Režie:
Karel SteklýScénář:
Karel SteklýKamera:
František UldrichHudba:
Jan SeidelHrají:
Jiří Krampol, Milena Svobodová, Adolf Filip, Zdeněk Kryzánek, Gustav Opočenský, Jan Skopeček, Miloš Willig, Josef Vinklář, Antonín Hardt, Jiří Holý (více)Obsahy(1)
Režisér Karel Steklý se v 70. letech zařadil mezi ty umělce, kteří urputně, byť málo přesvědčivě hájili normalizační režim. V tomto na vesnici zasazeném snímku, který se odehrává ve dvou časových rovinách, ukazuje, jak čestní komunisté, jejichž přesvědčení bylo upřímné, to vždy měli těžké. V éře stalinismu je ohrožovaly přehmaty, v krizovém období o patnáct let později se stali terčem pravicových sil. A režisér zdůrazňuje, že není náhodné, že právě ti největší dogmatici z 50. let se později stali stejně zákeřnými obroditeli. Do dneška zůstal z celého propagandistického eposu, realizačně velice toporného, jen hluše proklamativní výkřik. Na začátku a na konci filmu zazní báseň Miroslava Floriana "Kdybych byl jen trávou". (oficiální text distributora)
(více)Recenze (26)
Tak tuhle normalizační sračku nedržel pohromadě ani boj s kulaky po válce a ani boj s novými kádry let šedesátých... Dvě hodiny a šet minut muk, kdy ve spojených epizodách Jirka Krampol nejprve zakládá družstvo a stává se jeho předsedou, aby v šedesátých létech jej hájil před rozvraceči při demkratizaci KSČ... Musím uznat, že i zde když žvatlal o plánu, rozorávání mezí a žních, Krampol tu celkem dobře hrál (na své poměry). Film je doslova nabitý normalizačními herci (Adolf Filip, Miloš Wilig ad..).... Pokud máte problémy se spaním, pusťte si místo počítání oveček tento snímek, který by se spíše měl jmenovat - Starosti předsedy JZD... Garantuji vám, že do deseti minut spíte jak dudci... Tohle je prostě regulérní odpad v němž mne zaujal jen ten bílý Jeep. - odpad ! ()
Stalinistická klišé tehdy postupně vyznívající extrémní normalizace POUČENÍ, jejíž možnosti ohlupovat v době natáčení filmu postupně ochromoval nastupující první ropný šok, v tomto filmu, kolchoznické častušce na plátně svého druhu, dává tématu i námětu co proto. Chybí ještě několik maličkostí: Pavlík Morozov, Timur a jeho parta, případně Neználek se Všeználkem. Steklý, poznamený mj. postupujícím věkem a sílící láskou k frázi, se ze všech sil snažil změnit očividnou virtuální realitu na přesvědčující skutečnost. Výsledky ovšem překonávají i ta nejhorší očekávání. Ta, jež jsou i dnes více než dostatečnou "odměnou" za tu směs naivity a krutosti, jež tak ostře charakterizovala jak padesátá, tak sedmdesátá léta minulého století. Nezapomínat znamená nepřijímat a nesdílet. ()
,,VIDÍTE TI KACHNY? JESTLI PAK VÍTE PROČ SE POTÁPĚJÍ? ŘÍKAJÍ SI TAM POD VODOU POLITICKÝ VTIPY." __ Oproti tragickému ,,Za volantem nepřitel" je ,,Tam, kde hnízdí čápi" podstatne stráviteľnejší kúsok pozoruhodnej Steklého kinematografiE a dokonca ma svojím spôsobom - zrejme zapríčinené mojou fyzickou únavou - sledovanie bavilo. Vyše dvojhodinová stopáž je tu akoby rozdelená na dve časti - prvá, ukazujúca zakladanie JRD začiatkom 50. rokov mi prišla podstatne vydarenejšia ako tá druhá odohrávajúca sa počas leta 1968, ktorej podobne ako u iných normalizačných filmov chýba výraznejšie dramatické vyvrcholenie. Vrcholným momentom celého filmu nepochybne zostáva nechcene smiešna svadobná scéna, ktorá je okrem netradičných zásnubných prsteňoch zavŕšená svadobným darom v podobe mlátičky na obilie. Herecké výkony sa hodnotia pomerne obtiažne, preto som pri rozhodovaní o tom, či dať filmu 2* alebo 3* napokon prilepšil pre zaujímavý poetický začiatok a záver, v ktorých akoby bola snaha pôsobiť umeleckejšie. (226. hodnotenie, 16. komentár k filmu) ()
Jiří Krampol na začátku 50.let zakládá zemědělské družstvo a po 15 letech - v "krizovém" roce 1968 - musí jakožto předseda nejlepšího JZD v okrese čelit útokům pravicových sil. Jeden z angažovaných normalizačních filmů, které se dnes jaksi vzpírají objektivnímu hodnocení. Nicméně Krampol tam hraje o poznání lépe než v porevolučních filmech. ()
Jak je mým zvykem posledních let, nevynechávám nic z československé kinamatografie, byť jde o filmy na které bych se jinak nedívala nebo je vypnula po pár minutách. Karel Steklý je opravdu zvlášní postava českoslovesnké kinamatografie, má za sebou řadu skvělých filmů, které jsou v divácké oblibě a jsou často k vidění. Aletaké má na kontě pár filmů pochybně agitačních. Zatímco šedesátá léta umožnila řadě tvůrcům natočit nezapomenutelné kousky, Karla Steklého jakoby v tomto období postihla tvůrčí krize. V sedmdesátých letech točí spíše film průměrné. V Čápech je víc než patrné, za jakým účelem by film natočený. Přestože se najsou ve filmu i dobré okamžiky, vísledek nijak zvlášť neupoutá. ()
Zajímavosti (4)
- Film měl původně režírovat herec a tehdejší ředitel Divadla E.F. Buriana Josef Mixa. (Xell)
- Na začátku a na konci filmu zazní báseň Miroslava Floriana „Kdybych byl jen trávou“. (sator)
- Předseda družstva (Jiří Krampol) se v jedné ze scén zastává sovětských kombajnů a říká, že nejsou tak špatné a že na ně potřebuje pouze náhradní díly. Ty poté sežene, ale na pole vyjíždí kombajny Fortschritt, jak je patrno téměř v samém závěru snímku, které se vyráběly ve své době v bývalé NDR. (ViktorD)
Reklama