Režie:
Akira KurosawaKamera:
Asakazu NakaiHudba:
Fumio HajasakaHrají:
Takaši Šimura, Daisuke Kató, Minoru Čiaki, Isao Kimura, Seidži Mijaguči, Toširó Mifune, Kamatari Fudžiwara, Acuši Watanabe, Isao Jamagata, Noriko Sengoku (více)Obsahy(2)
Slavná legenda o hrstce odvážných, kteří se postavili na stranu bezbranných. Nejslavnější japonský film všech dob, předchůdce filmu Sedm statečných.
Těžko by se asi hledal někdo, kdo by neznal legendární americký western o hrstce statečných, kteří se v počtu chabých sedmi postaví přesile banditů, aby ochránili bezbrannou vesnici na odlehlém venkově proti rabování. Western Johna Sturgese patří již téměř půl století k nesmrtelným filmovým evergreenům. Ale jen málokdo ví, že by vůbec nevznikl, nebýt jednoho fenomenálního režiséra, jehož originální umění přesáhlo daleko za hranice rodného Japonska. Že dobrodružný příběh sedmi potulných pistolníků byl přímo inspirován samurajským filmem Akiry Kurosawy, jenž se odehrává ve feudálním Japonsku 16. století. A že to zdaleka není jediný případ amerického hitu inspirovaného dílem tohoto japonského klasika.
(oficiální text distributora)
Recenze (582)
Nejznámější dílo nejznámějšího japonského režiséra. Korusawa byl průkopníkem, jeho příběhy nebyly klišé a jeho scéna se nespokojila s málem. Příběh jeho vyprávění je záživný. Možná zde jen pěji ódy na mého nejoblíbenějšího režiséra, ale tento génius filmu si to zaslouží. ()
Vyvedený snímek z dávno minulé doby ověnčený skvělým herectvím a režií. Hudba drsně svižná na pozadí působí famósně..:-) ()
Japonci na sebe mohou být právem pyšní, protože již v roce 1954 přišli s tak úchvatnou dobrodružnou podívanou, na jakou se v Hollywoodu nejen do té doby, ale i pár let poté nikdo nezmohl. Bylo již řečeno mnohé i o amerických Sedmi statečných, kteří si celý námět vypůjčili a dle mnohých i předčili, ale já bych se do nějakého srovnávání moc nehrnul. Sedm samurajů je přeci jen strašně odlišný snímek, z něhož je cítit specifická japonská kultura a který nám celý příběh ropitvává daleko detailnějším, emotivnějším a reálnějším způsobem než americký příbuzný. Samurajové nebyli žádní kovbojové, kteří při nepřátelském ataku nehnou ani brvou, ale parta obyčejných veselých lidí s obdivuhodnou vytrvalostí a odvahou. A třeba z toho pohledu se mi japonský snímek zalíbil trochu více, nejenže představuje hrdinství a odhodlanost hlavních postav, ale věnuje se i jejich charakteru a zpočátku nelehkému soužití s utlačovaným obyvatelstvem. 207 minut možná vypadá úmorně, ale věřte mi, že lepším způsobem než sledováním Sedmi-statečných-samurajů pod vedením mistra Kurosawi je strávit asi nelze.. ()
já mám na ty kultovní klasiky prostě smůlu. ()
Živelný herecký projev Toshira Mifuneho v roli Kikuchiya mě úplně uzemnil. Nevím nakolik to byl režisérský záměr a nakolik umění herce samotného, ale tento výkon zařadil Mifuneho do mého TOP 5 herců a těžko přetěžko bude tuhle pevnou pozici kdokoli jiný atakovat. ()
No...jsem nadšen! Ten film je geniální! Měl jsem strach z dlouhé stopáže a že to bude natahovaný, ale tři a půl hodiny uteklo jak voda a já byl zklamanej, že už je konec! Úžasný postavy! Do top 20 určitě putuje! Mnohem lepší než Sedm Statečných! ()
206 minut se může zdát na Kurosawův film příliš, a pokud se pořádně nezadíváte, nejspíš s tím i v půlce odejdete. Mám ráda způsob, jakým ke mně staré japonské filmy promlouvají, a proto jim nechávám stále dveře otevřené... ()
"Nebyli jsme to my, kdo vyhrál." Spirituálny zážitok čo do pôsobivosti zrovnateľný jedine s Turínskym koňom Bélu Tarra, Golfovou palicou Kim Ki-duka, filmami Terrenca Malicka a Andreja Tarkovského. 100% ()
sice je to proklatě dlouhá podívaná, ale ani po půl století neztrácí své kouzlo... takže špičatý farmářský klobouk dolů i přes těch pár pohledů na hodinky, pár hluchých míst a pár úsměvných bojových scén... ale to se asi dalo čekat. 80% ()
