Lost Highway
Lost Highway
Lost Highway
Lost Highway
Lost Highway
Lost Highway
Režie:
David LynchKamera:
Peter DemingHudba:
Angelo BadalamentiHrají:
Bill Pullman, Patricia Arquette, Michael Massee, Robert Blake, Henry Rollins, Mink Stole, Leonard Termo, Balthazar Getty, Guy Siner, Gary Busey (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Žena saxofonisty Freda Madisona nalezne na schodech jeho luxusní vily videokazetu, na které kdosi zaznamenal zločin spáchaný v ložnici jeho domu. Zkrvavená oběť vypadá jako Fredova žena Renee a vrah - jako on sám. Přivolaná policie muže zatkne, avšak po několika dnech zjistí, že v cele je uvězněn - místo Freda - neznámý mladý muž... (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
(více)Recenze (709)
Nějak tomu nemůžu přijít na kloub. Atmosféra skvělá, hudba perfektní, ale nějak mi tam prostě něco nesedí... Asi to chce více podívání. ()
Dle mého názoru cíleně nepochopitelný film. Postava nemrkajícího záhadného panáka s nabíleným obličejem mě bude strašit ještě dlouho. ()
Precizně zrežírovaný noční schizofrenní trip s neuvěřitelně sexy Patriciou Arquette střídající Lynchovy trademarky snové logiky s překvapivě uchopitelnými narativními dějovými úseky. Člověk si místy až říká, jak něco tak rozlétaného a dějové neuzavřeného může dávat takový smysl. ()
Ten Lynch je tak chytrý, že tomu ani napotřetí nerozumím. ()
Lynch je rozprávkar a v rozprávkach dobro víťazí a zlo prehráva. Aj v tejto rozprávke zlo prehralo, otázka je, kto bol dobro? Žeby Mystery man? ()
No jo, Lynch! Zvláštní atmosféra, nesmysl za nesmyslem a lidi mu to baští, protože je IN rozplývat se nad něčím, co nedává smysl a vypadá tak cool. ()
Nechápu to. Ale nadšení je veliké! ()
Moc hezké, škoda že to nechápu. Třeba příště. ()
V komentářích už zaznělo vše... Formálně dokonalé, herecké výkony skvělé, příběh nepochopitelný, tajemný muž odpovídající(či připomínající) Smrti ze Sedmé pečeti, výtečný hudební doprovod (včetně Rammstein) ()
ak je toto dalsi film o schizofrenii,tak som sklamana.lynch sa neda celkom pochopit,a ak si myslite,ze ho chapete,tak sa mylite.chape sa len on sam a mozno ani to nie.v tom je jeho kuzlo. ()
kultovní film, úžasná hudba a všechny atributy Lynchova světa na jednom místě... ()
Lynch me opět zničil, kdyby natočil film o tom že 1+1=1451841 , tak mu to z vymletým výrazem uvěřím.V Lost Highway jako ve většině jeho filmů vidíme precizní kameru(vůbec práci se světlem celkově), překvapivý soundtrack,klasicky lynchovské halucinace hlavní postavy, a dokonalého Mystery mana jenž me dostal snad nejvíc.Ve výsledku je z toho jakýsi psycho-schizofrenní guláš,sahající napříč několika žánry(horror,thriller, krimi , psych. drama...), který mi ale ve výsledku celkem chutnal..jenom škoda že sem ho tak docela neztrávil(nepochopil) , ale to je u Lynche normální a už jsem si na to zvykl... ()
Dajme tomu ze 3.Sice neviem preco,ani za co,ale taktiez aj nad celym filmom visia otazniky. ()
Týden sem z toho měl hegeš v hlavě.Ten film je jako sen.Jasně že ho nejde pochopit. ()
Brilantní filmařina ve službách iracinálního příběhu, nevím co tím chtěl básník říci, ale protentokrát mi to vůbec nevadí, protože způsob jakým tu divnou příběhovou smyčku pojal je naprosto excelentní, dávám 4*, protože 5* nemůžu dát filmu, který mě obsahově minul ()
pořád tady čtu, "nepochopil jsem, ale nevadilo mi to"...to já jsem nepochopil a vadilo mi to... a hodně, protože tu hodinu co jsem u téhle blbosti strávil mi už nikdo nikdy nevrátí! ()
A říkal někdo, že to máme pochopit? ()
Na tomle filmu není vlastně co k pochopení, protože kdybyste chtěli vědět, co to má všechno znamenat, tak by jste se museli zeptat samotného Davida Lynche, a ten to nikdy neprozradí. V nevysvětlitelnosti tohohle filmu je totiž veškerá jeho atraktivita a zajímavost. Lost Highway je směs scén, které jsou zrežírované tak, aby jste v tom měli co největší bordel a to v tom smyslu, že scény samotné nějaký ten nástin logičnosti mají, ale jako celek? Jenže takhle to má být a takhle byl ten film zamýšlen. Co se týká provedení, tak to nemá chybu. Pro mě jako strašpytla byla první hodina filmu doslova očistec, ze začátku jsem si říkal, že to je něco na způsob série Saw, potom to vypadalo jakoby to Lynch pojal jako nástin toho jak by případně režíroval seriál Věřte, Nevěřte, potom se to uklidnilo a já si říkal „co s tím má tohle společného ?“ a doufal jsem, že se na konci dočkám vysvětlení, to samozřejmě nepřišlo. Husté atmosféře slušně asistovala hudba, hlavně Rammsteini byly dobrý. Na filmu se podepsal Lynchův úchylný, zvrhlý a šílený styl, který se nedá k ničemu přirovnat. Z filmu si nejspíš určitě zapamatujete „bílého muže“, který mi připomínal „žluťáska“ ze Sin City, jehož jsem taky nepochopil, možná to byl nějakej úchyl nebo nějaký strážný anděl, nevím. I přestu všechnu tu ujetost a šílenost je to ORIGINÁLNÍ film a to se počítá. „Rád jsem si s vámi popovídal.“ p.s. Jestli jsem to pochopil špatně a tudíž tu plácám nesmysly tak mě prosim vás pochopte. :) ()
