Samotáři

Samotáře jsem viděl poprvé jako malej kluk, a v tý době mě na tom zajímaly hlavně ty vtipný Macháčkovy huličský hlášky, a zbytek byl divný, i když ne úplně nezajímavý. Teď, napodruhé, víc doceňuju tu podivnost. Postavu "kameramana" jsem měl předtím zafixovanou jen jako slizkýho křiváka a padoucha filmu. Teď mě ale přišla tahle postava zajímavá, jak je to vlastně sociopat, který se snaží něco cítit. Vyzná se v buddhismu a přitom je jeho život spíš svědectvím něčeho úplně opačnýho a negativního. Na Samotářích se mi pak vlastně líbí v podstatě všechno - i ta obyčejnější romantická linka, kde hlavní "samotáři" hledají lásku, přemýšlí nad tím, co všechno může být osudem a znamením, a někdy z toho vykřesou něco hezkýho. V neposlední řadě i na moje třicetiletý já pořád stoprocentně funguje humor filmu. Prostě Samotáři jsou film s nezaměnitelnou atmosférou, skvělou komedií i pěknou hloubavou sondou do romantických vztahů. Paráda. (9/10) (19.10.2019)

Hanka s Petrem se narodili jeden pro druhého, ale zatím si tím nejsou zcela jistí. Než na to přijdou, tak se budou muset rozejít kvůli voyerovi lidských neštěstí Robertovi, zdeptat pyromanského neurochirurga s instalatérskými sklony Ondřeje, čekat s bodyshotovou barmankou Vesnou na UFO a hlavně si užívat pohodově zhulenou linii života s mírně zapomnětlivým stěhovákem Jakubem. A Japonci mohou být kdekoliv. (04.11.2009)

to je ta pravá sonda do života mladých lidí věku Y2K... jeden z nejlepších českých filmů vůbec! 100% (05.08.2007)

Nudný snímek těžící jen z Macháčkových zhulených rozumů a rádoby hlubokého pohledu do různých životnách problematik. Nezajímavé, levné. Ale spustilo to vlnu reminiscencí. (21.06.2007)

75% - Skvělý Macháček... (25.06.2007)

Rozhodně jeden z nejlepších českých filmů co znám.. 10/10 = 100% (15.07.2009)

Spousta povedených gagů, hlášek a vtipných mikroscének. Celkově to na mě však působilo křečovitě. V touze po maximu (možná světovosti) se v dlouhých pasážích vytrácí přirozenost a plynulost vyprávění. Macháček a Trojan jsou samozřejmě výteční, ale mnozí jiné zase ne, prostě je to nějaké nekompaktní, rozbité. (06.05.2012)

Samotářům nelze upřít, že ve své době přinesli do malého českého filmového rybníka něco nového a vcelku originálního. S odstupem času už ale film nemá svoje kouzlo, které kdysi udeřilo jako blesk z čistého nebe. Snímek se stal kultovním díky několika vtipným hláškám a postavě Jiřího Macháčka a částečně i Ivana Trojana. To je ale ve výsledku vše, co dělá film zajímavým. Za největší problém považuji, že film v podstatě nemá děj. Plácá se to od ničeho k ničemu a je to dost fádně zakončený. Chybí gradace a dramatičnost v pozadí událostí. Jednotlivé příběhy, které spolu nesouvisí, jsou poněkud nevěrohodně pospojovány známostmi jednotlivých postav. Ti dobří herci mají málo prostoru. Z herců, kteří dostali prostoru víc, září jen Trojan. Jako bonus lze brát pár pražských interiérů a exteriérů. Dle mého názoru trochu přeceňovaný film, i když neříkám špatný. 62% (27.01.2011)

Já úplněš za těch 19 let od premiery zapoměl kolik hlášek zkultovnělo. Závěreční Japonci epic (19.03.2019)

"Jedna ruka netleská" se mi zamlouvá více, ač je o poznání méně sofistikovaná. (24.07.2008)

------ tento komentář byl pro svou naprostou debilitu smazán, stydím se ------- Ale film je to pořád vynikající, wtz. (18.05.2006)

Ať si kdo chce co chce říká, film Samotáři prostě zkultovněl. Alespoň pro jistou generaci. Film pojednává o třicátnících, ale paradoxně si jej vzali za své teenageři, do kterých se Petr Zelenka společně s Ondříčkem nějakým záhadným způsobem převtělili. A to tak přesně, že teenageři už i v normální mluvě používají věty z tohoto filmu. To se o většině snímků říct prostě nedá. Vynikající soundtrack doprovází přesně stylisticky nastavené záběry, ve kterých odehrávají své party herci, kteří se při natáčení očividně náramně bavili, a možná proto je jejich podání realistické a uvěřitelné. Ano, možná se takhle třicátníci nechovají, ale teenageři...? Rozhodně. (19.01.2003)

No vida, nenapadlo by mě, že zrovna k Samotářům budu někdy něco psát, vše bylo napsáno, kultovní hlášky, výborná muzika, herci ..., ale co opomíjený M.Křen??? No neserte mě, soudruzi! Bez něj byste nevěděli za kolik bathů pořídíte v Bangkoku felaci a jak dlouho je třeba nedotknout se ženský, pokud chce mít borec vztah na úrovni. Taky si myslím, že TEN SCÉNÁŘ co napsal, je opravdu bomba! Občas mi to něco připomíná :) Pro mě z českých filmů v TOP10, v porevolučních TOP5 ! Špičková záležitost. (01.02.2012)

