Úsměvy smutných mužů

No. Velká očekávání se dařilo naplňovat tak prvních dvacet minut a pak to šlo pomalu ale jistě do prdele. Proč? Protože na rozdíl od Ikarova pádu a Dnes naposled sledujeme osudy lidí, kteří nám jsou totálně u prdele a vůbec nás nezajímá, co s nimi bude. Půlka třetí hvězdičky je za pěkné zpracování. 50% (01.12.2018)

Hned na začátku musim podotknout,že mi jsou odporný závisláci co lijou tvrdej z lahve,cucaj pátou krabici hnusu se vzdálenou podobou vína,a vypijou denně dvacet pivsonů.Ale zároveń,protože rozhodně nejsem abstinent,se můj vcelku pozitivní pohled na chlast v mý,umírněný míře ,nijak po filmu nezměnil.Jo,je to hodně silný,,osudy těch lidí jsou nechutně reálný a hnusný,ale prostě pivo i panáka si dám občas rád.60%. (08.12.2018)

Mámu nechávající tašku s ginem na brance jsem fakt nepobral, to jen potvrzuje, že za průsery dětí jsou ve větší míře skoro vždy zodpovědní rodiče. (18.12.2018)

Celkově zajímavé téma, rozhodně jsem rád, že něco takového v naší produkci vzniklo. Nicméně celkový dojem z filmu byl, že je to někde na půl cesty, byť na té lepší půlce. Může to být také dáno mým velkým očekáváním, nicméně v tomto případě to spíš vylučuji. (27.04.2019)

Tech zajimavych postav a jejich pribehu je tolik, ze ne vse se da dostat do filmu s devadesati minutovou stopazi. Kdo tedy hleda otazniky, bezpecne je najde. Mne spise vadily ty zatracene filtry a nekdy strih. Jinak dobry, vyborne herecke vykony tria Svehlik-Dusek-Maly, vdecny namet a rada zajimavych scen. Urcite se bude jednat o jeden z nejlepsich nasich filmu za rok 2018. Dan Svatek udelal pokrok. Videno v ostravskem Cinestaru. (27.07.2018)

Námětem hodně silný film, který pramení ze skutečného života autora knižní předlohy. Ukazuje, že závislost na alkoholu je neskutečný svinstvo, který zničí život tobě i všem ve tvém okolí, z čehož pramení několik velmi silných scén, ze kterých Vám je až fyzicky špatně. Sešel se tu i hodně zajímavý herecký ansámbl. Jména Švehlík, Dušek, Malý nebo Plesl zaujmou snad každého filmového fanouška. Nejvíce mě pak zklamalo technické zpracování, které nepůsobí snad ani jako televizní film. Spíše ale jako nějaká průměrná studentská práce před deseti lety. To celý film hodně sráží. Bohužel. (15.12.2018)

Tak pro mě hodně velký zklamání. Myslel sem, že to bude něco na způsob Kobry a užovky, ale tohle bylo prostě nudný. Ve státě, kde chlastá každej druhej, nic zásadního a převratnýho nenabízí. Pobyt v léčebně je třeba ve filmu Kanárek celkem drsně vykreslený, tady je to takový fádní, nic se neděje. A neděje se ani mimo léčebnu. Už sem asi otupělý… (31.12.2018)

Souhlas s Djokerem, navíc musím říct, že oproti knížce je to dost slabý odvar a příběh působí mnohem obyčejněji, což je škoda... (08.11.2019)

Samotný film by nebyl špatný, kdyby byl civilněji natočený. Je to totiž ve stylu reklamního videoklipu a ta hudba bohužel s tím klipem velice koresponduje. Ty barevné prostřihy provázené hudbou působily velmi rušivě a herci tak v mnoha případech nedostali tolik prostoru kolik by si zasloužili. Dobří holubi se vracejí tak zůstanou asi navždy tím nejlepší z tohoto ranku. 60% (02.05.2019)

