček), mladý a bezstarostný partyzán Toník (Antonín Molčík), vyčerpaná a ustaraná Petrova máma Rožková (Oľga Adamčíková), naposledy zaskočený a lidský německý poručík (sympatický Ezard Haußmann), lehkomyslná a utěšující Jožina (Wanda Spinka), německý dezertér s nutným obratem Willy (Oto Ševčík), spolupracující i nespolupracující četník Bárta (Ota Sklenčka), ospravedlnitelně odpravený německý generál (Valtr Taub), na poslední chvíli po dobrém světle na vlastní osobu toužící Kroupa (příjemný Čestmír Řanda st.), či noční můra jménem Engelchen (Norbert Chotaš). Není to hrdinský epos, vše se řídí touhu po přežití. Opravdový hrdina je většinou haněn a nese si sebou pochybnosti a hluboké rány. Nic už nebude jako dříve. () (méně) (více)
"Ať Vám chlapci odpustí pánbůh na nebesích..." Příběhy podle skutečných událostí jsou vždy velmi silné. Zvláště když jsou vyprávěny očima očitých svědků. Mladý partyzán Pavel v podání Jana Kačera (jak tenhle člověk mě svými hereckými výkony ze 60. let dokáže vždy úplně odzbrojit), jež "nemá nemocné jen nohy", se těsně po válce postupně upamatovává na smutnou historii spojenou s vypálením osady Ploština. Smutnou o to více, že je spojena se zbabělostí těch, kteří měli být silní a utrpením těch úplně bezmocných. Kdo a co za to vše vlastně může? Pýcha ba skoro bohorovnost partyzánů v okamžicích, kdy vítězství se zdálo být tak nadosah? Jejich přílišná velkorysost v kontaktu s německými zajatci či neschopnost rozpoznat zrádce ve vlastních řadách? Zdá se to být tak jasné....Ovšem "jasné je vše až v dějepise, ale když jste v tom, děláte chyby..." ()
Neuveritelne sugestivni filmove dilo. Knihu v durazech na kladeni moralnich dilemat a odvracene strany odboje sice nedostihuje, (trosku vic zamazanych a hladovych partyzanu by ji take neskodilo) ale i tak diky skvele rezii, hercum a hudbe stavi ladku valecneho filmu hodne vysoko ... nad jine vysoko. Jen tak mimochodem sestricka v nemocnici je v knize mladicka blondyna, neni radova a partyzan Pavel (sympaticky stydlivy intos) ji ve finale zbali. ()
Galerie (12)
Zajímavosti (11)
- Filmovanie prebiehalo v Gottwaldove a Beskydách. Natáčalo sa aj v obci Podkopná Lhota. (dyfur)
- Po společenské satiře Tři přání (1958) dostala režisérská dvojice Ján Kadár – Elmar Klos za údajný revizionismus dvouletý zákaz tvorby v hraném filmu. Pauzu vyplnili spoluprací na projektech Laterny magiky a polyekranu, už od konce roku 1961 však začali připravovat k natáčení adaptaci autobiografického románu slovenského publicisty a prozaika Ladislava Mňačka „Smrť sa volá Engelchen“ (1959). Podobu televizního filmu mu sice hned v roce 1960 dal už Ivan Balaďa, film režisérského tandemu přišel však do příznivější doby politického i kulturního tání. (Letní filmová škola)
- Přibližně v čase 07:15, kdy ve snu honí Pavel (Jan Kačer) v domě Engelchena, je vidět na závěsu stín člověka s kamerou na rameni. (Globus_Jirka)
Reklama