Death Is Called Engelchen
Kamera:
Rudolf MiličHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Jan Kačer, Eva Poláková, Martin Růžek, Blažena Holišová, Pavel Bártl, Ezard Haußmann, Otto Lackovič, Vlado Müller, Oľga Adamčíková, Miroslav Macháček (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Román slovenského prozaika a novináře Ladislava Mňačka "Smrt si říká Engelchen" vyšel poprvé v roce 1959 a ihned zaujal čtenáře i kritiku nevšedním pohledem na tehdy už zprofanovanou partyzánskou tematiku. Mňačko svůj příběh líčí na základě autentických prožitků. Aniž by glorifikoval, přikrašloval, aniž by se přidržoval schematického dělení charakteru na černé a bílé, dává velký prostor psychologické kresbě postav, šokuje netradičním pojetím literárních i lidských konvencí, v každém případě však čtenářům poskytuje do té doby nevídaně otevřený obraz jedné stránky partyzánského odboje. Téměř filmová stavba románu zaujala scenáristickou a režisérskou dvojici Jána Kadára a Elmara Klose, tvůrce, kteří zásadním způsobem obohatili naši kinematografii (Obžalovaný, Tři přání, Tam na konečné, později Obchod na korze). Film Smrt si říká Engelchen měl premiéru v roce 1963, v době, kdy neopakovatelná generace našich filmařů vykročila do světa a začala oslňovat svými úspěchy. Kadár a Klos, přestože byli o generaci starší, nezůstali za svými mladšími kolegy nijak pozadu, v dokonalé tvůrčí symbióze přijali postupy i poetiku nové vlny ve svůj vlastní svébytný výraz podložený samozřejmou profesionalitou a letitou zkušeností a vznikl tak jeden z nejpozoruhodnějších filmů 60. let. Dvojí časová rovina filmu i psychologicky složitá kresba hrdiny příběhu Pavla daly mimořádnou příležitost Janu Kačerovi, jehož citlivé civilní herectví obohatilo postavu mladého, těžce zraněného partyzána, o nové a netušené duševní dimenze. Jednu ze svých největších filmových rolí (zde postava Marty) dostala slovenská herečka Eva Poláková, jejíž předčasný skon v roce 1973 byl pro slovenské divadlo opravdu těžkou ztrátou. (Česká televize)
(více)Recenze (184)
Těšil jsem se na pořádné válečné drama s kontinuální dějovou linií, dostal jsem však něco jiného. Hned na začátku vidíme mladého a hezkého partyzána Pavla, který na konci války při osvobozování Zlína schytá kulku do míchy a skončí v nemocnici. Zde se musí léčit a má naději na to, že jednou bude opět chodí. Ke své léčbě přistupuje celkem svědomitě a věří v uzdravení, zato jej tíží vzpomínky. Jednu dějovou linii tvoří jeho pobyt v nemocnici a setkávání s lidmi, které potkal během svého partyzánského boje. No a druhou linii tvoří samotné vzpomínky na partyzánská léta na vesnici Paseky, kde pobýval se svými spolubojovníky, mezi kterými nechybí ani charismatický Rusák Nikolaj a další. Vzpomíná na to, jak bojovali proti Němcům v horách na slovenském pomezí, jak zde měl několik nápadnic - třeba rozvernou a prsatou Jožinu a také Martu, která pracovala jako špionka na úřadovně gestapa, a kvůli tomu musela prodávat své tělo a byla označována za kolaborantku. Přitom sama byla židovka a během setkání s panicem Pavlem se do něj zamilovala, i když se mu za jeho "nedostatek" trochu vysmívala - typická krafka. Pavel o svých zážitcích vypráví v nemocnici řádové sestřičce Elišce, se kterou také naváže hlubší pouto. Jednou partyzáni přepadnou vozy s německým generálem a dalšími vysoce postavenými vojáky. Pavlovy obavy ohledně Marty se zde potvrdí. Marta totiž během útoku na konvoj zabije německého generála (protože se k ní choval jak úchyl a švihal ji bičíkem). Od té doby se jim začíná vést špatně - zabití německého generála se trestá vypalováním osad. Do oddílu přicházejí dva tajní zvědové, kteří využijí paniky kolem výbuchu pancéřové pěsti a unikají. Výbuch však těžce zranil velitele