Žízeň po životě

Pred pár rokmi som videl film Pollock s E. Harrisom a dovtedy som o maliarovi nevidel lepší film. Kirk Douglas ako V. van Gogh ma však v tomto filme prekvapil ešte viac. Jeho monológy a čítané listy, ktoré písal bratovi ma spolu s krásnou hudbou miestami doslova unášali. Film je v istých momentoch doslova magický. Životný príbeh V. van Gogha je rovnako ťažký ako jeho povaha. Je zaujímavé, že svoj prvý obraz predal až tak neskoro. Žil z úst do úst, všetko minul na plátno,farby a sem-tam nejaký chlast. Dnes jeho obrazy zarábajú milióny... A. Quinn bol výborne obsadený a svoj priestor využil na 100%. Myslím, že režisér takmer bezchybne zachytil Goghovu povahu, jeho snahu o neustále zdokonaľovanie a dal šancu vyniknúť jeho obrazom. Nádherný film, nielen o maľovaní. 100%. (04.11.2012)

Během sledování snímku jsem si nesčetněkrát položil otázku, co může být větším zážitkem než sledovat dva velikány filmového plátna (v případě druhého již (i) nebe) – živelné(ho) K. Douglase resp. A. Quinna v jednom snímku pohromadě. A přitom odpověď je zcela jednoduchá. Sledovat je coby malíře V. van Gogha resp. P. Gauguina. Dlouho dozadu mi neudělalo nic takovou radost (snad pouze dnešní oběd :-), jako tahle „oživlá (rozpohybovaná) obrazová minulost v přímém přenosu“. Člověk si skutečně zřejmě musí šáhnout na úplné dno, aby ze sebe následně vymáčknul to nejlepší. Otázkou zůstává, co je samé dno, stejně jako je otázkou, zda to následně někdo (d)ocení. Jak už to tak většinou bývá, až čas ukáže...... Nikoliv „rozumových, ale srdcových (pocitových)“ 5*. Tím ovšem neříkám, že by samotná filmová kvalita absentovala, ba právě naopak. Je téměř neuvěřitelné, jakým způsobem se režisérskému tandemu V. Minnelli-G. Cukor (pravda, s výrazným otiskem a (ná)pomocí K. Douglase) podařilo zachytit ten (umělcův) vnitřní boj, který (sám se sebou a svým okolím), musel den co den svádět. Ostatně právě tato skutečnost (společně s exteriéry) je hlavní devizou a lákadlem tohoto pozoruhodného (životopisného) snímku. M. Rózsa je potom už pouze tou pověstnou třešínkou na dortu. p.s. „jednoho dne najdete způsob vyjádření a tím bude opodstatněna vaše existence“. Společně se samotným názvem snímku (resp. předlohou I. Stonea) snad nejvíce tato (učitelova) Gauguinova slova vystihují samotnou podstatu (van Goghova) bytí. (23.10.2012)

Navzdory omezeným dobovým možnostem výrazových prostředků, které dost často ve filmu stárnou, má tento film nejen vizuálně strhující děj osudu Vincenta van Gogha, ale i přitažlivou výpověď, která prostě ani dnes nezestárla. Výjimečný zážitek má vyváženou věrohodnost, což určitě nebylo snadné ztvárnit. Poněvadž filmové návraty do literatury vždy neobstojí v takové kvalitě jako kniha. Filmová řeč rozvíjí dramatické umělcovy zvraty naprosto výstižným způsobem a nevytváří žádnou vlastní fantazii, jak to v případě životopisných snímků bývá zvykem. A to na filmu považuji za nejcennější. Skoro se mi chce říct, že to je možná jeden z nejkrásnějších životopisných filmů, který mě tak silně nadchl. Je zcela pochopitelné, že rozsáhlý časový úsek jeho života a dramatické tvorby je ve filmu podřízen časovému limitu délky filmu, tudíž trochu zjednodušen, ale tu hlavní charakteristiku jeho života, že Vincent van Gogh prožil mnoho ponižování a ústrků v uměleckém světě, včetně hmotné nouze, vystihl velmi dobře. Kladem jsou samozřejmě i špičkové herecké výkony Kirka Douglase a Anthonyho Quinna. Film je také malebně naplněn poetikou jižní Francie, Provenci a následně i podmanivou krásou jeho obrazů. A výsledkem je naprosto nezapomenutelný příběh velkého umělce vřelého srdce, který doporučuji všem příznivcům tohoto vyjimečného člověka. (06.06.2011)

Umění nerozumím. Malířství už tuplem ne. Přesto van Goghovy obrazy, jako i obrazy jiných autorů, obdivuju. Nikoliv z pseudointelektuálního hlediska, ale jednoduše proto, že se mi líbí. Ostatně van Gogh slouží jako ideální ukázka toho, že umění není ani tak čistě subjektivní záležitostí, jakožto spíš odrazem společenských tendencí. Jak jinak si vysvětlit, že masového uznání se tento umělec dočkal až po své smrti? Lidé se chovají jako stádo, přestože tvůrčím činnostem většina z nich pramálo rozumí. Stejně tak ani já nemám problém akceptovat fakt, že v dílech velikánů (nejen v malířství, ale například i v oblasti klasické hudby) nevidím většinou ani tak genialitu samotných umělců, nýbrž prostě a jednoduše čiré osobní zalíbení. Sice jsem zatím neviděl například Pollocka, ale přesto se odvážím tvrdit, že právě tento snímek (Lust for Life, aby nedošlo k nedorozumění) představuje vrchol v rámci "biografií" slavných malířů. 85% (11.09.2010)

Vychutnání filmu bylo umocněno mojí nedávnou četbou - Vincent van Gogh - Deník v dopisechu od Jana Hulskera. Spojením těchto dvou děl jsem si plně uvědomila, nebo spíše představila, co byl Van Gogh za člověka a lépe pochopila jeho duševní rozpoložení, které nebylo jednoduché. Zmítal se mezi nepochopením otcem, který jej považoval po celý jeho život za zahaleče a nikdy jím nebyl nepochopen, nenaplněné a bouřlivé vztahy se ženami , postoj k bohu a náboženství. Divoká povaha, která touží být nespoutaná a přesto je spoutávána předsudky doby a jeho rodiny. To vše nemohl vyvážit silný a vzácný vztah s bratrem Theem, kterému psal ony zmíněné dopisy, odhalují jeho podstatu myšlení a čistou duši. Pro mne skvělý film po všech stránkách. (22.03.2015)