Základní instinkt

Klasika, se kterou zůstane Sharon svázaná navěky věků, což se bohužel pokusila dokázat nedávným pokračováním. Zde ale září v plné formě stejně jako nablýskaný sekáček na led. Pro leckoho to asi bude důkaz mojí ujetosti, ale pro mě je důkazem síly tohohle dílka, že jsem i já přemýšlela o tom, jak to bylo s kalhotkami u výslechové scény. (05.07.2007)

Upřímně řečeno moc nechápu všeobecný nadšení z tohoto filmu. V roce 1992 možná byla známka punku natočit film, kterej je plnej sexu a Sharon Stone se tam v jednom kuse ukazuje nahá, jenže dneska (v roce 2008) to na mě žádnej extra dojem neudělalo. Podle mě je to celkem průměrná detektivka, která v době vzniku působila možná kontroverzně. Mě to neustálý šukání nějak nebralo, takže většinu času to ubíhalo dost pomalu, ale později jsem se přecejenom dočkal nějakýho toho překvapení a zajímavýho rozuzlení ve finále. Film mě zaujal ještě jednou věcí. Mam totiž rád filmy, kde probíhaj honičky v ulicích San Francisca. Na Bullitův případ to samozřejmě zdaleka nemá. A dost otravná mi přišla hudba - jednotvárný fidlání na housličky. Jsem rád, že jsem tento slavnej film konečně viděl. Nebylo to špatný, ale že bych to musel vidět znovu, to zrovna ne. (15.08.2008)

Klasika, kterou si troufám označit za nejlepší erotický thriller všech dob. Na začátku 90. let to zkoušeli i jiní, ale tady se sešli Verhoeven, de Bont, Douglas a hlavně Sharon Stone (bez kalhotek) ve špičkové formě, takže o vítězi bylo prakticky rozhodnuto. Nejvíce zamrazí, když přichází filmový závěr a kamera se nám přeci jen ještě na chvilku vrátí, aby nám vyjevila co že se to pod tou postelí vlastně nachází. 80% (13.01.2022)

„Budem šukat jak veverky, mít spoustu dětí a žít šťastně až do smrti“. I když erotické scény už jsem viděl i explicitnější (nebavíme se o pornu, ok?), bylo mezi nimi jenom pár zasluhujících nominaci na „soulož století“. Erotické dusno během minut strávených s vůbec či sporadicky oblečenou Stoneovou, znesnadňuje dýchání a zrychluje tep. Při prvním zhlédnutí to snadno přehlédnete, ale film má i jiné přednosti než ty od Stoneové (a Tripplehornové, když už jsme u toho). Třeba scénář Joea Eszterhase, jehož tabákem podroušený úsudek musela projasnit múza múz. Zbytečně komplikovanou zápletku se záměnami identit dokázal vytáhnout do „uposlouchatelných“ mezí vrchovatou porcí sarkasmu a černého humoru. Ten je ostatně vlastní i Verhoevenovi, jenž si neodpustil pár vizuálních vtípků, mezi něž možno počítat i „mezinožní pozdrav“ Stoneové během extra hutné scény výslechu. Jan de Bont věděl, co zabírat a věděl to i během jiných scén (automobilová honička, diskotéka). Jednou z nejlepších prací se blýskl rovněž Jerry Goldsmith, v akčních momentech trochu váhavější, v „k něčemu se schyluje" scénách naprosto přesvědčivý. Verhoeven si pohrává s pravidly žánru a prezentuje model filmu noir pro 20./21. století, vyznačující se neochotou brát věci smrtelně vážně. Prostě to není běžný hollywoodský thriller o zločinu, který musí být odhalen a potrestán. Spíše provokující výsledek střetu puritánských Spojených států s režisérem ze země, kde je legální marihuana i eutanazie. 80% Zajímavé komentáře: k0C0UR, Legas, Ivoshek, de_FACTO, Triple H (30.04.2008)

Dvojku som videl prvú. Strašne sa mi páčila, napriek tunajším ohlasom, že jednička je omnoho lepšia. Teraz, keď som videl aj jedničku, môžem povedať, že je to fakt výborné, dejovo silnejšie, ako dvojka. Na dvojku však nedám dopustiť, a musím povedať, že u mňa bodujú obydva na jedničku. (Slovná hra 1vs2 :) Douglas je samozrejme špičkové plus, ktoré zdokonaluje ešte čerstvá Stone... Príbeh s prevedením tvoria fakt vrchol žánru. (17.01.2009)