Frankenstein

Tento notoricky známý příběh Frankensteina stvořitele byl sice na filmovém plátně později překonán brilantní verzí hororového studia Hammer pod režijní taktovkou Terence Fishera a s Peterem Cushingem v hlavní roli, nicméně tato černobílá literální adaptace románu Mary Shelleyové je taktéž zaslouženě uznávaným filmovým skvostem. Skvělé druhé místo si zaslouží a určitě se před ni už další z početných frankensteinovských filmů jen tak nedostane. 70% (24.01.2015)

Skvelo natočený miľník kinematografie, škoda len že atmosfericky ako i myšlienkovým rozmerom plochý. Mrzí ma že ide o púhy horor či akýsi blockbuster 30tych rokov (Knihu som nečítal, bol som na divadelnom predstavení), aj keď vo svojej dobe určite nezabudnuteľný, potenciál tu bol veľký a pozerá sa na to dobre. Uvidím koľko mi povie nevesta. Také silnejšie 3* (01.10.2014)

Nádherná hrůza s tragickým nádechem. Mistrovské dílo, kterému neublížily ani některé slabší herecké výkony (sám Frankenstein Colina Cliveho). Je mi vlastně líto lidí, kterým tu chyběla hudba, nelíbilo se jim to atd. Příběh je klasický, ale co na tom? Vyčítejte originálu, že po něm vznikly kopie. Je tu fantastický Boris Karloff, tradičně dobří Van Sloan a Frye, co si v podstatě zopákli role z Draculy, utopená holčička a posedlý vědátor. Temnou hrůzu střídá tragický podtext, což Frankensteina povyšuje z béčkové záplavy hororů mnohem výš. Jedinečný zážitek. (25.06.2013)

Velice váhám se čtvrtou hvězdou, avšak poslední třetina mě dostala. Ty první dvě se vyvíjí v poměrně nijakém duchu, i když se zde odehrávají opravdu zajímavé scény. Člověka (nebo alespoň mě) to ale nijak nenadchne a do děje jsem se vůbec nezažral, postavy se chovaly divně a dokonce jsem měl chuť sledování utnout něčím jinačím. Vlastně až na zmíněné postavy ale nemám odůvodnění, proč tomu tak vlastně je. Není to ani absencí hudby, která mi totiž absolutně nevadila, stejně jako například v mou vlastněné verzi Draculy. Naopak filmu dodává punc realismu, stejně jako ve snímcích dodržujících Dogma 95. Pocit nijakosti se však mění při patrně nejlepší scéně s děvčátkem u vody, od které začíná rozjíždět Boris svůj koncert a až do působivé scény s mlýnem může divák v klidu slastně mlaskat, slintat i chrchlat a po skončení má opravdu dobrý pocit, a o tom by to mělo být. (22.03.2006)

Provařená klasika, která již dnes nemá moc co nabídnout. Pokud o něm náhodou nevíte, odkazuji vás raději na Brannaghův remake z roku 1994, který je lépe obsazený, psychologicky mnohem preciznější a tudíž i emocionálně pestřejší. Tohle je spíše další povinná kolonka v učebnici teorie, kterou každý druhý stejně bez povšimnutí a bez trestu přeskočí.. 60% (01.05.2014)