Mank

Chcel som napísať, že je to prvý Fincherov gýč, ale potom som si spomenul na Benjamina Buttona. Mank je ako imitácia antických sošiek z aténskeho bazára. Z diaľky evokuje svoju predlohu, ale stačí sa trochu priblížiť a je úplne zjavné, že je to len lacná napodobenina. Za posledný rok som videl asi sto filmov zo štyridsiatych rokov vrátane repete Občana Kanea a toto sa ani len nepodobá na dobový štýl. Ani nasvietením, ani hĺbkou obrazu, ani soundtrackom to nemá nič spoločné so štyridsiatymi rokmi. Tento gýčový pseudodobý vizuál ma azda urážal ešte viac ako mizerný scenár, ktorý prekrúca realitu a servíruje vyvrátené konšpiračné teórie o písaní scenára Občana Kanea. (11.12.2020)

║Rozpočet $-miliónov║ Fincher v mdlobách, určite to chcelo lepšie dramatické obluky, živelnosť, proste poriadnu šťavu. Takto to je len také povrchne chladné tápanie v náladovosti Monka. Ak by som ako tak nepoznal obdobie 30.-40.rokov, filmy čo vznikali, ľudí okolo filmu, tak ma to obíde riadnym oblukom. Škoda trochu som sa tešil na nejaké dobré retro. /55%/ (24.12.2020)

Príbehovo ani emociálne príliš nestrhlo. V poriadku - kontroverzne sa správajúci scenárista napíše opus magnum. Aby sa vysporiadal s mašinériou, pre ktorú roky pracuje, no zároveň mu pije krv. Ľudsky aj politicky. Pri práci je limitovaný tak, aby ho neovplyvňoval démon alkoholu. Retrospektívnymi vstupmi sa vysvetľuje pozadie. Čiernobiele priblíženie zobrazovanej dobe je dokonalé. Vypiplanosť detailov tiež (napr. koučovia dokonalého prízvuku pre pána Garyho Oldmana i iných hercov). Toto všetko ale to z Manka nového Občana Kanea neurobí. Dôvodom je príliš slabý námet na celovečerný film. Zaujímavý je primárne tým, že sa vzťahuje, v kontexte svetovej kinematografie, k jednému z najoceňovanejších filmov. Väčšina postáv nejako zvlášť neoslnila. Nemala čím, lebo primárnym je Mankov príbeh. Mimochodom aj pri tomto filme sa otvára priestor pre diskusiu o tom, nakoľko musí byť divák oboznámený s kontextom filmu, aby si ho užil a nakoľko, naproti tomu, by mal mať film sám v sebe kvality (aj obsahové), aby presvedčil a zaujal sám sebou, bez potreby dodatočného pátrania po detailoch? (05.12.2020)

Ze začátku jsem měl stejný problém, jako nedávno s Chicagským Tribunálem. A to, že jsem se neorientoval ve jménech. Jakmile pochopíte, kdo je kdo, a naladíte se na tehdejší společensko politickou situaci, tak si konečně můžete začít užívat film. Oldman je super, vlastně všichni jsou super a fakt mě to bavilo, jelikož jsem neměl ponětí, že Občana Kanea nenapsal Welles a že ta postava měla reálný předobraz. (05.12.2020)

David Fincher patří k největším režisérským esům a už dávno si vybudoval pozici, kdy víme, že cokoliv, co natočí, bude přinejmenším zajímavé. A jeho Mank zajímavý je. Přesto jsem u něj jako divák docela trpěl. Výlet do Hollywoodu čtyřicátých let je bez pochyby dobrý film a zachycení doby, politikaření studií a života jednoho scenáristy, který sice hodně chlastal, ale o to upřímnější dokázal být, rozhodně stojí za pozornost. Ačkoliv já jsem se u něj od půlky regulérně nudil. Všechny ty objektivní a technické kvality chápu a podepíšu. Fincher ví, co dělá a dělá to zatraceně dobře, jenomže tentokrát se mi netrefil do noty ani tématem a vlastně ani formou. Jednoduše mě nebavilo koukat se na jeho nový film. A on mi to nechtěl nijak usnadňovat. Výtečná atmosféra, perfektní Gary Oldman, skvělé kulisy i hudba, ale za tím vším je až příliš obyčejný příběh příliš obyčejného člověka. Od Finchera pořád čekám něco progresivnějšího. Možná, že když režíroval scénář svého zesnulého otce, chtěl sám sebe držet malinko na uzdě. Chápal bych to. Ale nejsem si jistý, jestli to za to stálo. (08.12.2020)