The Nagano Tapes
Režie:
Ondřej HudečekHrají:
Dominik Hašek, Jaromír Jágr, Petr Svoboda, Robert Záruba, Ivan Hlinka (a.z.), Slavomír Lener, Michael Žantovský, Roman Hamrlík, Martin Straka (a.z.) (více)Obsahy(1)
Olympijský hokejový Turnaj století v Naganu 1998 trochu z odstupu a nadhledu v dokumentu Ondřeje Hudečka. (Česká televize)
Recenze (474)
Profesiálně natočený extradokumentární sportovní tahák ve výpovědích nejen našich akterů,nýbrž i zajímavě poražených soupeřů) při kterém se určitě nejen mě šťastlivci,ale také těm-jenž tenhle příjemně okouzlující zázrak zažili aktivně a neznají ho pouze z vyprávění v době, níž se ani nechce věřit něčemu podobnému(možná fotbalové Stříbrné EURO 1996)rozplesá srdce radostí+hlavně hrdostí i po tolika letech...hold hráčský týmový duch spjatý s umem, citem pro hru všech zúčastněných/navíc při dostatečné pokoře,kdy už se z teho jednoduše neposrali,a na tu jednu z nejcennějších placek v historii kormidlovaní nejlepším trenérským stratégem, velikým p.Hlinkou prostě dosáhli. ()
Hudeček mě vrátil zpátky do dětství a dojal jako prase:-) ()
Nostalgie jako svině. Bylo mi 10, ve školách se neučilo, místo toho se koukalo na hokej. V 90. letech byl hokej součástí dětství skoro každého kluka. Hrál se na parkovištích, na sídlištích. Sbírali se kartičky. K hokejistům se vzhlíželo jako k bohům, protože to dotáhli do NHL. Politický podtext jsem tehdy nevnímal. Dneska to má pro mě hlubší význam. Zpětně lze ono vítězství chápat také jako morální odplatu proti okupaci a probuzení národa. Konečně měl člověk důvod být hrdý na to, že je Čech. Symbolismus v podobě Petra Svobody, který ilegálně utekl do Kanady, aby o 20 let později rozhodl finále proti Rusku. Náhoda? Nemyslím si. Všechno to do sebe krásně zapadá. Hezky jsem si hrdě pobrečel. ()
Bude to znít strašně pateticky a i když to není superhrdinský film ze stáje DC nebo Marvel, stejně ty Hrdiny, Jágry, Hašky a Svobody musíte vidět. A k tomu Brett Hull jako Hulk 9/10 ()
"Někdy se říká, že brankář ukradl zápas. Hašek ukradl celý turnaj." Díky za skvělý dokument a za povodeň emocí :-) ()
Viděl jsem nedávno Borg/McEnroe. Páni, to byl ale super film. Napětí, zvraty, chápete co je v sázce a co výhra znamená pro sportovce i pro jejich země. Vážně super. A Nagano Tapes jsou přesně takové - jen ještě lepší. Jako dokument se to nesnaží jít moc nikam pod povrch, servíruje to na první dobrou ten příběh který čekáte, ale dělá to dobře, takže vlastně proč ne. ()
tomuhle prostě nejde dát nic jiného než plnou palbu...nejenom,že jde o nadstandardně podařený dokument,ale hlavně ukazuje Naganské vítězství i z jiného pohledu než toho českého a minimálně u mě mu vrací lesk který mu patří.V době kdy Nagano začíná být bagatelizováno a bráno jako nějaké upnutí k minulosti,tenhle dokument ukazuje jak moc velký ten turnaj byl.Jako třešnička je tu potom fakt,že mě to vrátilo o těch 20 let zpátky a až sem se divil na co všechno sem si vzpomněl...100% ()
Nostalgie, hrdost, dojetí. ()
Pekná spomienka na najväčší úspech v novodobých dejinách českého hokeja, ktorý v podstate absolútne nikto nečakal. Dodnes si pamätám, keď som ako 10-ročný chlapec so zatajeným dychom sledoval takmer všetky zápasy Nagana '98. Bol to vtedy parádny hokej so skvelou generáciou hráčov vo všetkých národných výberoch. Čo sa týka dokumentu, páčilo sa mi, že tu bol aj rozsiahly prológ, ktorý rozoberal históriu českého hokeja a o tom, ako okupácia zavrela talentovaným hráčom dvere do zámoria. A potom po nežnej revolúcii to prišlo - vrece s východoeurópskych trhom sa roztrhlo a výrazne sa zmenili pomery v NHL. Nagano bol veľký míľnik, a všetky tie komentáre vtedajších hráčov (aj zahraničných) boli peknou spomienkou na tie časy. Len jediné mi chýbalo, nejaký lepší epilóg, ktorý by zhrnul "časy po Nagane". Ale inak výborná práca! 4* ()
Ta hrdost, ty emoce, krása!!! Ano, vyvolalo to ty pocity, které jsem jako malý prožíval a připomnělo důvod, proč mám dodnes hokej tak rád. Nagano bylo jen jedno... a tento dokument turnaj století připomíná nejlépe, jak jen může. Hudeček se o výsledné dílo postaral přesně tak, jak nejlépe mohl. A tak těch pět hvězd má zcela zaslouženě. výjimečné hodnocení: 100% ()