Petr Zelenka a David Ondříček spojili síly, nekompromisní basová linka Honzy Muchova jede od začátku až do konce a výborná kamera Richarda Řeřichy nám ukazuje Prahu na úplném konci 90tých let. Dnes již kultovní film s kultovním soundtrackem, který mi bude znít do uší až do konce mých dnů. (07.01.2013)

Nová projekce po letech mi ukázala Samotáře trochu v novém světle. Nejvíce si na tomto filmu cením jeho formální invence (úvodní titulky, skvělá kamera) a hudebního doprovodu - Muchowův soundtrack jsem naposlouchal za ta léta nepočítaně. Současně jsem reflektoval, že to ale rozhodně není film, kterému bych dnes mohl s klidným svědomím dát plné hodnocení - na to jsem se při sledování až příliš často ošíval trapností nad humorem některých scén nebo některých hereckých výkonů. A vadilo mi i to, že Samotáři moc nevypráví nějaký silný příběh, ale tříští se v sled více či méně vtipných epizod. Navíc si myslím, že se Samotářům nikdy nezdařilo fungovat jako generační zpověď (pokud o to vůbec stáli), protože celý děj působí dost nepravděpodobně. A především všechno a všechny naprosto nekompromisně válcuje postava věčně zhuleného Jakuba v podání Macháčka, jehož zásluhou se ze Samotářů dávno stala oblíbená komedie, před jejímž sledováním se stalo oblíbenou kratochvílí "smotnout brčko". Přijde mi to téměř jako úsměvný paradox, protože postava Jakuba je ve skutečnosti smutná - jeho poškozená paměť a věčná nepřítomnost duchem vlastně moc k smíchu není, protože Jakub je politováníhodná postava se zpackaným životem, která nemá daleko k outsiderům z Kaurismäkiho filmografie. V tomto ohledu Samotáři "doplatili" na podobný úděl, jemuž čelí porevoluční satira Věry Chytilové Dědictví aneb Kurvahošigutntág, v níž na sebe Polívka svým živelným herectvím (podobně jako Macháček) strhl veškerou pozornost, a otupil tak satirický tón snímku, který měl ambice kritizovat buranské manýry tehdejších restituentů. A tak se ze Samotářů stal film, na nějž lidé koukají kvůli Macháčkovým zhuleným hláškám, podobně jako si u Kurvahošigutntág oblibují pro změnu hlášky Polívky, která dávno zlidověly. UPDATE 5.1.2019 - Nové zhlédnutí Samotářů v telce jsem si hodně užil, ten film je strašně vtipný, hraje k tomu dokonalý soundtrack, a herci jsou perfektní. A přijde mi skoro neuvěřitelné, že je ten film už starý skoro 20 let - to je hrozné, jak ten čas letí, a na tom filmu je to hodně znát - dnes už působí jako takové (vlastně ještě devadesátkové) milé retro. (23.02.2013)

Jeden z nejlepších českých filmů.Nabitej hromadou nezapomenutelnejch hlášek a vtipnejch scén.Životní role Jiřího Macháčka,kterej byl je prostě nezapomenutelnej a s přehledem převálcoval i ostříleného Ivana Trojana,kterej byl taky famózní.Ostatně i další herci si svý role odehráli víc než dobře.Ke všemu geniální kamera a nejlepší soundtrack(co se týče českých filmů)Kultovní záležitost,kterou si nikdy nenechám ujít.Proto jsem dnes na ni šel do letního kina.A můžu říct,že i po 15tým(fakt nevím kolikrát jsem to viděl) shlídnutí mě baví stejně jako poprvé.Nebo snad ještě víc.Tohle je můj poslední joint,Ani ho nedokouřím... (13.04.2015)

Plně souhlasím s názorem Odpadlika, jsem moc ráda, že nemusím žít v takovém světě. Měla jsem z filmu spíš husí kůži, než abych se bavila. Rozhodně postrádá nadhled a patos, který je tak krásně vyjádřen v Knoflíkářích. (19.03.2003)

Jeden z nejnudnějších českých filmů, který jsem kdy viděl. Je to prostě o ničem. (13.03.2009)

Ked' som žil v Prahe, jedno moje beatnické obdobie som chlastával v Hostinci u Starejch Hadrů a vždy som prespával u kámoša v Jěčný. Každú nedeľu som sa budil skôr a kým on ešte vyspával opicu, ja som si púšťal Samotárov. Krásne staré pražské časy... (09.11.2014)

Sklamaný vývojom Ondříčkovej kariéry posledných rokov, ktorá prešla od úprimných generačných výpovedí, k neúprimnému zacieleniu na Českého leva, som si s odstupom snaď dekády pustil jeden z najdôležitejších filmov mojho dospievania. A mám to asi ešte radšej, aj so všetkými chybami. Aj s papierovými dialógmi (hlavne v úvode), aj s kreténom Mikim Křenom, aj s neukončeným príbehom Vesny, aj so zbytočnou vedlajšou líniou s kúzelníkom, aj s trapne ukončeným príbehom Ondřeja a Lenky. Pretože Petr Zelenka, pretože Jan P. Muchow, pretože Jitka a Labina, pretože lidi tady málo hulej. Niektoré tie postavy a hlášky, spolu s celou tou dokonalou atmosférou konca (resp. začiatku) milénia, robia zo Samotárov rovnako dôležitý relikt doby, ako inde Chasimg Amy, alebo Fucking Amal. Zaslúžený kult o modernej ČR, z ktorého by si všetky tie súčasné chcípácke dedinské veselohry o zemanovských ľuďoch, mali brať príklad. (04.04.2019)