Nejdůležitější věta filmu "Vy prostě neumíte bejt sami, sami se sebou..." viděno znovu 2019 a našel jsem si tam neuvěřitelný program vlastní prázdnoty... Jaroslav Dušek který hraje pacienta který se představuje jako Velitele 5té hvězdné flotily z Aldebaranu se se svým předobrazem potkal na premiéře filmu.Přesto že scénarista Formánek říkal on je plachý nepřijde, přišel. Dušek ho nakonec pozval i na pódium kde si spolu povídali. Když viděl autor předlohy Josef Formánek film hotov na předpremiéře, musel bojovat aby neodešel z kina a film zhlédl do konce. Míra pravdivosti a autentičnosti jej zasáhla natolik, že zapochyboval zda udělal dobře, že byl takto otevřený. Začas se však objevil muž, který mu řekl, že že mu jeho příběh zachránil život i manželství a tím potvrdil smysluplnost takové pravdivosti. (30.11.2018)

Hořký film o smutných okolnostech života natočený syrově a s mírným humorem. A také drsná ukázka, kam až může alkohol člověka zavést. (01.02.2023)

Byl jsem skutečně zvědav, co se z téhle výpravy do nitra duše notorických alkoholiků vyklube a žádná velká sláva to není. Vzhledem ke zdejším procentům, které na české poměry naznačují vyčnívajícího jedince, jsem se nedočkal žádného závratného dramatu ani výjimečné komedie. Švehlíka jsem si oblíbil při mém nedávném maratonu třetí série Labyrintu, zde mi ale extrémně nenotoval. Úsměvy smutných mužů není v celkovém spektru špatným počinem, jen má u mě pravděpodobně tu smůlu, že jsem se jaksi přesytil šablonovitými českými filmy. (29.11.2018)

Úsměvné na filmu není pranic. Grupa alkoholiků si dala dostaveníčko v Bohnicích, aby si společně pokecala o svých neduzích vyplývajících z nadměrné a frekventované konzumace methanem nasyceného moku. Žádná herecká esa, žádné profesionální zpracování, ale přesto od příběhu těchto osob asi nemůžete očekávat víc. 66 % (27.05.2019)

(7/10). Je až neuvěřitelné, co dokáže alkohol s člověkem udělat.. Je to opravdu droga a jedna z nejlevnějších a nejdostupnějších.. Švehlík to hrál velmi přesvědčivě a z některých záběrů mi bylo opravdu úzko. (04.11.2019)

Poctivě jsem přečetla všechny komentáře. Zmíním ten absurdní.. Až si to ten nemocný uvědomí.. Tak tomuhle je to právě u prdele. D. Svátek se zhostil tohoto na výtečnou. Ukázal, že to není "nemoc" sociálně slabých nebo mdlých na duchu. (09.10.2020)

Drsné, ale věřím že pravdivé příběhy několika mužů, kteří to v životě "podělali" a jsou na "válečné stezce s chlastem". Šance, že v tom boji uspějí, není, jak film názorně ukazuje, moc veliká, přesto však stojí za to dále bojovat. Co jsem ve filmu moc nepobral, bylo vše kolem bizarní postavy Milana (v podání Jaroslava Duška). Když dotyčný o sobě tvrdí, že je velitel 9. hvězdné flotily/archanděl Gabriel nebo že z knihy Zjevení porozuměl, kdy nastane konec světa, má člověk pocit, že dotyčný je totální cvok/schizofrenik. Ale pak dojde k "záhadnému zmizení" dotyčného, a v závěrečných titulcích je uvedeno, že dotyčného už poté nikdo neviděl. Tak nevím, zda si z nás tímto autoři snímku dělají srandu nebo co... Podle mě tahle mysteriózní dějová linka trošku zbytečně narušuje jinak silnou výpověď filmu. (07.12.2021)

