Absolvent

Nichols asi po dlhej dobe prevŕta topku mojich režisérov. Piate plné hodnotenie nasvedčuje skvelému talentu a v 'The Graduate' ho rozdal požehnane. Úžasný snímok, ktorý svojou je totálne bizarný a pritom svojou prirodzenosťou ťažko hľadá konkurenciu. Komédiu v ňom nehľadajte, možno len jemné odľahčenie od trpkej tragickej romantiky a zmäteného pohľadu na svet, očami duševne nedospelého dospelého. Navyše titulný song 'Sound of Silence' dáva filmu úplne iný rozmer, pretože scény bez hovoreného slova majú niekedy väčší zmysel a prinesú do deja viac príbehu než akýkoľvek dialóg. 95%. (09.01.2009)

Film byl do té doby v zajetých kolejích. A pak přišel Absolvent, který protestuje proti systému a zvětšňuje filozofii generace konce 60. let. Protest proti konvencím, proti řádu a přežité maloměstské morálce. Mladí už nejsou pouze loutky v rukou snobských dospělých, ale dokáží pořádně vystrčit drápky. Ženy už nejsou ty cudné salónní dámy, stávají se z nich náladové svůdné potvory. A s Absolventem přišlo spousty nových herců, kteří se přes noc stali hvězdami. Dustin Hoffman, ač třicetiletý, svého nesmělého kloučka zahrál tak přesvědčivě, že mu i těch 21 každý uvěří. Anne Bancroft je doopravdy tou zatrplou ženou, která se nudí, má roupy a proto vyhledává příležitostný sex s mladým chlapcem. Taktéž bez chyby. Sexbomba Katherine Ross je coby Elaine prostě úžasná - jak herecky, tak vzhledově. Písně Simona & Garfunkela dotváří neodolatelně nostalgickou náladu. Závěr v kostele mne vždycky rozseká. Absolvent odstartoval novou filmovou éru, tzv. Nový Hollywood. A i když pomineme ten mezník, stále patří k tomu nejlepšímu, co světová kinematografie kdy stvořila. 100%. (31.07.2008)

And here's to you, Mrs. Robinson, Jesus loves you more than you will know (Wo wo wo). God bless you, please, Mrs. Robinson, Heaven holds a place for those who pray (Hey hey hey, hey hey hey). Absolvent je další ze snímků, které řadím mezi úžasné oddechovky. Dustin Hoffman hraje jako vždy geniálně, byť jeho postava mi tu ne vždy byla sympatická...Chování, které tu předvádí, ovšem patří ke ztřeštěnému mládí, které nezná hranic a nezastaví se před ničím, kouká-li z toho prospěch a splnění si svého cíle. Hello darkness, my old friend, I've come to talk with you again, Because a vision softly creeping, Left it's seeds while I was sleeping, And the vision that was planted in my brain Still remains Within the sound of silence. Hodnotím plným počtem hvězdiček. 2* dávám za děj, zpracování a nápad, další 2 patří výkonu Dustina Hoffmana a poslední je za fenomenální soundtrack z dílny mých oblíbenců Paula Simona a Arta Garfunkela. Are you goin' to Scarborough Fair? Parsley, sage, rosemary, and thyme. Remember me to one who lives there, she once was a true love of mine. (26.08.2010)

Jeden z mála filmů, co nikdy nezestárne. Strašně se mi líbil výkon Dustina Hoffmana, především na začátku, kdy z něj vyzařovala nervozita a byl až roztomile nervózní a nepřirozenej při verbálních projevech. K tomu nadčasovej, podmanivej a citlivej soundtrack Simona a Garfunkela a nádhernej konec. 100% klasika (29.09.2019)

Pro mne zcela neznámý snímek s úspěchem evokuje - podobně jako další Hoffmanovy filmy počátečního období jeho dráhy - netypické, ne tolik zřetelné a popisované či známé prvky vzpoury šedesátnické americké generace. Nespokojenost s přežívající puritánskou morálkou stále ještě 19. století, s její autoritativností a stroze protestantskou prudérií je svého druhu svéráznou americkou odpovědí na naše filmy typu STARCŮ NA CHMELU. Mládí, které se tápavě a bezradně hledá, podvědomé úsilí být sám sebou a spolu s tím autorský pohled, oproštěný od pokrytectví, konvence, založený na chirurgicky odosobněné věcnosti, to je patrně to, co lze oprávněně označit za největší a zřejmě i trvale nadčasový přínos filmu. Řada filmových formálních novinek (scéna se střihem z hrdinova plavání pod hladinou bazénu a následného spočinutí v náručí generačně starší milenky či kostelní "oddávací scéna" s Hofmanem za vchodovou vitráží a mimořádně zdařilá, až geniální hudební složka filmu) jen dokresluje a umocňuje tento tehdy tak objevný a pronikavý pohled, který nacházíme nejen v JOHNOVI A MARY či WEST SIDE STORY. Pohled, jemuž bezděčně fandíme přes propast desetiletí, která uplynula od jeho premiéry. Pohled, který obohacuje i dnes nás samé. Pohled, který je hodnotou sám o sobě. (26.11.2009)