Drsná Planina

Do Krale Sumavy ma tento film daleko, ale nemuzu rict, ze by se jednalo o spatny film. Myslim, ze se verne povedlo ukazat zivot v pohranici po valce. Drsna Planina ma bezesporu dobrou atmosferu, Bartakova hudba je libiva, do tohoto snimku se mi ale moc nehodi. Herecke obsazeni dobre, ale herecke vykony spise prumerne. (08.03.2014)

Takhle nějak si představuju normalizační blockbuster. Západní škrtiči, ďábelské rádiové vysílání z NSR a nikdy neutuchající proud čáru přebíhajících kriminálních živlů, do kterých to Bartoška s Vyskočilem kropí hlava nehlava, protože „v Praze to začalo bejt vostrý“. V případě, že se oprostíme od ideologického nánosu, dostaneme adrenalinovou akci plnou nečekaných zvratů (romantická linka, smrt hlavních charakterů) a tunu polidšťování neživotných postav (starej, manželka), které se nejčastěji odehrává prostřednictvím šikany zmateného Lábuse. Hnusně vylhanej film, ale musím uznat, že jsem se u něj nechutně bavil. (05.03.2013)

Až na malinký kousek ideologie ve formě prozápadního špiona Karla Hlušičky je tohle překvapivě dobrý film zobrazující prvopočátky vzniku SNB (tehdy ještě za účasti opravdových válečných veteránů a bez pejorativního nádechu, který přinesla až doba následující) a boje s banderovci a podobnými bandami v pohraničí. A přiznejme si, že Zlata Adamovská byla nádherná a s Ivanem Vyskočilem tvořili naprosto uvěřitelný pár. Když jsem film viděl poprvé krátce po jeho uvedení do kin, nemohl jsem potom několik večerů usnout, tak mě sebrala právě Zlatina smrt. Jde o jeden z posledních opravdu dobrých Soukupových filmů. (26.03.2010)

Filmu podľa mňa chýba kompatknosť a lepšie výkony protagonistov. Nesúroda zmes romanticko-dobrodružných príbehov s uletenou skutočnosť, že každý kto prekračoval hranice bol ozbrojený a neváhal strieľať po pohraničníkoch slúžiacich vlasti. J. Bartoška pôsobí skôr buržoázne, ako uvedomelo-komunisticky... (03.12.2008)

Snímek se co do představené doby řadí před Krále Šumavy, ač byl natočen o dvacet let později. Můžeme samozřejmě polemizovat, jak moc je nepřesný, jak moc ideologický, ale měli bychom si uvědomit, že my na něj nahlížíme z odstupu čtyřiceti let a především po Sametové revoluci. Tehdejší zpracování v souvislosti s tím, co se na "čáře" dělo, bych označil za velmi věrné - třebaže co do obsahu to mnoha lidem není po chutí. Lidé po válce věřili všemu, co jim slibovalo lepší zítřky a z velkého časového odstupu tomu podřizovali až nepochopitelně své jednání. Navíc Zdeněk Barták ml. vytvořil hudbu velmi dobrou, nebojím se říci, že "pískací" motiv se řadí k těm nejlepším a z paměti jen tak nevymizí. (23.10.2019)