• Phobia
    ****

    Jak se to stalo, že jsem se s touto přes půl století starou pohádkou potkala teprve nedávno? Snad mě odpuzovaly ladovsky vymalované papírové kulisy, snad žoviální Josef Bek... těžko říct, prostě jsem se "Hrátkám s čertem" dlouho úspěšně vyhýbala. Dlužno dodat, že k vlastní škodě, pohádka je totiž prošpikována krásným českým humorem, místy až překvapivě košilatým:-). Budovatelská éra je sice na příběhu silně znát, ale s trochou úsilí se nad to moralizování dá povznést. A pořád přemýšlím, kde se v závěru vytratil vous poustevníka Školastika, to jsem zachrápala, že nevím, proč jej měl na konci ustřižený?:-) 75%(18.11.2009)

  • Ištván87
    *****

    Ani každoročním opakováním tahle pohádka nezevšední. Dvojice čertů v podání pánů Filipovského a Neumanna je kouzelná a Josef Vinklář tady mluví takovým způsobem, že z toho jde jednomu hlava kolem. Zajímalo by mě, jestli byl monolog Martina Kabáta o praktikách pekla mířen i trochu jiným směrem. Jistá podobnost tu totiž bezpochyby je.(3.3.2009)

  • Adam Bernau
    ****

    Revoluční film udivující zázrakem Vinklářova rozdvojení – tolik k nejstaršímu dojmu z dětství. Nutno říci, že dojem z tohoto filmu ladovské virtuální reality se s každým dalším zhlédnutím zlepšuje. Musím také použít sousloví, o němž jsem myslel, že ho nikdy nepoužiji, totiž „herecký koncert“ všech zúčastněných. U mne zde hrají prim pánové Vojta, Smolík a mladý Vinklář, dostává mě Dišperanda Aleny Vránové, kteréžto princeznovské rozpětí (Krasomila - Dišperanda) je prostě kolosální. Kupodivu inteligentní a opravdu vtipná antiduchovní propagace podřadné manuální práce. Kupodivu, ani Martin Kabát coby personifikovaná apologie křupanství, dokonale obsazený soudruhem Bekem, jemuž hrdost na to, že neumí číst, sálá z očí, ani "správné děvče od rány" Káča, toužící po chudém chalupníkovi "vod Berouna", neubírají této selance o napravení zastaralých živlů na půvabu. Ostatně Kabátův smysl pro etiketu, jakož i vrcholné vyjádření dragounské etiky ("a to né, to sakra né!") budí sympatie, nehledě k setkání s tremendem, které „i Káču porazilo“. Pokud je mi známo, jedná se na příští půlstoletí o poslední filmovou pohádku, v níž jsou silným hráčem vedle mocností pekelných také mocnosti nebeské. A Peškova expresivní belzebubská kreace ("to je blaho... celej svět schramstnu do své tlamy") zůstává doposud nepřekonaným zpodobněním ďábla v jeho podstatě. Na tom nic nemění ani podařená "zápaďácká" stylizace jeho věrných, ani Vinklářova nonšalantní dišputace s otcem Scholastikem nebo rozprava o duši mezi Solfernem a Kabátem. Za pozornost stojí srovnání trojúrovňovosti ďáblů zde a v Čert ví proč: narozdíl od tamního modelu přímého vzestupu (viz můj komentář) zde máme po přechodu od nejnižší úrovně (hnojaři v Čertově mlýně) k té vyšší (stojící u trůnu) jakýsi zvrat v postavě samotného Belzebuba, zřetelně ztvárněného jako tupou hmyzí obludu, čiré zlo, totiž čirou rozšklebenou hltavost. Podotýkám, že není v jiné české filmové pohádce zpodobnění arcisatanáše, které by mohlo protikladným zjevům v těchto dvou filmech konkurovat (totiž pokud jde o otázku, co je ďábel; třeba Heřmánek ve S čerty nejsou žerty je jiný případ). Přetahování o úpisy v pekle pak zřetelně odkazuje k mnichovské katastrofě (přesněji řečeno ke zřízení Protektorátu coby jejího důsledku), což je trefné, leč za cenu zboření logiky děje. A propo, mocnosti nebeské: máme tu jen pokryteckého poustevníka, s nímž se dohaduje dětinsky přecitlivělý anděl. Ve finále se ale přece jen ukáže, kdo má poslední slovo. Příhlednout je třeba také k tomu, že jak anděl, tak sprostný laik, křupan Martin Kabát, se oproti Scholastikovi hlásí k pravé křesťanské zbožnosti – alespoň v ústřední věci (Kabát: „...to bych se musel ale strašlivě mejlit“ v konfrontaci s poustevníkovým římskokatholickým: „říkám-li to já, tak je to definitivní“). Z tohoto hlediska se pak Kabátem prosazené „pokáníčko podle mýho gusta“ jeví jako zajímavé slovo do pranice theologických disputací. Avšak pokud jde o to, co s hříšnými ženskými, je třeba dát za pravdu svatému poustevníkovi: „bodejť by ji rarach sám napích na nejšpičatější... tento...“(16.3.2012)

  • honajz
    *****

    Když máte vtipný scénář a přesvědčivé herce, a ne pajďuláky z různých Ordinací, stačí vám i papundeklové kulisy a vznikne majstrštyk. Vynikající dialogy, načasování scén, příjemný nadhled, a nakonec i nějaké to pohádkové ponaučeníčko... Nehledě na to, že scény v pekle jsou skutečně strašidelné, a to tvůrci použili jen červenou lampu a tři baleťáky! Prostě kdo umí, ten umí.(12.4.2012)

  • mchnk
    *****

    Poctivé herecké výkony a hlubokomyslné sdělení této pohádky, kterého si ovšem jen tak někdo nevšimne, dělá z tohoto díla jednu z mých hodně oblíbených záležitostí. Martin Kabát a jeho boj o úpisy před samotným Luciferem, dostává pohádku do hodně ostrého dramatického nádechu. Drdův záměr připomenout pekelné psychologické metody, které používali převážně nacisti. "V tom je celej ten Váš kumšt, zpitomět lidi, udělat z nich hloupý, ustrašený zvířata, mučit je tak dlouho, až ztratí všechny smysly. Vy si myslíte že i já hned zpitomím a zradím ty dvě nevinný holky?" . Martin Kabát je charakter, ne jako pokrytecký pánbíčkář Školastikus. "Já, pokud vím, 30 let jsem ani myšlenkou nezhřešil, tělesné žádosti modlitbami řádně umrtvoval." Má to v sobě mnohem víc než jen pohádkový příběh.(13.9.2011)

  • - Ve filmu si spolu zahráli manželé Vladimír Ráž, který si zahrál čerta, a Alena Vránová, představitelka princezny. (M.B)

  • - Mezi kandidáty na roli Martina Kabáta (Josef Bek) byl i Karel Höger. (Mackin)

  • - Podle stejného scénáře vznikla v roce 1954 v režii Josefa Bezdíčka i stejnojmenná rozhlasová pohádka. (Miggi90)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace