Konec velkých prázdnin

První díl je jednoznačně nejlepší, pro mě hlavně kvůli Pavlu "Čmaňovi" Zedníčkovi. A vůbec je tu ukázáno několik více či méně kreativních způsobů jak utéci z naší socialistické vlasti. Tento film bych někdy pustil těm, co si dnes myslí, jak jsme se v té době měli hezky. 40 let socialismu = nic horšího není. (29.07.2009)

jediné dílo, kde mi nevadil Zedníček, Dejdar a Laurinová ... Pavka Kohout v sobě nezapře dramatika; má smysl pro zápletku i nečekané rozuzlení. seriál orámovaný příběhem spolehlivého pohraničníka, který řeku Naděje neplánovaně přeplave sám ... aby se nakonec za palby nemájového ohňostroje potupně vrátil zpět... excelentní hudba Michala Pavlíčka (08.01.2012)

Seriál nám pútavým spôsobom ukazuje, že nie všetci pohraničníci boli svine, nie všetci emigranti boli Mirkovia Dušíni, nie všetci utekajúci za železnú oponu mali reálnu predstavu o tom čo ich tam čaká, nie všetci Rakúšania vítali prebehlíkov s otvorenou náručou a nie každý charakter zostane pod tlakom udalostí rovný. Bambuľke sa najskôr nechce von, následne sa bráni návratu. Udatný strážca hraníc najprv hodí flintu do žita, aby potom vbehol pred hlavne bývalých kolegov. Klavírnej virtuózke namiesto koncertov v rešpektovaných sálach ponúknu hranie v bare. Kúzelník zistí že zaspal dobu a ani s babami mu to už nejde ako kedysi. Lokálna herecká hviezda skončí na čas pri lopate. Nie všetky postavy konajú logicky, vo vypätých situáciách sa to asi stáva každému, ale podaktoré konce prinútili zdvihnúť obočie. Čo bol asi zámer. Oceňujem vykreslenie pomerov prostredie utečeneckého tábora, jednačiek s úradmi na oboch stranách opony, odpor a povýšenecké správanie domácich k emigrantom, aj hovadné chovanie niektorých našincov za hranicami. Slušný počin. (15.05.2020)

Osudy emigrantů zpočátku 80. let líčí v šesti dílech seriál zkušeného slovenského režiséra Miloslava Luthera. Podařilo se angažovat poměrně schopné herce, kterým se dá uvěřit (samozřejmě, že byli hrozní, ale co mám psát) jejich čekání na azyl i následný pobyt v utečeneckém táboře i mimo něj. Byli však i tací, kteří měli v zahraničí kontakty nebo shodou náhod a okolností se jim vedlo lépe. Seriál překvapivě není natočen kvalitně, respektive s hroznou kamerou, nehodící se epickou hudbou, chabou režií nebo technicky slabým zázemím seriálu, jsem spokojený nebyl. Oproti tomu herecké obsazení českými a slovenskými herci je poměrně pestré a jejich osudy sice trpěly zkresleností a nepravděpodobným vývojem, ale nedá se napsat, že byly vyloženě blbé. Mně přišlo divné, že osoby, co měly hovořit německy, mluvily plynou češtinou nahrazující titulky. Stěžovat si nechci, protože čtení titulek by mě opravdu nebavilo a němčina u našich herců trpí rušivým přízvukem. Mně ten seriál přišel dost umělý. Nevím, jak to přesně definovat, ale ty naaranžované situace moc přesvědčivě nevypadaly. Za normálních okolností bych tomu dal 40%, ale když česká televize to nazývá mimořádně zdařilým projektem, hodnocení zvedám na 60%, a jen se arogantně povznáším nad blbostí a pokrytectvím přisluhovačů televize, kteří by nepohanili nic z její produkce, i když tam už roky nevzniklo nic kloudného. (27.05.2012)

Ťažko mi je k tomu... Seriál som „schrupol“ hneď pri jeho prvom uvedení v TV a zanechal vo mne značne rozporuplný dojem...Keďže uvedenie seriálu sa v podstate kryje s obdobím, keď som po páde režimu začal jazdiť po svete a okrem iného začalo aj moje  stretávanie s bývalými čs. emigrantmi (vtedy vládla ešte nádej, že by tu niekedy mohlo byť nejaké civilizované štátne zriadenie, takže sa Čechoslovákov neštítili), môžem povedať, že seriál je v princípe pravdivý. Úteky cez hranice na hrane prežitia, katastrofálne pomery v utečeneckom  „lágri“, úľava po umiestnení do vidieckych penziónov, nenávisť miestnych k „Ossis“,  navyše  okorenená zlobou Sudeťákov predovšetkým voči Čechom (to tam však scenárista Kohout nemohol dať, Nemci by mu na to nedali peniaze), ťažké začiatky v cudzine.  Prostriedky, ktorými sa to  autor scenára snažil vyjadriť,  nahliadam však ako značne rozporuplné. Slováci sú znázornení archetypálne - sprostí ako debna gitu, slovenskí pohraničníci bohujú a divia sa, keď stretnú na hranici herca, ktorého pred chvíľou videli v televízii. Ad illustrandum by som chcel podotknúť, že som v dobe seriálu (zrejmé 80- te roky) bol na základnej vojenskej službe a ten fakt, že sa seriály a filmy točia vopred a neprehrávajú sa naživo niekde v štúdiu,  vedeli aj Rómovia z východného Slovenska.   Podobne na mňa pôsobil ten chlapec,  pohraničník zo Slovenska. Už scéna, že by do hraničného pásma pustili kosca z civilu, nevyzerá veľmi pravdepodobne. Také práce robili sami pohraničníci, bola tam hromada preverených chlapcov z vidieka (venkova), ktorí podobné práce (kosenie vysokej trávy, výrub náletových drevín, všetko kvôli možnosti schovať sa) v  pohode zvládali. Chlapec - pohraničník  jedná totálne protizmyselne, najprv flagrantne poruší vojenskú prísahu tým, že prosto zahodí samopal a  ujde za hranice, potom sa pred agentmi tajnej služby vyhovára  na prísahu, keď im má oznámiť rozmiestnenie stráží a iné veci na hranici. Navyše sa zbabelo vyhovára na to, že sa po každom úteku i tak všetko mení. Nepochopiteľné... Postava pána Zedníčka (kúzelník) predvádza starý trik s hodinkami, ktoré akože nenápadne  ukradne, akurát že to bolo možné vtedy, keď sa hodinky nosili vo vrecku vo veste a nie na ruke. Neverím, že by bolo možné rozopnúť remienok na ruke a stiahnuť hodinky bez toho, že by si to človek všimol. A takýchto paradoxov bolo v seriály poviacero... Za mňa slabé 3 hviezdy. (19.06.2024)