Minamata

Solidní drama o boji amerického rebelujícího fotoreportéra za japonskou spravedlnost. Zní to trochu divně, ale příběh se opravdu stal a tenhle film je dobrej způsob, jak se o něm dozvědět. Depp se snaží bejt přesvědčivej, ale mohl trochu přidat na naléhavosti, protože tenhle smutnej příběh si to zasloužil. (25.06.2021)

Další velké překvapení. Zrovna Minamata mohla dopadnout absolutně jakkoliv, ale povedla se na výbornou. Celé to táhne Johnny Depp v civilní a velmi vážné roli, která mu sedí naprosto perfektně, takhle dobrý už nějaký ten rok nebyl. Dojem zanechá i Bill Nighy. Příběh je podle skutečně události a rozhodně stojí za to ho zaznamenat. Tempo je pomalé, postupně se buduje atmosféra, aby vše vygradovalo v zatraceně silný a extrémně působivý závěr. Minamata je nádherně komorní a zároveň velká a silná v tom, co chce odvyprávět. A to se jí naprosto daří. Takovéto příběhy by se měly vyprávět. A ideálně v takové podobě, jako v tomhle filmu. Umělecky, přesto plně divácky, se skvělými herci. (05.12.2022)

Johnny Depp se snaží vymatit ze sebe snaží smýt pirátský nános a nakonec se mu to i částečně daří, hrát určitě nezapomněl. O katastrofě v Minamatě jsem neměl tušení a jsem rád že díky filmu jsem na ni byl upozorněn. Oceňuji že nadbytbytečný patos zde není obsažen. Film je japonsky uctivý a nakonec si svou třetí hvězdu zaslouží. 60% (29.12.2022)

[KVIFF 2021] Cíl je jasný. Ten příběh taky. Film si ale rád zahrává s takovými zbytečnostmi a v počátku dialogy a příběh tak trochu drhne. Postupně se dostáváme dál a má to konečně nějaký spád. Hlavní postava je ale spíše taková s potížemi jen aby se neřeklo a bez nějakého většího kontextu a činy sami o sobě působí dost plytce a neuvěřitelně. Film popularizuje takové zapomenuté a důležité téma a to se mi líbí. Jenže to provedený je na téma vlastně dost nevypovídající. Takže velká škoda. Plus ani nejhorší výkon Nigha, jaký si dokážeme představit. (30.08.2021)

Já nechápu, že někdo může říct, že Johnny Depp cokoli vyhrál po tom, co ho vidí odsouzenýho v tomhle nepodařeným nízkorozpočťáku horko těžko kooperovat mezi uslzenými přehrávajícími Japonci. Právě sledovat jeho nepohodlí, skrze které se snaží stále unikat svými hereckými výjezdy ke svým legendárním alkoholickým postavám, je asi nejzáživnější. Japonští herci zde z nějakého důvodu hrají podobně jako Číňani ve svých angažovaných filmech. Tedy jako takoví to prostí jednorozměrní sedláci ve spravedlivém hněvu, ale se srdcem na správném místě. Chudák Depp se pak mezi nimi viditelně v nepohodlí motá a přemýšlí, co vlastně se sebou. Jakoby se mu režisér za tohle mstil, připisuje mu scény, kde musí držet v náručí zmrzačenou dívku a dojemně jí zpívat písničku. Krom toho film moc neví o čem chce být, zdali o Smithovi nebo o okolnostech průmyslové katastrofy v Minamatě, přičemž se mu nějak nedaří obě tyto dějové linie věrohodně protnout, asi kvůli tomu, že, za a) Depp je od ostatních herců viditelně distancovaný a za b) někdy až za polovinou filmu se objeví první scéna, ve které najednou Smith vůbec není a tím pádem je ten film najednou o něčem docela jiném. Navíc jsem během sledování bojoval se dvěma potížemi: dementně napsaná romance mezi Smithem a Aileen mi připomněla mrouskání Vaculíka s Třískovou v Nahotě na prodej a jakmile se objevil na scéně Džun Kunimura, dostal jsem strašnou chuť pustit si zase Ichiho. (29.11.2022)