Barvy moci

Docela hutný výlet mezi hýbatele americkou politikou jisté doby. Blíží se volby prezidenta země a tak se začínají vytahovat různí „kostlivci ze skříní“, sbírají se hanebnosti na konkurenční kandidáty a vyvolávají se skandály. Poradci jsou vybíráni podle příslušnosti k menšinám, aby svým vlivem zajistili hlasy. Veškerá politika je o strategii, taktice a o žaludcích účastníků. Jakože Johna Travoltu moc nemusím, v roli pana „jak chutná moc“ je velmi uvěřitelný. (22.06.2010)

Ke snímku jsem zpočátku přistupoval s obavami, ale nakonec jsem byl mírně příjemně překvapen. Pravda, možná by filmu slušela kratší stopáž a lepší rozjezd, každopádně prostřední část je velmi slušná. Na druhou stranu, nám, Čechům, můžou připadat souboje mezi kandidáty na prezidenta mezi demokraty trošku cizí, když u nás se prezident jmenuje tak, jak se jmenuje. (29.01.2007)

Tak v zásadě můžeme poselství filmu shrnout do věty, že společnost je zkažená, politici jsou zkažení a jde jen o to, vybrat si menší zlo. To je ale asi celkem jasné každému jen trochu chytrému a citlivému jedinci. Nejvíc mi asi vadila přehnaná dynamičnost a akčnost jednotlivých scén. V tom neustálém vršení všemožných politických eskapád, strategií a odhalení jsem se občas už trochu ztrácel. Pokud lidi nadávají na českou politiku, je patrné, že ta americká je ještě mnohem větší humus a cirkus. (28.03.2012)

Mike Nichols se nebojí ukázat tu odvrácenou tvář politiky a pro znázornění tloušťky oné vrstvy špíny si vybral rovnou souboj o křeslo nejvyšší – prezidentské. Barvy moci nejsou zbytečně vtipné, spíš víc ukecané a zalidněné pestrou plejádou nepříliš známých tváří. Krom Travolty zde září Emma Thompson a Kathy Bates. Z těch dobrých herců malých rolí nejspíš zaregistrujete „tu holku z Pohotovosti“, „toho chlápka z CSI: Las Vegas“ a „Džejára“. Pochopitelně nemůžu opomenout kouzelnou kreaci Billyho Boba Thortona. Herce si Nichols prostě vybrat umí, téma rovněž a i přes místy patetické sklony se jedná o příjemný film, vykládající na stůl karty nepříjemných skutečností. 75% P.S: Pokud vás téma amerických voleb skutečně zajímá, doporučuji velmi působivý dokument Street Fight (2005), který je asi desetkrát přímější než Barvy moci (čili jestli budete po Primary Colors z čachrů kolem voleb rozčarování, po Street Fight upadnete do stavu těžké deprese). (12.04.2006)

Tento film je urceny naivnym ludom akym je postava dobrosrdecneho cernoska Adriana Lestera z ktoreho pohladu sledujeme zakulisie kampane kandidata na prezidenta. Pretoze len tak naivnych ludi sokuje pravda, ktoru sa dozvedia v tomto filme a ktora je podavana ako nejaka sokujuca novina. Ze politika je svinstvo a nikto v nej nie je sväty. Ak sa tam niekto taky najde, tak sa skôr ci neskôr sam picne. A tato velka sokujuca pravda nam je zdlhavo podavana nekonecne 2 a pol hodiny. Ked odhliadnem od tejto postupne stale otravnejsej snahy, tak ani samotny pribeh postav nie je dvakrat strhujuci alebo zaujimavy. Ani to, ze Travolta vyzorom alebo sexualnymi eskapadami pripomina Clintona, ma uz prilis nerozosmialo. Po kazdej stranke to je priemerne. Takze nakoniec som sa najviac bavil pocitanim cameo vystupov rôznych hviezd, ktore som v dobe uvedenia nepoznal. Z hercov aspon obcas pobavi jedine Billy Bob Thornton. Ostatni su nevyrazni, takze ak film neuvidite, tak o nic nepridete. 5/10. (16.02.2018)