Páni kluci

Páni kluci je jedním z těch vzácných filmů pro děti, které nezevšední a stále přinášejí podmanivý pocit uspokojení a nadšení. Film má své kouzlo a styl, se kterým baví a unáší zpět do vzpomínek klukovských rošťáren a dobrodružství a nedokázal je zkazit ani řádný výchovný výprask. Ach, jaká to sladká doba tehdy byla! Film má, kromě svého okouzlení, i svůj osobitý formát a dospělé postavy se pohybují až k hranici karikaturizace, nedostávají se do nevkusu a zjemňují celkový humorný nadhled. Inspirace Markem Twainem je nepřehlédnutelná a přiléhavě přizpůsobena domácím podmínkám k vytvoření nesmrtelného díla dětského filmu. Hlavní postavou laskavě dobrodružného příběhu je energický chlapec Tomáš (velmi zajímavý Michal Dymek) s neutuchajícím duchem. Žene se z dobrodružství do dobrodružství v čele neposedného trojlístku a ochutnává velikost a krásu nevšedních výprav. Nejspřízněnějším Tomášovým kumpánem je sirotek bez domova Hubert (zajímavý Petr Voříšek) s širokým úsměvem, laskavým srdcem a šibalstvím v očích. Trojlístek malých uličníků doplňuje Jožka Vágner (příjemný Petr Starý), který v ničem nechce zaostávat za svými kumpány. Hlavní dívčí postavou je spořádaná strážmistrova dcerka Blanka (sympatická Magdalena Reifová), jejíž tvář vzbuzuje u Tomáše náklonost a slabost. Hlavní ženskou postavou je Tomášova teta Apolena (dobrá Iva Janžurová), přísná ruka nad věčným nezbedou. Hlavní mužskou postavou je Tomášův strýc Václav (příjemný Karel Augusta), shovívavá a laskavá ruka nad svým vitálním synovcem. Nejutrápenější postavou je učitel Lopata (dobrý Josef Somr) ve věčném sváru a hašteření s dobrodružnou Tomášovou povahou. Z dalších rolí: do Tomáše zamilovaná Andula (Jitka Chalupníková), škodolibý a žalující Tomášův bratranec Štěpán (David Vlček), prostomyslný Otesánek Štrůdl (Bohumil Luxík), spokojeně vyhlížející řídící školy (příjemný Petr Nárožný), úslužný a snaživý školník (zajímavý Václav Lohniský), Jožkova úzkostlivá a bdící matka (sympatická Zdena Hadrbolcová), slaboduchý brusič Petr (dobrý Jiří Lábus), úskočný zloděj Ležatka (příjemný Karel Dellapina), vystrašený zlodějův kumpán Pajdák (Lubomír Kostelka), zaskočený školní zemský inspektor (Jan Vostrčil), ctihodný strážmistr (Vít Olmer), či rozezlený hajný (Radan Rusev). Film má své podmanivé kouzlo, se kterým může každého vrátit do dětských let a vtáhnout ho do chlapecky dychtivého dobrodružství v té nejčistší a nejupřímnější podobě. Baví, hladí, rozradostňuje. (03.01.2017)

No je fakt, ze film je vicemene o nicem, proste par kluku se poflakuje a dela problemy, ale je to tak mile a pohodove natoceny, ze se na to da moc pekne divat. Nechapu, ze reziserka tohohle fajn filmu natocila takovou kokotinu jako Jak se toci rozmaryny. Tenhle film mi pripomnel Bylo nas pet. Jinak co se tyka hercu, tentokrat jsou v roli deti, ktery to bez problemu zvladaj a dospeli jim jen sekundujou, ale jejich role jsou kouzelny, treba Iva Janzurova nema chybu. Uvazoval jsem i o peti hvezdickch, ale film je misty krapet stereotypni, takze jen 4*. (26.07.2007)

4* tak jsem si připomenul film ze zdejší TOPky a u kterého jsem měl plný počet hvězdiček. Po repríze musím známku upravit, ale to neznamená, že se nejedná o jeden z nejlepších dětských filmů z mého dětství. To co se líbilo před 150 či 50 lety dnes už nejspíš současné děti tolik nezaujme a bude jim to připadat jak z pravěku. Ale kdo ví? Stále je to známka nostalgická od dnešního padesátníka, která má však pevné základy nejen v poctivé filmařině, výpravě i známé melodii. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 0 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (26.04.2021)

Výborný film s poněkud přehnanými hereckými výkony, které ale působí sympaticky (Nárožný), pouze v několika málo výjimkách protivně (Hadrbolcová). Taky děti se vytáhly, zejména Dymek a Hubert. A taky Štrůdl, který mimochodem vypadá jako moje sestřenice. A u toho Huberta mě fascinovalo, jak může být tak veselý a bezstarostný, když nemá co do úst a žádnou pěknou budoucnost před sebou... (27.12.2013)

Tento film, který dnes slaví 47 let od uvedení do kin, byl vždycky jeden z těch, na které se v dětství chodilo domů, když běžel odpoledne v televizi. Nekorunované královně českého rodinného celovečerního filmu (záměrně píšu celovečerního, protože v tom televizním by měla v Poledňákové zdatnou konkurentku), Věře Plívové-Šimkové, se tu podařilo docela půvabně zachytit dobu přelomu 19. a 20. století. Groteskní přehrávání stálic české scény k tomu asi patřilo a neherci to zvládli také. V dětství jasná 4, teď taková jistá 3. (01.03.2023)