Moje levá noha

Maestro Daniel Day-Lewis.Herec z jiné dimenze tady předvádí něco neuvěřitelného- doslova nadpozemský výkon,který je vlastně neuvěřitelně uvěřitelný.Díky geniálnosti jeho převtělení do postiženého Christyho Browna získal prvního oscara kterého nikdy více spravedlivěji udělit nemohly.Postupně mi vyrážel dech každým pohybem,gestem,mluvou... dalo by se to vlastně nazvat neherectvím, protože on hlavní postavu nehrál,on se jí stal.Samotný film je velmi hezký, krásně vykresluje láskyplný vztah matka/syn,funguje skvěle jako autobiografie jednoho postiženého člověka který se díky své jediné fungující části těla -čili levé noze stal oceňovaným malířem a spisovatelem.Důvodem proč nejdu do plného hodnocení je fakt že snímek působí mírně sentimentálně a místy syrově.Ale i tak stojí za vidění už jen díky geniálnímu herectví Daniela Day-Lewise. (25.08.2010)

Ake to je mat krasnu dusu, no telo mrzaka? Ake to je mat mozog umelca, ale pokrivenu tvar postihnuteho? Ake je to mat v hlave myslienku, napad, no nemoct to ostatnym dat najavo? Aky je to pocit nemoct si uzivat zivot plnymi duskami, ale len cez slamku? A ako sa to napriek tomu vsetkemu da prekonat? O tom je tento film. (10/10) (08.05.2008)

Učebnicový příklad filmu, který stojí a padá s hlavním hereckým výkonem. A díky Danielu Day-Lewisovi stojí sakra pevně na obou nohách, nejen na té levé. Příběh mozkovou obrnou postiženou Christyho Browna, který se navzdory počátečnímu podceňování stal uznávaným umělcem, není dramatický tím do očí bijícím způsobem, je to malé drama jednoho života, které je překvapivě spíše plné lásky než odmítání. Je to příběh postupného napovídání "co jsem" těm, kteří mě milují, ale se kterými nemohu dobře komunikovat. A Day-Lewis dokáže být v těch všedních a často minimalistických epizodách naprosto přirozený a uvěřitelný... Jeho dokonalé nastudování pohybů i hlasových projevů postiženého člověka bere dech už samo o sobě, ale tím skutečným hereckým výkonem je umění vyjadřovat omezenými prostředky silné emoce. A byl bych nespravedlivý, kdybych opomenul jeho láskyplnou matku v civilní a lidsky vřelém ztvárnění Brendy Frecker. Krásný film. (01.10.2004)

Příběh silnější zpracování. Přecejen koukat se 100 minut na člověka postiženého mozkovou obrnou není asi zcela jistě to po čem dnešní divák prahne, nicméně nikdo nedokáže odpárat Danielovi fakt, že když se rozdával herecký talent, stál ve frontě hned několikrát. Nejvíce se mě líbila scéna v restauraci. 70% (26.01.2015)

Podobně jako v Uvnitř tančím se člověk musí narodit s velkým talentem, aby byl schopen zahrát tak těžkou roli. Lewis to zvládl dokonale a po zásluze si za to odnesl Oscara. Film jako takový ukazuje dost drsnou realitu Irska, kde se lidi moc dobře neměli a konkrétně mapuje hodně zajímavý příběh jednoho neobyčejného člověka. 85% (29.01.2017)