Ztracený víkend

Jó, barmani vyslechnou tolik románů, co kdejaké nakladatelství nestačí vydat za celý rok, chyba, že ač je každý z nich originál, stejná romantická zápletka dvou hlavních osob (vypravěče a lahve) a ve většině případů i stejný konec, se časem mohou stát poněkud nezáživnými. I Don Birnam se pouští do vyprávění, když už nemůže psát - o tom, jak vyměnil víkend s milujícím bratrem, svou láskou a šanci na opuštění uzavřeného kruhu, jehož je zajatcem, za starou dobrou párty o třech kumpánech - Dona opilce, Dona spisovatele a levné režné... A Billy Wilder nám jeho příběh vybavil obrazem, doplnil kvílivým zvukem hry na pilu a obsadil výborným Rayem Millandem, který k večeru s alkoholem přistupuje jako k noci s vytouženou milenkou a jeho šťastný úsměv z vlastnictví plné lahve předčí i ten dětský, štědrovečerní... Pravda, bylo by lepší, kdyby si v okamžicích pohnutí herci nepomáhali trháním hlavy a dialogy nevedli tolik divadelnicky (čestnou výjimkou je skvělý ošetřovatel Bim), i tak se toto drinking drama může směle rovnat těm dnešním, co chytnou a nepustí až do typického - The End... (10.05.2014)

Zničující, depresivní jízda do pekel, kdy hlavní postava ztrácí důstojnost mnohým způsobem, jen aby získala chlast. Působivá kamera, výborný scénář, perfektní herecké výkony. KOUSEK DĚJE Nevadí mi zjevně kašírovaný netopýr ve scéně deliria, protože i tak je to neuvěřitelně působivá a otřesná scéna. Nevadí mi konec, který tady mnozí hodnotící popisují jako naivně šťastný. Podle mě to tak totiž není. ______Film má dokonalou kruhovou kompozici a motiv kruhu se v něm opakuje (kruhový lustr s ukrytou lahví, kroužky od panáků na barpultu, kruhové zrcadlo s odrazem revolveru). Hrdina nikdy nenapíše román a nikdy si nevezme tu dívku, protože nikdy nepřestane pít. Je to jen jeden z mnoha planých slibů, které jeho dívka i jeho bratr slyšeli už tolikrát. Don se nemůže zachránit - už je zavřený v kruhu. / 1. 12. 12./ (01.12.2012)

Dlouho jsem neviděl tak perfektní herecký výkon, který by si obdrženého Oscara bez nejmenších výhrad zasloužil. Právě představení Ray Millanda je spolu s Wilderovým scénářem opravdovou špicou a dělají ze Ztraceného víkendu na svoji dobu neuvěřitelně plastickou a realisticky působící podívanou. Celá ta cesta totální sebedestrukce je působivě bezútěšná a nebýt v kontextu doby svého vzniku očekávaného závěru (poslední desítky minut jsem přemýšlel nad tím, jestli existuje jakákoliv šance, že by to Wilder celé dotáhl až do konce), neváhal bych s plným hodnocením. Opravdu výborný film s famózním Rayem Millandem. 8,5/10 (02.12.2017)

For ME 87% (14.08.2009)

Nemůžu si pomoct, jsem platonicky zamilován do Wilderových filmů a tohle je jeden z nich. Za Ztracený víkend dostal první ze svých (pouhých!) dvou cen akademie - a musím přiznat, že Oscara za Byt si zřejmě (aspoň z dnešního pohledu) zasloužil víc. Ne že by Ztracený víkend nebyl vynikající film, jen časem trochu vyměkl - v době filmů Rekviem za sen nebo Strach a hnus v Las Vegas je přece jen civilně syrová story o víkendové honbě za flaškou jednoho talentovaného povaleče s naznačeným šťastným vyústěním slabá káva. Vyprávění příběhu je zde ovšem opět na špici (jak jsme z Billyho počinů zvyklí) a rovněž se opět povedlo angažovat hereckou špičku. No, Sunset Boulevard to přesto není - ale pro všechny milovníky mistrova díla je tento "americký Ikarův pád" pochopitelně povinný. Zklamáni nebudete. (02.05.2005)

Ten závěr mě opravdu překvapil. Vzhledem k názvu filmu, jako by takový konec ani plánován nebyl. Jinak se jedná o perfektní studií alkoholika, nevěřila bych, že třeba hledání nebo ukrývání flašky může působit až tak dramaticky. Nedivím se, že Ray Milland byl oceněn Oscarem. Skutečně až to podivné zakončení mě odradilo od plného bodování. (15.04.2016)

Na svou dobu neuvěřitelně sugestivní,byť zidealizovaný film o alkoholismu.Od Billyho Wildera jsem před tímhle viděl jen okouzlující komedii Někdo to rád horké a tak mě tohle pochmurné drama dost šokovalo.Ray Milland je dokonalý. 90 % (18.10.2009)

"Spousta mužů žije svou tichou beznaděj.. Já nestojím o tichou beznaděj !!" Opravdu velmi působivé drama spisovatele Dona Birnama, muže s jednou poněkud destruktivní zálibou, totiž zálibou v alkoholu, kterého si zahrál skvělý Ray Milland, kterému prostě věřím každičké slovo, každý pohled i gesto.. S ním i jeho výkonem celý snímek Billyho Wildera stojí a padá, přičemž zde však něco postrádám a za největší slabinu Ztraceného víkendu pokládám právě tu proklamovanou syrovost, která má však k realitě jistě i s ohledem na stáří snímku a logicky i dobu, během níž se odehrává celý příběh, docela hodně daleko, a to mi snad dá každý, kdo někdy zkoušel zápasit s alkoholem či jinými démony, za pravdu.. (13.05.2013)

