Minamata

Johnny Depp se snaží vymanit ze škatulky Jacka Sparrowa (nebo ho možná nikdo ve velkém filmu už nechce) ale bohužel si vybírá projekty, které dobře vypadají na papíře, ale na plátně to vázne. Minamata není žádným napínákem, jak by se mohlo zdát, ale spíše se snaží přiblížit Scorsesemu Mlčení, které bylo po všech směrech vyspělejší a poutavější. (13.07.2021)

Já nechápu, že někdo může říct, že Johnny Depp cokoli vyhrál po tom, co ho vidí odsouzenýho v tomhle nepodařeným nízkorozpočťáku horko těžko kooperovat mezi uslzenými přehrávajícími Japonci. Právě sledovat jeho nepohodlí, skrze které se snaží stále unikat svými hereckými výjezdy ke svým legendárním alkoholickým postavám, je asi nejzáživnější. Japonští herci zde z nějakého důvodu hrají podobně jako Číňani ve svých angažovaných filmech. Tedy jako takoví to prostí jednorozměrní sedláci ve spravedlivém hněvu, ale se srdcem na správném místě. Chudák Depp se pak mezi nimi viditelně v nepohodlí motá a přemýšlí, co vlastně se sebou. Jakoby se mu režisér za tohle mstil, připisuje mu scény, kde musí držet v náručí zmrzačenou dívku a dojemně jí zpívat písničku. Krom toho film moc neví o čem chce být, zdali o Smithovi nebo o okolnostech průmyslové katastrofy v Minamatě, přičemž se mu nějak nedaří obě tyto dějové linie věrohodně protnout, asi kvůli tomu, že, za a) Depp je od ostatních herců viditelně distancovaný a za b) někdy až za polovinou filmu se objeví první scéna, ve které najednou Smith vůbec není a tím pádem je ten film najednou o něčem docela jiném. Navíc jsem během sledování bojoval se dvěma potížemi: dementně napsaná romance mezi Smithem a Aileen mi připomněla mrouskání Vaculíka s Třískovou v Nahotě na prodej a jakmile se objevil na scéně Džun Kunimura, dostal jsem strašnou chuť pustit si zase Ichiho. (29.11.2022)

Po Dark Waters ďalšia z ekologických drám, kde nevinní ľudia doplatili na bezohľadnosť priemyselných magnátov. Tentokrát príbeh z pohľadu investigatívneho fotografa, ktorý sa snaží túto katastrofu zviditeľniť a tým pomôcť miestnym zúboženým ľuďom. Pomalé tempo a viacero hluchých fáz síce filmu nejako extra neprospela, ale po obsahovej stránke to je fakt masaker. Taká bezmocnosť, že si to snáď nikto nedokáže predstaviť. Desiatky postihnutých narodených detí prakticky stratili právo na normálny život. Postava fotografa mi občas svojim správaním išla na nervy, ale musím pochváliť Johnnyho Deppa, že to zahral výborne (a to mám k tomuto hercovi zvyčajne vysokú averziu). Každopádne, smutný film, ktorý ešte viac zvýraznila tá séria fotiek na konci počas tituliek s prehľadom priemyselných ekologických katastrôf - až mi to vlialo slzy do očí! (17.07.2021)

[KVIFF 2021] Cíl je jasný. Ten příběh taky. Film si ale rád zahrává s takovými zbytečnostmi a v počátku dialogy a příběh tak trochu drhne. Postupně se dostáváme dál a má to konečně nějaký spád. Hlavní postava je ale spíše taková s potížemi jen aby se neřeklo a bez nějakého většího kontextu a činy sami o sobě působí dost plytce a neuvěřitelně. Film popularizuje takové zapomenuté a důležité téma a to se mi líbí. Jenže to provedený je na téma vlastně dost nevypovídající. Takže velká škoda. Plus ani nejhorší výkon Nigha, jaký si dokážeme představit. (30.08.2021)

Místy je to trochu pomalejší a celkově nám to o postavách ve filmu ani moc neřekne, ale ta atmosféra filmu je naprosto úžasná. A abych byla úplně upřímná, tak do posledních pár minut filmu jsem tomu chtěla dát tři hvězdy, ale posledních pár minut filmu mě tak dostali a dojali, že jsem se rozhodla dát o tu hvězdu navíc. (28.09.2023)