80% - Právě jsem dokoukal nejdelší film v životě (dokud neuvidím Cestu do Ameriky) a nemůžu říct, že bych byl zklamaný nebo naopak nadšený. Na svou dobu muselo být Sedm samurajů převratné dílo s poutavým příběhem a vynikající akcí. Pro současného člověka vše vyzní obyčejně a tuctově. Neříkám, že by akční sekvence byly špatné, to vůbec, jsou pohledné i v této době, jen pro současníka ničím vyjímečné. Opravdu se musí k tomuto historickému klenotu přistupovat tak, že byl natočen před více než padesáti lety a vzhledem k tomu, že i přes 207 minut dlouhou stopáž jsem se nenudil, několikrát se zasmál povedeným vtípkům, kroutil hlavou nad japonskou uřvaností, jsem hlavně obdivoval na svou dobu opravdu vyspělý film... ()
Mrzí mě, stejně jako v případě Meliésových filmů, že Sedm samurajů není prvním akčním filmem, který jsem kdy viděl. Akční žánr je už dávno někde jinde, nemá v sobě takovou duševní hloubku a takové dobrodružství s vtipem navrch. Můj zásadní problém bude v tom, že jsem nejdřív viděl remake - takže jsem zhruba věděl, co se bude dít a díky přepálené (SE) stopáži jsem na to čekal hrozně dlouho. Film bych rozdělil na 3 části: v první se dává sedmička dohromady a cestuje do vesnice. Tady je natočena každá scénka, která jen může být, nic se nepřeskakuje, nic nevystřihuje. Druhá, která je jádrem problémů a měla být sestříhaná na minimum, mapuje děj ve vesnici, přípravu na lapky a vztahy mezi vesničany a samuraji. Třetí je samotný boj, který s malými přestávkami a odbočkami trvá něco přes hodinu. Posledních 10-15 minut je to nejlepších, Mifune je bláznivý ďábel a Kurosawa navždy stanovil některé nosné myšlenky a technické parametry akčního žánru. Chtěl bych vidět 2 a půl hodinovou verzi, jestli by byla lépe sestříhaná, zaručeně by víc odsýpala a tím pádem mě víc bavila. Takto to byl ubíjející maraton, byť umělecky podaný velmi na výši. [Přesná stopáž: 207 min - SE] ()
Sedm statečných byl dříve můj nejoblíbenější film a tak nemůžu dát originálu míň než plný počet. Jen mi tu trochu chyběl nějaký charismatický záporák jako byl Calvera. ()
Vždycky, když sedám k dalšímu Kurosawovu filmu, tak se bojím nudy a vždycky jsem rychle vyveden z omylu. Pověsti o Sedmi samurajích nelhaly. Dokonalá atmosféra, hluboký ponor, nádherně podaný legendární příběh. Mifuneho opičák Kikučijo vypadá jako rušivý element, ale při druhém zhlédnutí jsem si čím dál víc uvědomoval, že právě tuto postavu jest považovat za ústřední, přesně jak to odpovídá jeho posici na zástavě. Nejen vnějškově (rádoby samuraj rolnického původu). Znovu a znovu se z jeho nitra vyjevují veškeré morální a sociální kotraverze, s nimiž film mistrně pracuje i jinak (vypiplaností modelových situací, působivostí scén, figurální komposicí). Nelze nezmínit kameru, nebo spíš to dokonale vypiplané předvedení "stojatých" scén - to není jen film, to jsou všechny druhy umění dohromady. Neuvěřitelná síla. O co šlo v této válce? O rýži, o obilí, o úrodu, o život. A někde v pozadí: o čest. Po boji: Co se zbylým samurajům honí hlavou při pohledu na setbu? Ovšem, co se honí mladému, je nám jasné. Jeho nešťastná láska se s písní vrací, kam patří. Je to dobře? Nebo špatně? Je to prostě tak. Radostnou ritualizovanou setbu doprovázenou kolektivní hudbou střídá pohled na hroby za doprovodu ústředního hrdinského motivu. A je konec. ()
Vše, co divák potřebuje, v jednom snímku? Ano, zde. Herecky neuvěřitelné, režijně nadčasové a atmosféricky dokonalé. Výlet o několik staletí zpět s morálním poselstvím dneška. Toto není možné s ničím srovnávat. Natočeno nenapodobitelným stylem. ()