partyzánů – Rusa Nikolaje. Nikolaj se pak sám zastřelí. Oddíl dostává jiného velitele, Grišku, který se snaží novým systémem udržet disciplínu. Morálka ale upadá a i přesto že on sám chce ať zůstanou na Pasekách a brání ji před případnými útoky Němců, ho ostatní partyzáni přehlasují a všichni odcházejí ponechavše Paseky svému osudu. Když se na ní za čas vrátí, zjišťují, že ji Němci vypálili a všechny muže pozabíjeli. Marta a partyzán Karel tyto hrůzy tajně sledovali z dálky. Karel se pod tíhou děsivých událostí zastřelil. Marta navštěvuje Pavla v nemocnici. Říká mu, že odjíždí do Kanady. Až později se Voloďa dozvídá, že spáchala sebevraždu. Netížily jí pouze válečné zážitky, ale i svědomí a pocit zrady tím, že sloužila Němcům. Román končí Pavlovým rozhodnutím, že najde německého velitele Engelchena, který způsobil smrt tolika lidem. Nebylo to úplně špatné, ale přeskakování mezi dějovými liniemi, stejně jako střídání češtiny, němčiny a ruštiny mě dost mátlo a ztrácel jsem se v tom. Na další zhlédnutí to tedy nevidím. ()
Při čtení knihy ve mě to slovo vyvolávalo úzkost, strach, zoufalství z nemožnosti před ním uniknout - E N G E L C H E N. Ještě teď mi z toho mrazí. Andílek... ČS piloti RAF mají své Nebeské jezdce, partyzáni zase Smrt si říká Engelchen. ()
Na románu Ladislava Mňačka je hodně znát, že byl přímým účastníkem operací partyzánských skupin na Moravě a událostí kolem vypálení vesnic Ploština a Prlov. Do knihy si tam přenesl nejednoznačný a nečernobílý postoj k těmto událostem, pocit viny za masakry civilního obyvatelstva a celkově rezervovaný postoj k hrdinství obecně. Režiséři Kadár a Klos tenhle jeho pohled přejali a bezchybně převedli na filmové plátno. Nervózní a trhavá atmosféra provází celý film, pro násilí ani pro ostré slovo se nejde daleko a všudypřítomná špína není jen za nehty, ale i v duších. To vše ze Smrt si říká Engelchen dělá spolu s Nebeskými jezdci a Atentátem jednoznačně nejlepší tuzemský válečný film. PS. Památník masakru na Ploštině doporučuji k návštěvě, neskutečně silné místo... ()
10/10 ()
****3/4.Trošku mi to připomínalo Jdi a dívej se (je mladší rok 1985),ale spíš tím budováním napětí,než samotným dějem.Takhle to asi vypadalo za války u partyzánů,odboje.Měla by ho dávat TV,vyjít na DVD. ()
Kadár, Klos for prezident. ()
Příběh partyzánů situován do okolí Baťova Zlína. Skvělá režie a ještě lepší hudba. Liška je prostě bůh!!! ()
Film který mě naprosto omráčil! ()
Skutečně film, který patří do TOP 10 československé produkce vůbec. A jako válečný možná vůbec nejlepší. Třeba i slavný Atentát je proti tomu slabý odvar. Podle mého některé scény přejal později Elem Klimov do svého Jdi a Dívej se (neustále přelétající a hučící letadlo, přechod močálu). K relativizaci hrdinství - ta scéna, kdy se zkušený sovětský velitel skupiny odpálí nezajištěným panzerfaustem, jak to mohlo vůbec projít?:-) Ještě k hlavnímu hrdinovi - na Janu Kačerovi je perfektně vidět, jak jde současné česká kinematografie do sraček. Takové charisma a děsivý pohled v očích...a teď vékávéčka? Prostě nemám slov... ()
Knizka famozni a film s ni drzi krok! Kadar a Klos, to je hold kvalitka! Kacer je stejnako muj Idol a jestli jste nikdy nebyli na Plostine tak vsem radim = zajedte tam! Smutny pribeh, zajimavy pamatnik a nadherna, ale opravdu nadherna a dechberouci priroda. To se take hnedtak nevidi. S filmem jsem vyrustala, neb se natacel v mem rodnem Zline, castecne take v jedne z tech nadhernych anglickych batovych vil (ta spodni na Mokre) a kdyz se film natacel tak tata jako dite behal kolem a velmi se z toho radoval a i ted se na ten film porad musime divat a tata se raduje ze videl jak se film natacel a vzdy nadsene zvola "vidis? toto je stareho Janusky barak, ten prece znas, tam porad chodime kolem!" a ja vzdy rikam ze vidim a ze ano, ze je to stareho Janusky barak a ze ten ja znam neb tam chodime porad kolem. A ten film je opravdu skvely, takze me nevadi ze se na nej tata porad chce s nami divat. ()
