Chicago

Slušná záležitost, snažící se moderním způsobem lehce navázat na staré klasické muzikály. Myslím tím éru slavných amerických muzikálů (prosím nespojovat se sajrajtem CZECH MADE provenience). Třicátá léta se svým jazzem a nstupujícím swingem byla co se týče umění skvostná. Hudba té doby je naprosto dokonalá a připočteme-li k tomu módu, art deco design atd... dýchne na nás ta správná nostalgie. Čas nádherných limuzín, parních vlaků, mrakodrapů, New York, Broadway.... Tvůrci velmi schopně tuto esenci pocitů a vůní do snímku zpracovali. Chicago je u mně naprostě skvěle fungující retro. Klobouk dolů před choreografií i zpěvem hlavních aktérů. Tohle bych do nich nikdy neřekl a byl jsem velmi mile překvapen. * * * * (02.07.2012)

Jestlipak víte kdo byl první právník, ze kterého se mi zvednul kufr? And the winner is...Richard Gere, respektive jeho Billy Flynn. Potlesk za skvělá taneční čísla a hudbu, příběh je přece jenom vedlejší, že ano. A jestli jsem pochyboval, zda je správné dát Oscara za tanec a vzhled úchvatného vampa, tak se Catherine omlouvám a jdu si ještě jednou pustit ještě úchvatnější Cell Block Tango;) Už se staly mnohem, mnohem větší křivdy. Navíc, setkání Roxy a Velmy na konkurzu byla scéna úžasně dojemná, možná lepší než poslední číslo filmu. A třešnička na vrchol - Lucy Liu;) Ale přes to všechno...šest Oscarů?? (03.01.2006)

Pro mě jeden z největších omylů akademie. Říkala jsem si, to bude asi fakt hodně dobrý muzikál, když porazil tak výborný film, jakým je Pianista. Ale obrovské zklamání, film naprosto bez emocí, který mi nepřišel vůbec zajímavý. Některá čísla sice výborná (vězeňský tanec), ale třeba takové finále, které většinou v muzikálech bývá absolutním vrcholem, mi tady přišlo naprosto slabé. Chicago se hodně přirovnává k Moulin Rouge, to však nejde, Moulin Rouge je někde úplně jinde. (10.01.2011)

Chicago síce nie je obsahovo natoľko úchvatné, emocionálne a načinčané ako Moulin Rouge, no je dokonalé v iných aspektoch aj napriek tomu, že motivácie a konania postáv zostávajú v rovine povrchnosti a pretvárky. Práve to drsné vystihnutie obdobia, práve to odmerané pojatie príbehu dodáva snímke osobité kúzlo. A emócie nečerpá z chladného príbehu, v ktorom sú postavy divákovi úplne ukradnuté, ale z tých strhujúcich vášnivých choreografií, plných zvodného podmanivého jazzu. Famózne elegantný, oduševnený muzikál a jeden z mála filmov, pri ktorom mi nevadí, že som s hlavnými postavami nebola stotožnená. (29.01.2012)

Snímek má osobité vizuální pojetí a skvělé písně. Příběh příliš překvapivý není, z herců je jasně nejlepší Jonesová a hned za ní Latifahová. Gere podává rozhodně jeden ze svých nejlepších výkonů, ale taneční čísla mu jdou jen tak tak a Zellewegerová ve svém výkonu až příliš kolísá. Potešilě mě menší role Lucy Liu... (16.05.2003)