Dubček - krátké jaro, dlouhá zima
Dubček - Krátka jar, dlhá zima
Dubček
Režie:
Laco HalamaKamera:
Peter KelíšekHudba:
Ľubica ČekovskáHrají:
Adrian Jastraban, Jiří Zapletal, Vladimír Hrabal, Táňa Radeva, Jakub Jánošík, Peter Trník, Radoslav Šopík, Stano Král, Zdeněk Bureš, Alexandr Loginov (více)Obsahy(1)
Poslední cesta mezi Bratislavou a Prahou je pro jednoho ze strůjců „pražského jara 68“ rekapitulací jeho nadějí i vzpomínkou na zoufalý boj s představiteli sovětské komunistické moci. Dubček je portrétem muže, který věřil, že se v roce 1968 napraví chyby minulosti a tehdejší Československo se změní v demokratickou zemi... Příběh filmu se odvíjí ve třech rozhodujících fázích života A. Dubčeka, a on sám je na své poslední cestě z Bratislavy do Prahy jejich vypravěčem. Je to období jara a léta 1968, v čase nadějí a následné okupace vojsky „spřátelených armád“, období, kdy byl Dubček s ostatními členy vlády zadržovaný v Moskvě a kdy se rozhoduje o podepsání tzv. moskevských protokolů, a pak další období vykreslující život ve společenské izolaci, atmosféru špehování a ponížení. Film o Dubčekovi je historický videofilm realizovaný digitální filmovou technologií, kombinující dokument s hranými situacemi a pasážemi. „Bez idealizovania je akousi historickou milosrdnosťou, v ľudsky presvedčivom portréte človeka, ktorý uveril v možnosť demokratizácie totalitného režimu a tak ho nevyhnutne musel stretnúť osud Ikara svojej doby“, říká o svém filmu režisér Laco Halama. Tragická a nikdy neobjasněná Dubčekova autohavárie jako by byla i koncem utopistické iluze o společnosti s lidskou tváří. (Česká televize)
(více)Recenze (139)
„Verit a důfat je lúdské, ludské a naivné…“ Asi by bylo trošku naivní očekávat od tohoto filmu nějaké plnokrevné životopisné drama, z něhož bychom se o životě Alexandra Dubčeka dozvěděli trošku víc než jen to, jaká byla jeho role v období Pražského jara a především pak těsně po okupaci Československa v srpnu 1968. Třeba by bylo zajímavé vidět Dubčeka v okamžiku, kdy v roce 1969 podepisuje coby předseda Národního shromáždění tzv. pendrekové zákony. Přesto oceňuji to, že je film postaven na věrném popisu historických faktů, o čemž svědčí i použití některých doslovných dialogů nejen Alexandra Dubčeka, ale i Ludvíka Svobody či Gustava Husáka. Osobně se mi též líbilo, jak film místy (zejména při projevech samotného Dubčeka) přechází z podoby hraného filmu do podoby dokumentu a divák tak může naslouchat autentickému Dubčekovu hlasu. Co mě překvapilo a rád bych si ověřit, zda to aspoň trošku odpovídá realitě, byla scéna z veřejné plovárny, kde měl Dubček coby 1. tajemník strany skákat ze skokanského můstku do bazénu. Motiv plovoucího či topícího se Dubčeka je posléze ve filmu párkrát použit a tento osobitý filmařský motiv mě přišel vcelku zajímavý. Dubček se v tom období po okupaci od Sovětů skutečně musel cítit totálně ztracený a mohl prožívat pocity nepodobné tomu, když se někdo topí. V jistých chvílích mi přišlo, že se film snaží Dubčeka ukázat jako vcelku odvážného člověka, který dlouho vzdoruje tomu daný protokol (diktát Moskvy) podepsat a říkal jsem si, co by se asi stalo, kdyby přeci jen dokázal dále vzdorovat (jako nakonec František Kriegl). Možná by se po roce 89 nestal jen „talismanem, kterým se chtějí lidé pochválit“. Možná by se z něj nestala jen „pomlčka mezi dvěma epochami“. Ale on podepsal a ustoupil, čímž se z něj postupně stala v zásadě tragická postava našich novodobých ději. Tragická i způsobem svého skonu, což autoři snímku vcelku dobře vystihli tím celkovým zarámováním filmu (patrně) poslední a tragické Dubčekovi cesty autem po dálnici z Bratislavy do Prahy v roce 1992. ()