Partyzán má samopal a střílí. Výborná pohyblivá kamera. Exzellent. ()
Nestihl jsem to sice od zacatku, ale behem minut naprosto strhlo. Mozna ten Obchod na Korze zkusim jeste jednou pac tenhle film od stejnych autoru by se neztratil ani v dnesni dobe, protoze je dynamicky, oroginalne vypraveny a obsahuje i prvky experimentalni kinematografie. Kacer uhranul, Polakova jako femme fatale jak z film noir. ()
Ján Kadár je skvělý vypravěč. I když film je pojatý trochu složitěji, je velmi zajímavý. Ale nějak jsem nepostřehnul, od koho vlastně pacient dostal onu kulku do zad. Na filmu se mi líbí retrospektivný pojetí děje. ()
Skvělý film po všech stránkách - režie, střih, hudba, herci... Některé události z knihy jsou sice ve filmu trochu pozměněné, ale na scénáři se podílel i autor knihy, takže ty změny asi mají něco do sebe. Doufám, že se někdy dočkáme vydání na DVD ()
HUDBA : Zdeněk Liška ()
Film zaujme realistickym zobrazenim partizanskych bojov na konci vojny.Dej filmu sa odvija v dvoch rovinach.Partizan Pavel na nemocničnom lôžku spomina na vojnove udalosti.Zapasi pritom zo svojim svedomim a vyčitkami.Navrat života do Pavlovych ochrnutych nôh zavisi aj od najdenia sratenej vôle a chuti znova žit.Film zaujme velmi kvalitnymi hereckymi vykonmi,skelov hudbou a flashbackovimi strihmi do minulosti.Film zobrazuje partizanov nie len ako neomylnich hrdinov,ale aj ako ludi ktory robia chyby.Partizani nechali napospas kopaničiarsku osadu Paseky ss-komandu ktore dedinu vypalilo.Hoci obyvatelia tejto osady partizanom pomahali.Smrt sa vola Engelchen je jeden z najlepšich CS vojnovych filmov. ()
Jak hodnotit film, v němž hraje má rodina skoro hlavní role, a ke kterému mám, nebo mám, který je moje srdeční záležitost? Hloupá otázka. Hodnotit musím objektivně. Takže neobjektivně je to jasně za deset ze sta. No a normálně, tedy neobjektivně? Nuže. Naštval mne opět jako vždy způsob podání formou rozbitého nádobí. Totiž dějových skoků, retrospektiv. Jenže to mne irituje vždy, ale bohužel za to musím dát filmu velké minus. Dále jsem nepochopil, proč nenechali tvůrci filmu místa děje z knižní předlohy. Co jim vadilo? To, že někdo pozná Zlín, ačkoli se mělo bojovat ve Vsetíně? Ale no tak, já myslím, že ne. No, a i kdyby to někdo poznal, Vinetou se také nenatáčel v USA, že jo. Vinou hloupých prostřihů v ději jsem nepochopil, proč Pavel malém přizabil Kroupu, přece neměl žádný důkaz, že to byl zrádce. Ale třeba jsem něco přehlídnul. No, nebudu se rozepisovat, jinak se mi film líbil, nudil jsem se jen chvilkami a málo. Domnívám se, že šedesát ze sta je hodnocení naprosto přesné. ()
Ja se na to nemuzu koukat. Ta 'autenticnost' lidskosti sovetskeho velitele ... 2024: koukám na svůj starší komentář a je to přesně, co cítím i teď. Z těch nadšených komentářů, jak je pryč ideologie, je mi fakt smutno. ()
Filmové ponaučení: 1. Když chci ukončit válku, je jedno do koho střílím. 2. Když se herci v hlavních rolích rozhodnou zjistit, kdo to umí víc přepálit s patosem, filmu to moc neprospěje. ()
Tak trochu jiný pohled na partyzány i jejich zážitky a traumata. Partyzáni nám nejsou představeni jako (ne)obyčejní hrdinové, ale především jako lidé. Pili, užívali si s holkama a hlavně si nesli své jizvy na duši. A soudili bez soudu. Také zde vidíme v podstatě autentické záběry osvobození Zlína. Jan Kačer hned ve svém druhém filmu a opět výborný. Knihu jsem nečetl, ale pánové Kadár a Klos vynechali ideologické hrdinství a zveličování a jsem si jistý, že u nich platilo co na papíře to ve filmu... ()