"Uvědomuju si všechny výhody abstinence, tak proč i přesto mám pocit, že bez alkoholu nebudu kompletní?" Mrazivě autentická výpověď vyléčenýho (= t.č. abstinujícího) alkoholika Josefa Formánka (doporučuju rozhovory na DVTV nebo ČRo Plus) v interpretaci skvělýho Davida Švehlíka. Ono vůbec to obsazení bylo dokonalý (až na řídký a epizodní výjimky - třeba ta zpěvačka-manželka jednoho z pacientů, Josefova nevlastní dcera...) a překvapila mě i skvělá hudba, nebo v tomhle případě možná spíš líp řečeno hudební podkresy - u takovýhleho filmu je rozhodně lepší nasadit podobně alternativní styl s nápadem, než se pokoušet o nějakou patetickou symfonickou filmovku (o hudbě užitý ani nemluvě), která by tady stejně byla jen nepatřičná. Zní to jako klišé a klišé to asi pro každýho, kdo se s tím nijak nesetká, nakonec nejspíš i je, ale po detailnějším seznámení se s podobnejma osudama si z toho já odnášim to, že je namístě alkohol repsektovat jako něco, co sice punc smrtelný drogy nemá, ve výsledku ale oproti jinejm návykovejm látkám nijak mírumilovnější neni a vzhledem k tý vší masivní společenský toleranci je o to plíživě nebezpečnější. A jakmile do toho člověk jednou spadne, dostat se z jeho spárů ven je podobně složitý až nemožný jako u tvrdejch drog - a přesně o tomhle ten film je. Jak řiká Josef, "Nás alkoholiky od lidí bez závislosti dělí jediná sklenička" - právě ta jedna jediná, kterou si tyhle lidi už nikdy dát nemůžou; a smířit se s tim, že tahle věc už pro člověka neexistuje, to je asi jedna z nejtěžších věcí na celý léčbě. Ten film je žánrově špatně zařaditelnej - je hranej, ale charakter dokumentární osobní zpovědi jednoho účastníka odvykačky to má nespornej a přiznanej; filmům jako Requiem za sen, Trainspotting atd. nejsou Úsměvy podobný ani trochu. Vůbec to ale neni na škodu, nehraje si to totiž na nic, čim to neni, 90% dramatu tady plyne ne z nějaký megalomanský a epicky efektní kamery, ale ze skvělýho Formánkova scénáře (resp. z Josefovejch promluv, příp. ze slov ostatních pacientů). Ten film neni nijak zvlášť dramatickej, nemá propletenej děj ani šokující pointu, nepřináší žádnou novou látku - jeho smysl a jeho kvalita je v tý osobný zkušenosti, v tom líčení a příběhu toho jednoho zúčastněnýho člověka. Přesně v tom, co se nedá nastudovat ani imitovat, ale co se musí prožít, jinak by to na plátně nefungovalo a nebylo by to uvěřitelný. A pohled a příběh Josefa Komárka tady ještě nebyl, i když zdramatizovanejch filmů o alkoholicích bylo už tisíc - tenhle ale ne. A smysl to má: Ne každej tim bojem totiž dokáže projít vítězně, ne každej o tom pak dokáže mluvit, a ještě míň je těch, kdo jsou schopný hodit to nakonec i na papír - pokud se to ale povede, ten výsledek pak neni standardizovanej, ale naopak jedinečnej a svébytnej. Vlastně se tomu filmu dá (podle mě) vytknout fakt máloco - vzhledem k tý síle vyřčenýho a celý výpovědní hodnotě se to těžko dalo udělat nějak výrazně líp. Ze mě jednoznačný "nadšení" a mezi 4 a 5*. (16.07.2018)

Kolikrát jsem polským filmům záviděl, jak uměj trefit tu středoevropskou náturu. Tak tady můžou závidět oni nám. (02.12.2018)

Usmevy smutných mužov prinášajú len znechutená tváre nasratých divákov. Ako edukatívny film na školské besiedky super, ale ako film do kina za vstupné, no to fakt nie. 1 z 5 (03.12.2018)

Drama-komedie. Čekal jsem typický český produkt, který mě vždy baví. Tragikomický příběh, který je zajímavý a baví od začátku do... no, do posledních deseti minut. Úsměvy smutných mužů jsou ale hlavně tím dramatem a navíc místy náročnějším pro diváka. Některé osudy alkoholiků jsou ale hodně zajímaví nebo aspoň zajímavě podané. Celek mě ale většinu doby moc nezajímal, protože příběh hlavní postavy byl tím nejnudnějším osudem. Závěr byl ale trefný a všechny osudy příjemně propojil a využil jejich strasti a nálady. (05.01.2019)