Báječná léta pod psa

Príjemný filmík o rokoch dávno minulých, na ktoré niektorým už spomienky pokryl prach času a iný ich majú pred sabou tak jasne aj po toľkých rokov ako keď sa ráno vidia v zrkadle. Hneď na úvod treba podotknúť že Viwiegové diela naozaj nemusím. Jeho humor mi príde celkom nehumorný a hlúpy. Viem že čítanie účastníkov zájazdu mi spôsobovali muka a po zhliadnutý filmu som my bolo ešte horšie ale tento film je takým svetlým výstrelom o pomoc a kupodivu funguje tou všetko skvele. Film má správny nadhľad, sympatické aj nesympatické postavy. Hlavných hrdinov, s ktorých najvýraznejšiý je vetchý. Ale každý mu skvelo sekunduje a takže sa môžete tešiť na krásnu hodinku a pol s postavamy , ktoré si skrátka musíte zamilovať, aspoň jednu. Film má svižné tempo , nenudí a hudba Ivana Hlasa mu dodáva určitú melancholickú nadsázku , ktorá je ako keby bodkou za tými časmi. Veľmi príjemné prekvapenie. (28.05.2008)

Prý „takoví jsme byli“, jak se zpívá v písničce. No já nevím, možná asociální Viewegh s celou jeho rodinou ano včetně všech těch rádoby disidentů. Pokud vím od reálných účastníků, tak ony se ty historky skutečně odehrály poněkud jinak a někdy i v jiných gardech. Hlavně je to zase celé černobílé - pitomý komunista, ztrpčující všem život, rádoby prostý človíček proti mašinérii, a po sametu v roce 1989 z komunisty převlékač kabátů - kolikrát jsme to viděli, až na to, že už se neřekne, že ti komunisté nalezli do Občanského fóra a posléze ODSky... Prostě taková inťošská pražská vize toho, jak jsme „takoví byli“, a většina republiky na to kouká s otevřenou pusou, protože zažili něco jiného. Ještě že Ježková ukáže malé kozy a že v tom hraje Šafránková. (18.01.2016)

Český film "Báječná léta pod psa" je adaptáciou rovnomenného románu, ktorý v roku 1992 napísal spisovateľ Michal Viewegh. V roku 1997 sa tejto literárnej predlohy chopil režisér Petr Nikolaev. Podarilo sa mu natočiť kvalitnú, nadčasovú komédiu, ktorá dokáže stále rozširovať rady svojich verných divákov. Svojim spôsobom patrím ku nim aj ja. Je to snímok, ktorý si rád raz za čas znova pripomeniem. Príbeh o obyčajnej rodine, čo chcela obyčajne žiť v neobyčajnej dobe totality. Mama Helena, otec Aleš a ich syn Kvído. Je to smutne zábavné. Je to dobovo autentické a herecky výborne obsadené a zvládnuté. Ondřej Vetchý a Libuše Šafránková sa zhostili svojich úloh maximálne profesionálne a predviedli bravúrny herecký koncert. *** (20.02.2024)

"Otče, prosím tě, proč šeptáš?" "Já nešeptám". "Šeptáš." "Nešeptám." "Mami, prosím tě, řekni mu, že šeptá." "Šeptáš, Aleši, a není to normální." Kniha je výborná, ale film ještě lepší. A ze všech postav mě nejvíc baví Libuška v roli maminky, která má v sobě úžasnou moudrost a vyrovnanost (nebo snad starobu a otupělost? Vždyť kdyby dělala jazyky, neseděla by tady jako kráva :)). (14.02.2010)

Vždycky si stěžuju, že je proklatě málo porevolučních (povedených) filmů o komunistickém dusnu normalizace a 80.let, příjemně mě překvapilo, že tenhle film je vlastně slušný. V dobře odladěném retro prostředí a s kvalitním obsazením nám prostřednictvím Vetchého rodiny bez hloupého vysvětlování ukazuje, čím si občan musel pravidelně procházet. A tady právě záleží na tom, jestli se budete smát. Komedie to totiž moc není, kromě geniálního dítěte Kvída se většinou jen mračíte a tiše nebo nahlas zuříte na komouše... anebo vás aparát KSČ a jeho metody nezajímají a tím pádem film budete považovat za blbost. Kromě zmíněného si na filmu cením svlečené Alice Bendové a Jitky Ježkové. Vetchý, kterého mám většinou za herce, který nepřekvapí, mě pobavil dobře zahranou hysterickou radostí, když se Bendová na loďce svlékne... chápu, Ondro. Jinak všichni herci odvádí kvalitní standart. Hodnocení je někde mezi 3-4 hvězdičkama, ale za cennou lekci o naší historii navyšuju na čtyři. (19.01.2010)