Klér

Po Spotlighte ma zaujal aj poľský Klérus. Ako nemilitantný ateista nie som pri sledovaní údajne protináboženských filmov predpojatý. Monokratické štruktúry, akými sú asi všetky náboženstvá, nie sú odolné voči poruchám v ich fungovaní. Viem, že označenie zneužívania detí za poruchy je neprimerané. Naopak, ide o maximálne svinstvo, pretože deti úprimne veriace v Boha dostanú od cirkevníkov ranu, ktorá ich poznačí na celý život. A cirkev v súčinnosti s bigotnými rodičmi páchateľov kryje namiesto toho, aby ich vydala spravodlivosti. Režisér si trúfol poukázať na množstvo problémov a vďaka vydarenému strihu to na malej ploche aj stihol. (05.09.2021)

Nekompromisní sociální drama s poněkud těžko stravitelným obsahem hlavně asi pro striktní křesťany a třičtvrtě obyvatel Polska. Vzhledem k tomu, že se mě víra netýká, tak mě nic z toho asi nepohoršilo, ale jako taková sonda do zákulisí církve je Clergy velice zajímavé, o to víc, jestli je to pravdivý obraz.. Už jen číst zajímavosti k tomuto filmu naznačuje, že to vážně asi nebude jen tak vycucáno z prstu. Film na zamyšlení nad dnešním zkorumpovaným světem a tím, že si církev hraje až příliš na Boha. (27.11.2019)

„Přestal mě bít…už mě nemá rád.“ Tak k těmto pánům byste na zpověď jít nechtěli…Smarzowski mě nadchnul už snímkem Volyň, takže jsem měl vysoká očekávání…a ta byla naplněna! Zpočátku mě překvapilo, že byl film místy až černohumorným dramatem ze života 3 „ctihodných a ctnostných“ farářů. Ale jak se dalo čekat, s postupujícím časem mi úsměv ztvrdnul na rtech. Klér je hořkou, mrazivou, cynickou a až překvapivě kritickou výpovědí o polské katolické církvi (ne, pořád nechápu, že to v Polsku prošlo). Chlast, lži, falešné naděje, vydírání, úplatky (ruka ruku myje na všech úrovních), pedofilie („hra se zajíčky“ dostává zcela nový rozměr), potraty (na ty se jezdí do sousední „pohanské“ ČR), účinné odklízení problémů (zametání průserů pod koberec, vyhnívání do ztracena či staré osvědčené podplácení). Směrem ke konci je snímek čím dál palčivější a vlastně jediná věc, za kterou strhnu půl hvězdy, je dle mého až zbytečně extrémní závěr. „Jsem těhotná.“ - „Ale…jak?! Nebrala jsi antikoncepci?!“ - „Moje víra mi to nedovolila!“ (12.01.2020)

Na Kleru je snad nejpozoruhodnější, že takový film vůbec v současném Polsku ovládaném Kaczyńskim a jeho PiS vznikl, že se dostal masově do kin a vidělo jej tolik lidí. A především polským věřícím je tento film zjevně primárně určený; není to biják pro festivalové liberálně orientované publikum, které si na něm potvrdí svoje hotové anti-katolické přesvědčení a odškrtnou si Kler jako další v dlouhé řadě filmů o zneužívání v katolické církvi (namátkou Spotlight, Špatná výchova, Padlé ženy, případně zbrusu nový Ozonův film Grâce à Dieu atd.). Tento film je brutálním útokem na polskou katolickou církev, na se státem provázaný systém, v němž dominantní roli hraje pokrytectví. To, co se na začátku tváří jako parodie - se vším tím neustálým klením, pitím, dětinskými chlastacími hrami apod. - se postupem času rozvine v depresivní obžalobu institucionalizovaného zla; obžalobu systému, který je prolezlý korupcí, programově kryje zločiny svých představitelů a zpochybňuje traumata obětí, v němž duchovní se bez skrupulí oddávají chtíči, propadají alkoholismu a podléhají velmi neduchovním mocenským ambicím - tedy žijí konstantně v hříchu... Film není obžalobou víry jako takové, ta může být čistá a upřímná (na obou stranách, v kléru i mezi laiky - a film to i ukazuje). Ale řadoví věřící by si dle Smarzowského měli po zhlédnutí filmu položit otázku, zda sami nejsou svým přístupem nějak spoluzodpovědní za zobrazovaný stav Polska. Možná i kvuli maximalizaci efektu jsou pro tento účel některé nešvary (mírně řečeno) koncentrovány ve dvouhodinové stopáži poměrně silně. Film tak téměř hraničí s prostou uvěřitelností. Nicméně základ je nezpochybnitelný a sám o sobě drtivý. Film stojí na vynikajících hercích, kteří dokázali vytvořit velmi komplexní a životné postavy, a na dobře napsaném příběhu tří povahově i kariérně odlišných kněží, jejichž osudy se nějakým způsobem proplétají. (21.02.2019)

Nemám slabost pro katolickou církev a pro polskou už vůbec ne. Ale jednostranně, tendenčně natočená agitka, v níž se v celé církvi nenajde žádný nezločinec, vyjma jediného vlastně svatého, mne nejen nebaví, ale notnou část stopáže otravuje. Navíc se všechno vleče a velmi zbytečně komplikuje. I tři* vlastně dávám z milosrdenství. (05.09.2021)