Patetické až běda a z Dubčeka tvořící národního mučedníka, což asi tak úplně nebyl (škoda, že film zcela vynechává zbytek roku 1968 a rok 1969). Nicméně Adrian Jastraban podal dobrý výkon a pro ty, kteří o roce 1968 vědí minimum, dobré východisko pro další případné vzdělávání ()
Jedna jediná chybička. Prečo nepovolali hercov z Českého století? Všetkých okrem Dubčeka? Inak je to natočené tak, že aj mladšia generácia by to mala pochopiť a dozvedieť sa, čo kde kedy ako a hlavne kto s kým a prečo. Miestami možno trochu zjednodušené, v solídnom tempe a dobovou atmosférou. Bolo povedané všetko podstatné, jasne a priehľadne. Občas síce hluché miesto, občas debilný strih ale dalo sa to dať dokonca. Len to obsadenie... 3 z 5 ()
Najväčším nedostatkom filmu Dubček - Krátka jar, dlhá zima je nepochybne nízky rozpočet. Táto prekážka na diváka dýcha prakticky celých 90 minút, či už prostredníctvom obmedzeného množstva priestorov (väčšinou interiérových), v ktorých sa príbeh odohráva, alebo neobratným využívaním historických filmových materiálov. Omnoho lepšie na tom bohužiaľ nie sú ani herci, ktorí s výnimkou predstaviteľov Dubčeka a Brežneva spĺňajú prinajlepšom parametre domácich telenoviel. Ak niečo poteší, tak je to scenár, ktorý síce posun deja občas opiera o vyslovene hlúpe barličky, no samotné dialógy postáv fungujú dobre. Z potenciálnej filmovej udalosti roka na Slovensku však napokon zostal len priemerný televízny kúsok. (55%) ()
Ja som spokojný s touto krátkou hodinou dejepisu. Udalosti nevyzerajú prikrášlené ani prifarbené a dramatizácia je výborná. Takže aj pri znalosti všetkého, čo má nasledovať, je film pútavý, takmer až napínavý. Dobre sú využité aj notoricky známe fotky, texty alebo rozhlasový príhovor. Je možné, že ak by film pozeral niekto z inej krajiny, ktorej sa udalosti netýkajú, tak nad ním iba mávne rukou, ale u mňa poctivé štyri hviezdy. –––– Majú, čo chceli. Tú slobodu. Ale prečo sú stále naštvaní? –––– Ak Dubček neprijme potrebné opatrenia, tak ich prijme Brežnev. ... Beznádejný prípad. Spolupracuje iba Biľak. –––– Politika je o kompromisech. Musíš s nimi jednat! –––– Svět je s námi, Saša. Musíme bojovat. –––– Je vás štrnásť miliónov, nemôžete robiť samostatnú politiku! ()
Komorné, plné informácií, autentických záberov a s dostatočne dusnou atmosférou. Skromný film, zo silnou myšlienkou a dobrým spracovaním. Prevláda spokojnosť. 80% RTVS ()
Patrím k ľuďom ,ktorí si stále myslia ,že Slováci robia strašné filmy ,a že nikdy sa nenaučíme byť originálni a trápni. Ale raz za čas spravím výnimku a pozriem si nejaký Slovenský film. Naposledy som tak spravil pri filmu Čiara ,dnes pri Dubčekovi. A neľutujem. Naozaj kvalitne spravené filmárske remeslo ,u ktorého neplatí za málo peňazí málo muziky. Pokiaľ čakáte ,že dostanete nejaký trápny film o Dubčekovom živote ,sklamem vás ,v skutočnosti je v tomto filmu omnoho viacej. Film sa zaoberá hlavne Socializmom s ľudskou tvárou a jeho následnou obhajobou u Brežneva. O okupácii tu asi ani nemusím hovoriť. A koniec je taký ,aký bol v realite - mizerný. Tým nemyslím nekvalitný ,ale smutný. Verdikt: Film Dubček v mojich očiach obhajuje Slovenské filmy a ukazuje ,že dobrý Slovenský film sa ešte dá natočiť , i keď sa mu to v nie všetkých ohľadoch darí. 72% - myslím ,že bol dobrý nápad si dať od Bebjaka pauzu... ()
Vďaka za tento film už z princípu. Osobnosti akým bol Alexander Dubček si musíme pripomínať a za druhé, zatiaľ o ňom natočený film nebol. Tieto aspekty teda máme v kapse a teraz trochu málo k samotnému filmu. ...... Film je komornejší, nehrá sa na nejaký veľkovýpravný epos, predsa len ide hlavne o dokumentárnu a dramatickú složku, ktorá pripomenie a trochu vysvetlí udalosti tohto mrazivého leta. Herci obstáli, takže defacto spokojnosť. ()
Nic ohromného... Nic, co bychom už nevěděli a neviděli v nějakém jiném filmu či seriálu. Je to takové komornější... Neurazí, ale neohromí... ()
Laco Halama odviedol kus roboty. S minimálnym rozpočtom a bez nejakých známejších slovenských hereckých "hviezd" nakrútil pútavý životopisný film. Čím viac o udalostiach z roku 1968 a života Dubčeka viete, tým budete spokojnejší. Film sa totiž až prekvapivo vo veľkej miere drží faktov a obsahuje minimum udalostí, ktoré by si vymyslel alebo nejak inak zjednodušil. Herci stvárnili historické postavy vierohodne a film nepokazili. Nízky rozpočet, je vidieť najmä na tom, že film je zväčša len konverzačkou a udalosti pri ktorých by bolo treba vyšší rozpočet neukazuje vôbec alebo si pri ich zobrazení pomáha dobovými historickými zábermi. Čo mi však vôbec neprekážalo. Ako človeka, ktorého najobľúbenejší predmet na škole bol dejepis, ma tento film zaujal. Aj keď objektívne si myslím, že pre väčšinu ľudí bude Dubček nudný, pre absenciu základných znalostí z našej histórie zmätočný a že v kinách zrejme žiadne milióny nezarobil... 75% ()
Pamätám sa, ako pred rokom českí novinári písali na margo filmu Masaryk, že taký film si Jan Masaryk nezaslúžil. To isté by sa dalo povedal v prípade filmu Dubček, no len v opačnom význame. A to preto, lebo Dubček naozaj nebol taký hrdina, ako film predstavuje. A práve preto nemôžem akceptovať, že v roku 2018 sa tu stavia pomník komunistickému politikovi. Ak by som odhliadol propagandu, tak by som aj tak dal max. 3 hviezdičky, keďže s výnimkou hlavného predstaviteľa hrali všetci herci teatrálne ako v markizáckych seriáloch. Celkovo, svojim poňatím je Dubček jednoduchý film. ()
Na konci Dubček říká, že "oni" zničili život několika generacím. No, tak to mě dostalo: byl to Dubček, který podepsal pendrekový zákon, na jehož základě milicionáři povraždili několik demonstrantů v roce 1969 a následujících dvacet let na jeho základě šikanovali každého, kdo nebyl "jejich". Ať se jde soudruh Dubček vycpat. ()
