Vůně ženy

Citlivé, dojemné, příjemné. Neodolatelný Al Pacino v roli slepého plukovníka a ODonnellův nejlepší film. V podstatě celý film, jsem si snad každých 5 minut stále dokola v hlavě opakoval, jak je to krásný film. Proto mi nezbývá nic jiného, než uznale kývnout hlavou a ohodnotit tento skvost nejvýšším možným hodnocením. Kež by bylo takovýchto filmů víc. (18.01.2008)

Pokud by u tohoto filmu platila okřídlená fráze, že samotný hrdina je tak dobrý jako jeho protihráč, tak si to Martin Brest prokoučoval na celé čáře. Proti natolik matnému Chrisu O´Donnellovi neměl šanci ani výborný Al Pacino, a to i kdyby se rozkrájel. Plukovník očividně neměl vůči komu hrát a jeho spoluhráči byli natolik neviditelní, že ani svým óbrtalentem si nemohl vymodlit lepší film. (06.02.2008)

Příběh se sice chvílemi hodně táhne, ale excelentní Al Pacino vše rázně obrací tím správným směrem. Martin Brest umí pracovat s podobnými náměty a tady měl navíc k dispozici opravdu výborný scénář, který příjemnou nostalgií a lidskostí přímo překypuje. Ale to všechno se děje až na pozadí velkého hereckého koncertu, který by nedokázal žádný komentář dostatečně vystihnout. Tak jako Hoffman umí zahrát autistu, Nicholson psychopata a Carrey idiota, tak Pacino zvládl slepého. Bravo, Ale! 80% (12.11.2012)

Ani slepej by nezahrál slepýho tak dokonale jako Al Pacino. V jeho společnosti si báječně zatančíte tango, zajezdíte ve Ferrari ulicema New Yorku a navštívíte pětihvězdičkové hotely a navečeříte se v nejluxusnějších restauracích. Máte-li po ruce Johna Danielse (Al ví, že je to Jack, ale z přátelství mu říkejme John), budete se báječně cítit. Pacino má navíc v závěru filmu jednu z nejkrásnějších řečí odehrávajících se v "soudních síních". Ani na chvíli neváhám s hodnocením - 5* (08.07.2010)

Je to možná staromódně podaný příběh o životě, ale s neskutečně mladistvým Al Pacinem, plným elánu a životní energie. Ten na sebe strhává veškerou pozornost a nechává za sebou v závěsu solidního ODonnella, zdatnou režii i hutný scénář se spostou nezapomenutelných scén. Pacino zahrál svou roli tak dobře, že i několik zdánlivě triviálních scén (tanec v restauraci, Ferrari) vzhledem k jeho postave (handicap) stává se nezapomenutelnými a symbolickými (oslava nezlomné lidské vůle a chuti do života). Nebál bych se říci, že je to z obsahového hlediska nadčasový film. (25.09.2013)