48 hodin v Paříži

Jako nejúžasnější uživatel této databáze se musím přiznat, že v tomhle případě bych vůbec poprvé v životě Morriconeho hudbu nepoznal. Hodně se zde odlišil od svého typického rukopisu a pokusil se zde diváky přenést do víru francouzského boje s časem. To Polanskiho rukopis byl mnohem zřetelnější. Mých 20 čísel v pozoru během sledování rozhodně nebylo, ale docela se mi film líbil. Harrison Ford si zde střihl příjemnou one man show a mimo jiné ukázal, že muž dovede ustát kopanec do hlavy a současně si zachovat tajemství o velikosti svého mužství přidržením oblečení v místech, která by žádná slušná dívka neměla nadměrně prozkoumávat. Příjemná kriminální naháněčka, ale určitě nic, co by zůstalo zaryté v paměti delší dobu. Když film vynecháte, tak o nic nepřijdete. [65 %] (21.07.2020)

Roman Polanski s Harrisonem Fordem nám dokázali, že za 48 hodin se v Paříži může stát skutečně hodně. Na filmu mi chybělo trochu více akce, ale vše zachraňuje Polanského výborná režie (Bez níž by film asi hodně utrpěl a i když nerad tahkle spekuluju, tak myslím, že je to tak), který dokázal vytvořit výbornou atmosféru plného napětí, díky níž musíte Fordovi celou dobu fandit. (11.12.2007)

Bylo to velice zvláštní, věřím, že někomu to mohlo připadat jako nuda, i já jsem místy usínala, ale průměrné to v žádném případě nebylo. Mělo to v sobě zvláštní druh humoru a pomalou soustředěnost, která se mi moc líbila. Nelíbila se mi jenom ta potrhlá francouzská femme fatale, ta mi lezla na nervy. (25.03.2013)

Bude to pár dní, co jsem tady psala, jak se člověk v poslední době pomalu bojí zapnout televizi, aby na něj nevyskočil Harrison Ford. Že je ho všude plno a že se mi při filmech s ním často zavírají oči. Tohle ovšem nebyl ten případ. Tato role mu sedla perfektně. Nějak mu nevěřím, když je neohroženým a neomylným akčním hrdinou, ale ženatý chlápek, který je hozen do naprosto nečekané situace a musí se s ní poprat, při tom občas zakopne, něco nezvládne, to se povedlo, i jsem se při tom pořádně nasmála. Zcela jistě je to i tím, čí tento film je, i díky překrásné Emmanuelle. Parádní filmový zážitek! (07.08.2016)

Paříž, město, jež má své kouzlo. Zve tě, jako by říkalo, jsi-li zamilovaný, sbal kufry, protějšek, přijeď, garantují ti, že zažiješ nezapomenutelné. Své by o tom mohl vyprávět doktor Walker, muž nápadně podobný Harrisonu Fordovi, uznávaný lékař, Američan. S milovanou chotí trávili v oněch dávno zapomenutých časech, kdy na ně Roman se svým štábem nemířili kamerou, líbanky právě zde, v čarokrásném městě na Seině. Nelze se divit, že byl doktor šťasten, když se dozvěděl, že se konference, jíž se zúčastní, kde vystoupí s referátem, bude konat v Paříži, v městě, na nějž s manželkou tolik rádi vzpomínají. Znáte onen výrok, jenž varuje před vstupem do téže roky? Počítám, že ano, je znám přímo notoricky. Řekl bych, že si doktor Walker pár hodin po příjezdu vyčítal, že jej nedbal. Co se událo? Paříž, město jindy tolik přivětivé, vroucí, manželku páně lékaře Walkera polklo, pohltilo, slehla se po ní zem. Oddaný a milující "pozůstalý" se snaží zburcovat úřady, policii. Vše marně, po boku stojící je prý nevěrnicí; únos, diagnóza doktorova, je prý hypotézou fantasmagoriiní. Vypadá to, vypadá, že si bude muset doktůrek poradit sám, a to v městě, jemuž nerozumí, v městě, jejž nezná... naštěstí či naneštěstí se objeví ona, dívka pohybující se na hraně zákona, jež má s podivuhodným zmizením co do činění... Neděkujte, ono zkratkovité seznámení s příběhem je maličkostí, je bezplatné. Stejně jako nabízené dojmy, respektive neutříbené (pravděpodobně recipientovi obtížně vstřebatelné) myšlenky pulzující v mé mozkovně: tedy osmačtyřicet hodin v Paříži, smysluplně strávený čas, ale šel by strávit smysluplněji; zdánlivě paradoxní, leč vysvětlitelné: jako by se čas zrychlil, netrvalo to čtyřicet osm hodin, ale jen dvě, navíc byl narušen i prostor, jako bych nebyl v Paříži, ale v pokoji, v němž jsem stále, jsem stále v Paříži, nebo jsem tam nikdy nebyl?; baví mne, když je Harrison Ford v situaci, v níž by byl každý ostatní v prdeli definitivně, nevylízal by se, on ale vším proplouvá vcelku bez újmy; irituje mne Emmanuelle Seigner, s tím svým neustálým francouzským vulgarismem na jazyku; Arabové, Židé, wtf?... to je konec přátele, že? ... A to je asi konec, přátele... 75% (23.01.2015)