Poučný komorný film zakladajúci si prevažne na dialógoch. Šikovne miesi dokumentárne zábery s hranými, kde prechody nerušia a sú súčasťou deja. Určite za to môže aj kamera aká použitými farbami evokuje doby minulé. Potešilo ma, že sa dbalo tiež na autenticitu, takže každý vlastnou rečou, teda tí v ofenzíve svojou a ostatní sa v ich spoločnosti len poslušne prispôsobujú. Človek by ani nepovedal, že koľko sa toho dá povedať iba tým, keď časom príde na neochotu opustiť rodný jazyk. Herecky zvládnuté a najmä iné, nie je to tá istá desiatka dookola sa točiacich tvárí zo seriálov, ale aspoň pre mňa neznámych, zato schopných charakterných výkonov, vďaka akým napätie s perom v ruke a tankom od potravín len hustlo. Film tak určite slušný a pozornosť si zaslúži, no to by ho v piatok večer nemohli na veľkom plátne sledovať dvaja ľudia. ()
Sympatický tv pomník A.Dubčeka, který ho sice trochu víc heroizuje než je skutečnost, ale to nemění nic na tom. že byl nositelem velkých pozitivních nadějí. Konstrukcí a vizuálem to vypadá jako hraný dokument - autorská dramatizace na minimu a způsob vyprávění je dost sterilní a nepoutavý ( České století: Musíme se domluvit působí dramatičtěji a emočně zasáhne diváka víc, ikdyž je zjednodušenější ve faktech ), ale události okolo srpna 1968 popisuje faktograficky a opravdu poučně. PS: Hrozně mne baví J.Zapletal, který si tady potřetí střihl roli Smrkovského, kterého hrál v Českém století i Janu Palachovi (2018). ()
V titulcích filmu uvedeno: koprodukce Slovensko / Česko. ()
viem pochopit, ze film dokaze iritovat divakov neznalych temy (ano, aj takych neandertalcov je medzi nami stale dost...) a ze mu podaktori vytknu dramaturgicku neucelenost a divadelno-televizny charakter. avsak na poskromnejsie pomery slovenskej tvorby je dubcek skvely film. apeluje na prirodzenu inteligenciu divaka a tahaju ho vyborne dialogy, sympaticke herecke vykony a vskutku autenticka atmosfera diania za kulisami. neodohrava sa na uliciach, ale za oponou, kam malo pristup len zopar vyvolenych a kde sa rozhodovalo o osude ceskoslovenska. a toto dianie sa tvorcom podarilo ozaj uctyhodne zrekonstruovat. prestrihy medzi hranym filmom a archivnymi zabermi su dokonca majstrovske. ()
V řadě traumatických upomínek traumatických událostí zpřed 50 let..: vivat Jastraban! Co dále z Halamova filmu vystupuje, je solidně vystavená atmosféra jednání s bratry či vedlejší role osoby Biľak. Jinak obyčejný TV film s obyčejnými neduhy. ()
Malý film o velké době. Malorozpočtová polodokumentární televizní záležitost, která soudruha Dubčeka možná až zbytečně glorifikuje. ()
Velmi smutné drama, které si vytklo za cíl vetknout Dubčekův „realistický idealismus“, idealismus tvořivé, otevřené a spravedlivé budoucnosti, v souvislost (a rozpor) nejen s dobovým hyenismem sovětským a husákovským, ale i s mentalitou dneška. A to se mu nadmíru podařilo, i s pomocí skvělých herců, v čele s vynikajícím Adrianem Jastrabanem – zahrát netypického Dubčeka jistě nebylo úkolem nejjednodušším. Ano, nejsme pohrobci jeho snah, nýbrž pohrobci normalizace. ()
Mé hodnocení mě velmi mrzí, neboť velká část hereckých výkonů byla úžasná, výprava je pěkná a příběh je dobrý, bohužel se mi z nějakého důvodu nelíbí kamera, režie a střih mi připadají dosti slabé a hudba mi v některých částech evokuje že se jedná o komedii a někdy i o levný horor. ()
Související novinky
20. Kino na hranici má ve znaku hvězdy
Jubilejní dvacátý ročník mezinárodní filmové přehlídky Kino na hranici, která se pravidelně koná v Českém Těšíně a polském Cieszynie, se blíží. Letos se uskuteční od 27. dubna do 3. května 2018.… (více)