Na Hromnice o den více

Jako obvykle jsem sto (resp. 17) let za opicemi, ale tahle hra, v níž Bill Murray musí projít všechny levely od začátku, aby se dostal tam, kde včera skončil, evidentně nestárne. Samotné téma proměny arogantního egoisty k lidumilnému gentlemanovi by v jiném aranžmá působilo nechutně didakticky, ale situační vtípky, škodolibý humor a neodolatelný Murray snažící se vyprostit z časové smyčky to zachraňují. Když se nemůže pohnout z místa a času, musí se pohnout vnitřně. A navíc to divákovi pokládá zrádnou otázku: co byste dělali, kdyby vaše rozhodnutí neměla konsekvence a každý den začínal stejně jako ten předchozí? Škoda, že to nelze provést ve velkém měřítku jako vědecký experiment. To by totiž v dostatečně reprezentativním vzorku odhalilo mnoho tajemství o lidské nátuře. (26.01.2010)

prostě perfektní romantická komedie, která má všechny prvky, které inteligentní zářez v tomto žánru potřebuje a navrch přidává "fantasy" hlavní zápletku, která je opravdu hodně originální. Bill se pro tuto roli narodil a MacDowell je úžasně roztomilá. Jedna z nejlepších komedií vůbec a doufám, že takových filmů uvidím ještě spoustu. Scéna se svištěm je brutalně zábavná. Ale najdou se tu i opravdu dojemné a emotivní scény, nebo části + celým filmem je protknut psychický vývoj hlavní postavy, takže to naštěstí není ani tak jednoduché, jak to mohlo být. Díky tomu filmu bych tento den taky chtěl prožívat neustále dokola. (26.12.2010)

Když jsem viděl tuhle „nadpřirozenou“ komedii prvně, nijak zvlášť mě neoslovila a nechápal jsem, proč je tak vychvalovaná, když jde o ukázkový příklad nevyužitého potenciálu. Od té doby uběhlo spoustu let a když jsem jí teď viděl zhruba pošesté, musím obrátit. Originální námět je nejen nesmírně zajímavý a nutí diváka myslet na „Co bych dělal já?“, ale je opravdu využit a vymačkán do poslední kapky. Skvělý Murray v jedné z posledních rolí jeho „staré“ kariéry, než se vrátil na výsluní jako přemýšlivý postarší bohém, předvádí uvěřitelný přerod postavy z nafoukané primadony, přes zoufalou trosku až po napraveného dobráka. Andie McDowell hraje svou klasickou nevýraznou a rozhodně nijak femmefatalózní oduševnělou romantickou hrdinku alá Zelená karta. Naštěstí ačkoli je vztah těchto dvou hrdinů hlavní kostrou příběhu, nemá ve filmu moc prostoru. Mnohem zábavnější jsou eskapády člověka, kterému se stále dokola opakuje tentýž den, on zažívá stále stejné situace, ale trochu jinak a postupně ztrácí zábrany. Prostřední část filmu je jasně nejvtipnější, nicméně humor je zde spíše jen úsměvný než výbušný. 8/10 (07.01.2008)

O tomto filmu se zajímavě zmiňuje Pierre Bayard ve své knize "Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli" (česky 2010). Autor se zaměřuje na jedno z rizik plynoucích z nečtení knih, a sice to, kdy hrozí, že ... "nedokážeme získat osobu, do které jsme se zamilovali, protože jsme nečetli její oblíbené knihy." Cituji z knihy: "Na náš milostný život mají vliv především románové postavy: vykreslují nedostupné ideály, kterým se snažíme - většinou bezúspěšně - přizpůsobit ostatní. Milované knihy načrtávají celý svět, který tajně obýváme, a přejeme si, aby v něm náš partner mohl zaujmout místo jako jedna z postav. Sdílet stejnou nebo alespoň společnou četbu s partnerem je jednou z podmínek dobrého milostného porozumění. Z toho pramení potřeba naplnit od začátku vztahu očekávání milované osoby tím, že jí dokážeme blízkost našich vnitřních knihoven... Film "Na hromnice o den více" vytváří za pomoci složitých vyprávěcích prostředků iluzi celistvosti a jasnosti vnitřních knihoven, díky níž spolu mohou dvě bytosti mluvit o svých knihách, a tím sami o sobě, aniž by se v konverzaci z jejich světa něco ztrácelo. Aby mohl nastat skutečný rozhovor o kultuře a následná dokonalá shoda vnitřních knih, musel by ale člověk věnovat čas pečlivému studiu knih, které jeho partnera nejvíce ovlivnily. Použitá metoda by tedy skutečně mohla v situacích, ve kterých chceme někoho okouzlit, přesvědčit druhého, že s ním sdílíme společný kulturní prostor. Tím, že se Phil seznamuje s Ritinou oblíbenou četbou a co možná nejlépe i s jejím osobním světem, pokouší se vytvořit iluzi, že jejich vnitřní knihy jsou identické. Dokonalý milostný vztah by měl možná nakonec skutečně umožňovat přístup k partnerovým nejtajnějším textům." UPDATE 19.4.2020 - Po letech jsem dostal chuť si tuhle klasiku pustit znovu - poté, co jsem nedávno zhlédl snímek Všechno nejhorší, který vykradl ten nápad s opakováním jednoho dne. A musím říct, že mě to hodně bavilo, vážně je to hodně vtipné a v čase to nijak neztrácí na svěžesti. Vadí mi tam asi jen 2 věci: jednak jsem nikdy moc nemusel Billa Murraye a dovedl bych si zde představit někoho lepšího (Andie MacDowell je zde ovšem vrcholně kouzelná), a potom zde taky postrádám vysvětlení, proč se hlavní postavě stále opakuje jeden den. Plus trochu mi přijde, že v prostřední části filmu trochu dojde dech a začne se tam vkrádat lehká nuda. Jinak tomu filmu už asi není co vytknout. (29.05.2011)

Nejdřív jsem u téhle záležitosti měl o stupínek nižší hodnocení, ale cca. po tisícovce hodnocení jsem zjistil, že o mnoho lepších (čistokrevných!) komedií jsem moc neviděl. Bill Murray v ní doslova kraluje, a hlavně díky němu neomrzí ani na několikáté zhlédnutí. Navíc může fungovat i jako humorné ohlédnutí za životem. Schválně, přiznejte se, kdo jste ani na chvilku po Philově handicapu nezatoužil? (22.10.2005)