Zase dokument o Naganu trochu jinak, plný dojmů, hrdosti, ale i historie a ne vždy to bylo lehké pro naše borce, jít za svým hokejovým snem. Velice jsem si to užil a musím uznat, že oko opět nezůstalo suché. 20 let je už dlouhá doba, ale vidím to jako dneska, když mě táta budil něco málo po šesté ráno, se slovy: "Už se hraje!" Tak rychle k televizi a už jsme koukali, pak to tam Svoboda poslal a už jsme si jen přáli, aby to Hašan dochytal s nulou, ale posledních 10 vteřin bylo nejvíc, celé město odpočítávalo a bylo to slyšet z každé strany, jak lidi slavili obrovský hokejový úspěch. ()
Vyčištěné záběry zpoza brankového prostoru jsou fakt lahůdka. ()
Bohužel patří k těm málo lidem, že jsem finále neviděl. Bylo mi šest a k hokeji mě nikdo moc nevedl. To přišlo později, až když jsem byl asi o rok dva starší, zlatý hattrick jsem už hodně prožíval. Ale tohle ne. A tenhle dokument byl opravdu skvělý. Moc jsem si ho užil, ani snad nejde napsat jak moc. A pokud to vezmu obecně, tak asi nejlepší dokument, který u nás za poslední dobu vznikl. Možná i za mnohem delší dobu, než jenom nedávno. A to si zaslouží obrovskou pochvalu. Teď jenom, abychom se na ladě dočkali pokračování. ()
1709. hodnocený film: ()
Tady není o čem. Nagano bylo jen jedno a už se nikdy nebude nikdy nebude opakovat. Bylo to zrovna v době, kdy jsem hokej hodně sledoval a nejspíš bych to ocenil stejně i kdyby to byly jen strohé sestřihy zápasů. Jenže ony nejsou a naopak dokument nabízí ještě něco navíc a není to jen příběh Petra Svobody. Daří se mu dávat věci do souvislostí a zapojuje do něj skutečné velikány oboru. Podle mě skvěle zpracovaný dokument, který by každý měl vidět, rozhodně stojí za to. ()
Tady nejde jinak než dát plné hodnocení. Z tohoto okamžiku náš národ stále žije a každoročně se to projevuje v tom, jak se národ dokáže spojit za svým týmem, i když se momentálně několik let nedaří. Velký úspěch naší malé zemičky, který zanechal otisk v historii světového sportu. Navíc zpracovaný na té nejvyšší světové úrovni se spoustu nových záběrů a celkově trošku větším záběrem, nežli pouze tím sportovním. Fragmenty vyřazovacích zápasů jsem viděl již po několikáté a netroufám si tvrdit, jestli to někdy zvládnu bez mokrého kapesníku. ()
Je tedy celkem hruzostrasne, ze tento dokument je na prvnim miste v zebricku... Pokud se vsak od toho odprostim a budu dokument brat pouze jako zmapovani naseho nejvetsiho hokejoveho uspechu v historii, plne hodnoceni si to zaslouzi. Divak si vzpomene na hokejove momenty z Nagana, euforie z vitezstvi lze z tohoto snimku vycist i po dvaceti letech a jako nejvetsi prinos beru vypovedi jak ceskych hracu, tak predevsim tech zamorskych-Fleuryho, Hulla a neprimo zaujme Gretzky ci Cherry. Povedeny je i medailonek Petra Svobody. Jedinou vytku mam k politicke linii, ktera s Naganem podle me vubec nesouvisi a Zantovsky tomu dal korunu. Ale celkove velmi zdarily film. ()
Kdybych náhodou někdy v budoucnu získal stroj času, Nagano 1998 by byla rozhodně jedna z dob, do které bych se vydal. Sice jsem tenkrát na světě byl, ale můj tehdejší nízký věk mi nedovoloval tuto důležitou událost pořádně prožít. Mám jen mlhavé vzpomínky na závěrečné televizní přenosy a na přílet hokejistů zpátky do vlasti. Přitom mě to poznamenalo, od té doby jsem nezmeškal snad ani jediný důležitější zápas (OH,MS) českého národáku, hrál jsem všechny NHLka pro PC, Jágra viděl všude. Začal jsem zkrátka mít rád hokej... ()
Tak jo, přiznávám, že v některých momentech jsem byl naměko. Pokud má tento dokument fungovat jako zarámovaná vzpomínka na jeden z největších sportovních momentů ČR, tak si Pásky z Nagana, to vysoké hodnocení zaslouží. Co na tom, že se nešlo do hloubky a vytáhl se pouze kontext soupeřivosti s rusáky, resp. politické pozadí doby. Kdo chce a kdo u toho byl, tomu naskákají další souvislosti. Že se lidi semkli a najednou byli všichni hrdí na to, že jsou Češi, zažíváme jen velmi sporadicky, kdežto třeba Američani a Kanaďani, jsou na svou zemi hrdí pořád. Dnes po dvaceti letech vidíme, jak moc výjimečné to naganské tažení bylo. Co všechno se muselo sejít, abychom se proklestili na stupně vítězů. To, jak Kanaďani ještě teď pláčou, že je porazil hloupý systém nájezdů a v nich jeden brankář, je směšné. Argumentují...je to kolektivní hra, nájezdy tam nepatří...to je loterie. Nu...měli vyhrát v základní hrací době, nebo v prodloužení. Díky tomu, že od té doby jsme se takovému úspěchu ani nepřiblížili, jsou bohužel Pásky z Nagana nostalgickou vzpomínkou. Přišlo to v době, kdy lidi potřebovali povzbudit a načerpat víru, že tak jako se dějí sportovní zázraky, může dojít i k tomu, že se budeme mít konečně dobře. Hoši děkujem! ()
Kdyby šlo dát deset hvězd tak je dám, asi nejlepší dokument co jsem kdy viděl. ()