Jak je jinde Mifune báječný, zde byl trapný a extrémně přehrával, ale to nic nebylo ve srovnání s představitelkou Šiny, čekala jsem, že probrečí poslední půlhodinu filmu. Samotný scénář je skvělý, výslednému filmu by velice prospělo, kdyby byl Kurosawa ochoten se vzdát některých scén a zkrátil ho tak o hodinu. Jindy mistr atmosféry zde nějak místy zapomněl, jak ji vytvořit. Na tříhodinové filmy jsem od pana režiséra zvyklá, ale abych se nudila, to se mi stalo jen u Děrsu Uzala a zde. Poprvé jsem se u něj setkala se špatnými hereckými výkony, což obzvláště u Mifuneho zamrzí dvojnásob. Scéna, jež začíná naháněním Šiny Manzou, se odehrává v dešti a já se nemohu ubránit srovnání s hrou Járy da Cimrmana Lijavec, jen mi tu chybí vrchní inspektor všech starobinců. ()
Pro mě nečekaně zábavný film, který o ždibec překonává svůj slavnější plagiát. Jeden z mála japonských filmů s mnoha postavami, ve kterém od sebe velice snadno rezeznám jednotlivé charaktery. I přes svou délku (viděl jsem 207 minut dlouhý sestřih) zábavný po celou dobu. ()
Skvělá samurajská klasika, o mnoho přístupnější a lépe stravitelnější než třeba pozdější Kurosawův Ran. O příběhu v podstatě nemá cenu se zmiňovat, kdo zná základní dějový syžet Sedmi statečných (řekl bych, že snad každý:), tak ví na čem je. Jde spíš o ty rozdíly mezi tímto originálem a mým milovaným remakem. Tento film má o mnoho propracovanější scénář, což mi ale stejně neumožnilo, abych si hlavní postavy zamiloval tak jako ve Sturgesově opusu. Dobře vykreslení jsou tu sotva čtyři samurajové, zbytek jakoby scénárista úplně ignoroval a byly tu jen do počtu - naproti tomu, kdo aspoň jednou viděl onu westernovou legendu, tak si zcela určitě vzpomene na naprostou většinu těch borců, ne-li přímo na všechny. Také tu není žádný hlavní záporák (banditi jsou prostě banditi a s tím si musíme vystačit - Calvera rulez!), naopak zase hudba a především konec jsou si hodně podobné. To hlavní, čeho si na Sedmi samurajích cením nejvíc je, že i když film trvá skoro tři a půl hodiny, skoro ani na chvíli jsem se u něj nenudil a celou dobu se dost dobře bavil a s napětím očekávál každou další scénu (téměř každá má něco do sebe) a to je u tak starého a dlouhého snímku co říct. 90 % ()
Dlouhá stopáž je využita bravurně a výsledkem je velmi všestranný snímek. Věrné prostředí feudálního Japonska, kde si film ale všímá spíše těch spodních vrstev, narozdíl třeba od Kagemuši. Situace ve společnosti a vztahy mezi jejími jednotlivými vrstvami jsou dobře nastíněny a ústřední příběhovou linku tak lze vnímat v širších souvislostech, neměl jsem žádný pocit uměle postavené zápletky. Souboje, které pro někoho možná překvapivě nedostávají příliš velký prostor, jsou pojaty až vidlácky, a tedy přirozeně - samurajové nejsou nijak heroizováni, a velkou roli v nich hrají obyčejní rolníci - lze silně cítit surovost a zvířeckost, s jakou se z vyděšených vesničanů stávají vrahové, a s níž se vrhají na osamoceného nepřítele. V kombinaci s propracovanou psychologii postav tak tvoří opravdu vydatný (byť neuspěchaný) a uvěřitelný výlet do tehdejšího Japonska. ()
[7/10] (Toho) (Čb. /// Produkce: Sodžiro Motoki /// Scénář: Šinobu Hašimoto, Akira Kurosawa, Hideo Oguni /// Kamera: Asakazu Nakai /// Hudba: Fumio Hajasaka /// Nominace na Oscara: So Macujama (výprava), Kóhei Ezaki (kostýmy) /// MFF v Benátkách: Akira Kurosawa (Stříbrný lev)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Tak ja neviem, najlepší Kurosawa, ale ako sa to dá hodnotiť objektívne. Samurajské filmy ma nikdy neohúrili a to som sa snažil, hlavne u Akiru. Problémom bola neskutočná stopáž a to som videl iba skrátenú verziu. Pri tej dlhšej by som už zrejme nevydržal. Samuraji sú objektívne kvalitný film, ktorý pobaví, má napätie a hrdinom držíme palce. Lenže potom je tu americký remake v pre mňa divácky pohostinnejšom prostredí divokého západu, kde ma to bavilo viac. ()
Reklama