Související novinky
Zemřel skladatel Angelo Badalamenti
Svět filmové hudby přišel o jeden ze svých významných hlasů, ve věku pětaosmdesáti let totiž v neděli v New Jersey zemřel americký hudební skladatel Angelo Badalamenti. Informaci o úmrtí zveřejnili… (více)
Spielberg obsadil Davida Lynche
Režisér Steven Spielberg (Ready Player One, West Side Story, Čelisti) už je pilně v procesu příprav svého dalšího filmu. Ten ponese název The Fabelmans a měl by do velké míry být režisérovou… (více)
Pullman Recall
I tak by mohl laik nazvat odvážné rozhodnutí, ke kterému se odhodlal Bill Pullman. Herec, kterého v minulosti bizarní záležitosti nemíjely zrovna na každém kroku, si od dob Lynchova Lost Highway opět… (více)
V Lost highway jste skutečně zprvu ztraceni, avšak kdo zde nalezne svou cestu, ať už je to cesta do pekel a zatracení a nebo cesta za vykoupením a spásou, nebude schopen se z ní již nikdy vzdálit a bude po ní uhánět nekonečnou, tichou nocí...Fascinace noční ubíhající dálnicí. Reflektory auta ostře osvětlují žluté pruhy a okolí pohlcuje naprostá temnota. Červené závěsy jako z Black Lodge v městečku Twin Peaks. Pronikavě smaragdové ženské oči. Hlavní hrdina, potažmo Lynch, si raději věci pamatuje po svém ne nezbytně tak, jak se skutečně staly. Pseudoobjektivní médium filmového pásu využívá subverzivně k vytváření vlastních fantasmagorických výjevů. Zvláštní je, že kamera se u něj objevuje právě v těch nejpodivuhodnějších scénách, jakoby chtěl zachytit ono surreálné pozadí skutečnosti. Kamera zde v diegetickém prostoru vytváří tu nejčarovnější rovinu příběhu, splétá tu nejméně uchopitelnou a poznatelnou síť významů. Ve snímku můžeme rozpoznat některá zjevná bazální témata jako narušení soukromí v rodině a křehkost těžce vybudovaného rodinného zázemí. Nejvíce se ale film točí kolem paranoie, záhady, šílenství a schizofrenie. Snímek je super stylizovaný. Omračující je čistota záběrů, která je pro Lynche typická. V mizanscéně se neobjevuje nic zbytečného nebo navíc. Schizofrenické tázání hlavního hrdiny po tom, kým vlastně je nás provede příběhem toho, co se nestalo. Je možné, že hlavní hrdina potřeboval ospravedlnění svých činů natolik, že je raději připisoval vnějším silám? Proč přecházíme do příběhu někoho jiného, jak se tyto dvě linie napojují? Jak již bylo řečeno, Lynch za pomoci kamery vytváří především ono tajemství, něco, co si každý vyloží po svém. V tom spočívá konflikt mezi objektivním záznamem reality, po kterém touží věda a záhadnou intuicí, kterou se zaštiťuje umění. Obojí proniká k podstatě skutečnosti, ale obojí dosahuje diametrálně odlišných výsledků, díky využití rozdílných nástrojů. V Lynchově případě nelze ony fyziologické proměny vnímat jednoduše metaforicky. Zákruty temné ztracené dálnice mysli jsou pro něj propojeny s tělesností. Zdánlivě odlišné příběhy vplynou jeden do druhého jako dvě silnice za temné noci kdesi v poušti sice plynule, ale nikoliv neproblematicky. Divák má problém s nelineárním pojetím času. Vše se od počátku zdá jako sen. Máme tu zkrátka tradiční Lynchovské figury a pojetí vyprávění. Dalším silným motivem je láska versus chtíč. Nevinnost v ohrožení hříchu. Juxtapozice Femme fatale a dívky odvedle připomíná Modrý samet. Film noir se zde střídá s maloměstským vztahovým dramatem. Ohrožení ryzosti vztahu jakousi zvráceností zase připomíná Zběsilost v srdci. Ať už je to Bobby Peru, Frank Booth nebo Mr. Eddie, vždy tyto figury v psychoanalytickém čtení Lynche připomínají ID, zatímco náš hrdina je potácejícím se egem. Ať už je to nalezení uříznutého ucha nebo zastřený hlas v interkomu, výchozí premisy bývají u Lynche jednoduché, ale atmosféru snadno budující. On je již potom schopen z nich vyčarovat úžasně šílený, čarovný, archetypální a neotřele ambivalentní příběh, přestože pracuje s tolika schématy. Dokáže to díky své imaginaci a tendenci k tomu, nebýt doslovný, zůstat nejednoznačný. Jinak by vše vyznívalo falešně. Nechává se vést intuicí tak jako nikdo jiný. Jeho ucelenost a koherence spočívá v přiznání, že temnota existuje a musíme se s ní potýkat. To on sám sobě svými díly něco říká a nesnaží se nikomu zalíbit. Pouze pracuje s tím, co jej fascinuje a my jsme tím mimoděk fascinováni také. () (méně) (více)