Prvok, Šampón, Tečka a Karel

Patrik Hartl, podobně jako Radka Třeštíková, píše líbivé bestsellery. Nijak zvlášť o ničem nepřemýšlí, žije svou praxí ze Studia Dva, ví, co se líbí určitému druhu diváků. Vrství na sebe situace, kalkuluje s reakcemi na ně a je spokojený. Svou popularitu dokáže proměnit v obdobně líbivý film, ve kterém i tu poslední kliku ode dveří hrají herci zvučných jmen. Zahrát si v Hartlovi je důležité. Stejně jako v Třeštíkové (nebo v Havlíkovi). Příběh Prvoka, Šampóna, Tečky a Karla se odehrává v pražských reáliích, které diváci důvěrně znají. Znají také situace "starší syn bydlí se svou matkou", "otec od rodiny to nedává", "manželská nevěra" nebo "bojím se zodpovědnosti". Neznají ale nic jiného a proto například linka s drag vystoupením opisuje starý model - manžel vystupuje s covery Heidi Janků, není on náhodou gay a celý náš život lež? Zápletka vrcholí trapnou scénkou s prodavačkami, které mají problém s prodejem dámských šatů a s nesmyslným rizikovým těhotenstvím. Takto se podobné zápletky v rádoby humorném stylu psaly před lety, dnes už je to poněkud primitivní a poukazuje to maximálně na to, že Hartl už dlouho nevylezl z jeskyně. Celé je to falešné, stejně jako kolektivní předstírání novinářů, kteří se rozhodli schválně nepřipomínat, že předchozí Hartlův film Taková normální rodinka byl totální propadák. Ono by to totiž narušilo příběh autora, který se teď líbí. (22.01.2023)

I kdybych si odmyslel svou odvěkou averzi k filmovým adaptacím knižních bestsellerů (respektive averzi k Hartlovi samotnému, byť v jeho případě je asi spíš přesnější mluvit o mé dokonalé lhostejnosti, protože mě jeho knihy absolutně nezajímají, nehodlám na tom nic měnit, a vlastně jsem se o tom člověku dozvěděl relativně nedávno, a je mi asi tak sympatický jako Evžen Boček, tedy vůbec), stejně by mě to moc nenadchlo. Trailer vypadal slibně, ale z výsledné projekce jsem si neodnesl nic moc víc, než občasné uchechtnutí (třeba nad natáčením té nádherně debilní reklamy na polévku), a z herců mě tam bavil jen Hofmann (kterého miluju kdekoli se objeví, poté co jsem ho objevil v seriálu Most). Přišlo mi to do jisté míry odtržené od reality (byť třeba ne tak moc, jak u Vejdělkových filmů), irituje mě ten příšerný název knihy/filmu, některé motivy tam pro mě z nepochopitelných důvodů vyšumí do ztracena (Tečkovy urologické potíže), a celkově mi ty postavy přišly dost nevěrohodné, a proto mě irituje představa, že by snad měly někoho reprezentovat. Nové české filmy a priori nezatracuji, ale zrovna v tomto případě se nemohu ubránit dojmu, že kdybych ho neviděl, o nic moc bych nepřišel. (14.09.2021)

Sympatická podívaná na partu kamarádů, u které divák může přemýšlet, jak by se on zachoval v dané situaci. Nebo se možná jen s přibývajícími lety blížím cílovce. Z filmu šlo vytřískat ještě více humoru a naopak lehce ubrat na trapnostech a jiných věcech (zajímala by mě dohra některých ze sázek). Drag show představení bylo super. Lidi zkušení z Odpočívej v pokoji nebo jiných pořadů ONU scénu jistě odhadli, její následek dal filmu poselství hodné chvály. Inu, je znát, že na režijní stoličce seděl právě autor knižní předlohy. (18.04.2022)

Jakožto naprosto vhodná charakteristika tohoto škvárku se mi celou dobu projekce honily hlavou slova Mika Pattona, kterými na koncertech skupiny Faith No More obvykle uváděl plíseň Midlife crisis: „This one is for all with hemorrhoids tonight“. Prostě prvoplánově kýčovitá kokotinka o partičce hemoroiďáků, kteří dělají pičoviny, aby je tolik nebolely a aby je tolik nebolelo ani to, že s nimi dvacítky chtějí píchat už jen za prachy. Ovšem kokotinka, kterou se vcelku podařilo udržet mimo přitroublou trapnost tuzemské produkce pásových oparů, i mimo zoufalého prostituta Langmajera, a obsadit čtyřmi fajnovými, sympatickými opravdovými herci, tudíž vám to, kluci, to řitní krvácení, poruchy erekce ani zvětšující se temenní lysinu a kouty nijak zvlášť nezhorší. (05.02.2022)

Absolutně jsem to nečekal, ale opravdu lituju toho, že nemůžu dát vyšší hodnocení. Tohle jen jeden z mála příkladů, kdy je film jelpší než kniha, která je více banální a připomíná spotřební literaturu, snímek ty současné, pořád stejné a odnikud nikam se potácející české filmy moc nepřipomíná. Má postavy, co nepřipomínají karikatury, děj, který někam směřuje, únosný humor a hlavně díky vynikajícím hercům (Hofmann, Švehlík), vyniknou i vážné situace, čehož se v knize nedočkáte. Kdyby film byl o chloupek lepší a neměl určité okamžiky, které připomínají výše zmiňované spotřební komedie a hrubě se odklánějí od knižní předlohy (Šampónův poslední úkol), mohl by Patrik Hartl, kterému jsem po skoro desetileté režisérské pauze moc nevěřil, být spokojen mnohem více. 70%. (19.10.2021)