Klér

Obrovská poklona tvůrcům, že si tohle troufli v silně katolickém Polsku natočit. Odhaduji, že to nebylo vůbec lehké a církev se jim to jistě snažila překazit, či minimálně znepříjemnit. Jméno režiséra – Wojciech Smarzowski - si každopádně značím a mrknu se v budoucnu na další jeho tvorbu. Zpět k samotnému filmu, obsah jednoznačně přebíjí formu, která mi jako jediná úplně nesedla. Mírně nervní kamera i neurovnaný střih mě zpočátku štval, ale postupně jsem si zvykl a nutno říct, že do celého filmu to sedí náramně. Obsazení je výborné, postupná gradace vyprávění a přechod z černé komedie do mrazivého dramatu také. No a k obsahu… víra je víra, proti ní nic nemám, ale organizované náboženství a v našem regionu katolická církev, to je neskutečný hnůj. Chápu, že tvůrci šli do velmi konfrontačního způsobu, nicméně s církví se jinak nedá. Stejně jako jakákoliv organizace je odrazem celé společnosti a jsou v ní dobří i špatní lidé. Ale katolická církev je snad jediná organizace na světě, která kryje pedofily, korupci a všelijaká jiná svinstva a ještě se cítí ublíženě, když se na to upozorní. Nikomu jinému by to tak neprocházelo, proč jim to vše prochází? Z toho mi není vůbec dobře. Jsem jen rád, že nežiji v Polsku, že jsem nepropadl církvi a že nejsem jen hloupá ovce z jejich stáda. Všichni si mohou uvědomit, že k víře v cokoli, nikoho jiného nepotřebují a už vůbec ne podobně prohnilou organizaci. (19.09.2019)

Po Spotlighte ma zaujal aj poľský Klérus. Ako nemilitantný ateista nie som pri sledovaní údajne protináboženských filmov predpojatý. Monokratické štruktúry, akými sú asi všetky náboženstvá, nie sú odolné voči poruchám v ich fungovaní. Viem, že označenie zneužívania detí za poruchy je neprimerané. Naopak, ide o maximálne svinstvo, pretože deti úprimne veriace v Boha dostanú od cirkevníkov ranu, ktorá ich poznačí na celý život. A cirkev v súčinnosti s bigotnými rodičmi páchateľov kryje namiesto toho, aby ich vydala spravodlivosti. Režisér si trúfol poukázať na množstvo problémov a vďaka vydarenému strihu to na malej ploche aj stihol. (05.09.2021)

"Církev je svatá, ale tvoří ji lidi hříšní…." Nejsem katolík, ale v zásadě se s tímto závěrem ztotožňuji a tak mi to jednoznačně antiklerikální poselství snímku moc nesedlo. Neříkám, že se má zavírat oči před individuálními poklesky některých kněží, zejména pokud jde o zneužívání dětí. Neříkám, že je dobře, že se katolická církev (nejen v Polsku) v minulosti snažila před tímto strkat hlavu do písku, a celé toto bagatelizovat. Ale nevěřím, že tento film nabídl vyvážený pohled na katolickou církev. Nevěřím, že je vše tak černobílé a že jediné, co zbývá, jsou ultimativní řešení, k jakému na konci přistoupil jeden z kněžích. Musím říct, že právě ten závěr mi přišel hodně prvoplánový a jakože na efekt. Věřím, že u řady lidé se ten efekt (ve smyslu vyvolání šoku) dostavil, u mě tedy nikoliv (ač jinak uznávám jisté filmařské kvality tohoto snímku). (07.09.2022)

Tady se nedá dělat nic jiného, než jít na trh se svým vlastním příběhem, tedy příběhem maminky, která mi ho během 60 let vyprávěla několikrát. Ve třídě katechismu trestal katecheta Krček žáky následujícícm způsobem: Žák musel sklonit hlavu deset centimetrů nad lavici. Katecheta Krček jej praštil do zátylku, přičemž žák narazil čelem na lavici. Jeden z případů: "Prosím Květa nekamarádí s Růženou Jeřábkovou." - "Obě dvě sklonit hlavu!" atd. Když se to matce stalo podruhé a katecheta se jí potom na něco ptal, řekla mu, že od té doby, co jí bije do hlavy, si nic nepamatuje. - Asi všem už musí být jasné, že ji vybil z hlavy nejen Boha a Ježíše Krista, ale i všechny svaté. (22.06.2020)

Poláci jsou po filmové stránce než Češi jinde a Klér je toho důkazem. Zajímavé nahlédnutí do prohnilé Polské katolické církve, kde alkohol, výhružky či zneužívání dětí je na běžném pořádku. Byť jsem se obával, že mě film kvůli tématu nestrhne, tak obavy byly zbytečné. Na film se kouká velmi dobře, dokáže překvapit i šokovat a mrazivá atmosféra z toho čiší každým coulem. Solidní. 8/10: (28.11.2019)