Minamata

Bojovali už jiní, určitě budou i další, ale teď se pere kdesi v Japonsku jistý fotograf za oběti chemického znečištění vod vlivem vysoce toxických látek v těle mořských živočichů a ryb. Po jejich konzumaci se u místních obyvatel rozvinula otrava rtutí a značné neurologické potíže. Není právník, není zavalený bednami dokumentů, ale fotoreportážně zachycuje následky chemického koktejlu, který prokazatelně zabíjí, a logicky čelí útokům mocných zástupců chemického průmyslu. Kauza ho probere z životní mizérie, jeho práce zase dostává smysl. Ač podle skutečné události, problém je v tom, že jsme zhruba v polovině, karty jsou jasně vyložené a očekávání malá. Tvůrci se nedokáží divákům zavrtat pod kůži, emočně to nefunguje. Johnny Depp je možná na nějakém černém seznamu (celá ta záležitost je úsměvná), podává ovšem skvělý výkon, který tenhle malý film tlačí alespoň do průměrných čísel. (10.09.2021)

Solidní drama o boji amerického rebelujícího fotoreportéra za japonskou spravedlnost. Zní to trochu divně, ale příběh se opravdu stal a tenhle film je dobrej způsob, jak se o něm dozvědět. Depp se snaží bejt přesvědčivej, ale mohl trochu přidat na naléhavosti, protože tenhle smutnej příběh si to zasloužil. (25.06.2021)

Místy je to trochu pomalejší a celkově nám to o postavách ve filmu ani moc neřekne, ale ta atmosféra filmu je naprosto úžasná. A abych byla úplně upřímná, tak do posledních pár minut filmu jsem tomu chtěla dát tři hvězdy, ale posledních pár minut filmu mě tak dostali a dojali, že jsem se rozhodla dát o tu hvězdu navíc. (28.09.2023)

Johnny Depp se snaží vymatit ze sebe snaží smýt pirátský nános a nakonec se mu to i částečně daří, hrát určitě nezapomněl. O katastrofě v Minamatě jsem neměl tušení a jsem rád že díky filmu jsem na ni byl upozorněn. Oceňuji že nadbytbytečný patos zde není obsažen. Film je japonsky uctivý a nakonec si svou třetí hvězdu zaslouží. 60% (29.12.2022)

Já nechápu, že někdo může říct, že Johnny Depp cokoli vyhrál po tom, co ho vidí odsouzenýho v tomhle nepodařeným nízkorozpočťáku horko těžko kooperovat mezi uslzenými přehrávajícími Japonci. Právě sledovat jeho nepohodlí, skrze které se snaží stále unikat svými hereckými výjezdy ke svým legendárním alkoholickým postavám, je asi nejzáživnější. Japonští herci zde z nějakého důvodu hrají podobně jako Číňani ve svých angažovaných filmech. Tedy jako takoví to prostí jednorozměrní sedláci ve spravedlivém hněvu, ale se srdcem na správném místě. Chudák Depp se pak mezi nimi viditelně v nepohodlí motá a přemýšlí, co vlastně se sebou. Jakoby se mu režisér za tohle mstil, připisuje mu scény, kde musí držet v náručí zmrzačenou dívku a dojemně jí zpívat písničku. Krom toho film moc neví o čem chce být, zdali o Smithovi nebo o okolnostech průmyslové katastrofy v Minamatě, přičemž se mu nějak nedaří obě tyto dějové linie věrohodně protnout, asi kvůli tomu, že, za a) Depp je od ostatních herců viditelně distancovaný a za b) někdy až za polovinou filmu se objeví první scéna, ve které najednou Smith vůbec není a tím pádem je ten film najednou o něčem docela jiném. Navíc jsem během sledování bojoval se dvěma potížemi: dementně napsaná romance mezi Smithem a Aileen mi připomněla mrouskání Vaculíka s Třískovou v Nahotě na prodej a jakmile se objevil na scéně Džun Kunimura, dostal jsem strašnou chuť pustit si zase Ichiho. (29.11.2022)