Na IMDB je Ztracený víkend řazený mezi filmy-noir. Už vidím všechny ty fanoušky Chandlerovských adaptací, jak se začali vrtět na židli. Faktem ale je, že Wilderova studie má s noirovkami dost společného. Kromě charakteristické práce se světlem je to i zkažené bezvýchodné prostředí, v němž se snímek odehrává (vč. narážek na dobu prohibice a globální recese třicátých let, které dali vzniknout moderním detektivkám, zločineckým organizacím a napomohly bujení alkoholismu). Styčným bodem s filmy noir je i morálně pokleslý hlavní hrdina, který je schopný kvůli flašce plazit se po cizích kabelkách a v pozdější fázi i po zemi. Kamera filmu je nápodobou halucinačního tripu. Úzkostné stavy abstinence snímá v nezvyklých úhlech a velkých detailech, v delirickém bloumání po ulicích vyřezává Millandovu postavu z pozadí pomocí zadní projekce, apod. Škoda jen toho patetického happy endu. Ten si mohl Billy odpustit. (18.02.2012)

Ocenění: Oscar 1945 - hlavní herec (R. Milland), režie, film, scénář; nominace: kamera (ČB), střih, hudba (drama/komedie) Zlaté glóby - film (drama), herec (R. milland), režie FF Cannes - herec (R. Milland), Velká cena festivalu National Board of Review - herec (R. Milland) New York Film Critics Circle Awards - herec (R. Milland), režie, film (06.05.2013)

Perfektná štúdia alkoholického závisláka, silná a depresívna (až na ten koniec). Veľmi presvedčivý Ray Milland. A ten koniec by som až tak nezhadzoval, po tom všetkom, čím si prechádzal hlavný hrdina to chcelo nejaké svetielko na konci tunela, niečo pozitívne. Aj na ľudí s podobným problémom to lepšie zapôsobí, keď vidia, že existuje aj iná možnosť z toho marazmu než samovražda, ak sami chcú a stojí pri nich niekto, kto im chce pomôcť. (23.12.2015)

Tak toto bolo až hrôzostrašné zobrazenie človeka ovládaného alkoholom. V niektorých momentoch (nočná scéna v liečebni) mi prišlo špatne. Nejeden krát sa mi hrdinovo skľučujúce trápenie dostávalo pod kožu. Vďaka tomuto realistickému a ponurnému pohľadu na tento sociálny neduh i hereckému výkonu Raya Milland musím hodnotiť Stratený víkend ako jeden z najlepších Wilderových filmov. (16.11.2012)

Ten pocit, keď čakáte na nejaké skvelé vyvrcholenie, ktoré by zakrylo chybičky v deji alebo veciam, ktoré vám nesedeli, dalo zmysel a dočkáte sa akoby nulového záveru, ktorý mohol skončiť všelijakou zaujímavou zmenou prostredia, konania, no nič z toho, tak to je sklamanie, ktoré pri dobrých filmoch mi pokazí náladu a to sa mi stalo tu. Chlapík, ktorý mal ešte šťastie na okolie si to napokon pred smrťou akoby len tak rozmyslel a prekonal závislosť a pritom tam ani zo strany jeho milej nebol silnejší náznak ničoho, čo by predtým v hĺbke podstaty nebola tiež robila. Pritom samotná závislosť hereckým výkonom bola podľa mňa skvelo zahratá a dej nie je nudný, ba naopak som sa doňho akoby vžil, pritom to nie je moja obľúbená téma. (03.04.2015)

Jůchů, bouchnu si šampáňo! Smrtelná jízda alkoholikova zabalená do pohádkového hávu. Ale jo, proč ne… odlehčení delirickému tématu sluší. Negativa snímku si strčím za klobouk, neb ho vlastním a tak si to můžu dovolit. Pozitiva zmíním a vyzdvihnu, tedy – každý sám za sebe se musí rozhodnout, co chce, jak to chce, kam míří. Nikdo jiný to totiž neudělá. Tisíce rad a doporučení nezmůže zhola nic. A o tom to celé je, udělat to těžké rozhodnutí, napřímit se a prát se, já, za sebe, za svůj život. P.S. Taky hodím zapálené cígo do nalité sklenky a budu chtít po boku Helen. Ona je držák a vytáhne mě z toho! (22.07.2016)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (22.01.2009)

Otázka do pléna: Pít či nepít? Pokud by to mělo být s Ray Millandem, tak určitě nepít... 8/10 (18.03.2010)

V porovnaní s dnešným filmovým pohľadom na rôzne ľudské závislosti vyznieva snímok o niečo menej drasticky. V tej dobe to ale musel byť extrém. Všetko možné, len nie ružový príbeh alkoholika, jeho totálny pád na samé dno a jeho ( chtiac ) neúspešné pokusy sa z toho všetkého vymotať. Naozaj silný príbeh. (18.03.2012)

Na svou dobu opravdu velmi kvalitní, otevřený a realistický film korunovaný skvělým výkonem Raye Millanda, kterému tu trosku zničenou alkoholem zkrátka nelze nevěřit. Na druhou stranu tento typ příběhů není úplně mým šálkem čaje, nebo spíše v kontextu tohoto filmu mou sklenkou whisky, a proto nejdu s hodnocením úplně na nejvyšší příčku. (13.06.2012)

Alkohol je dobrý sluha, ale zlý pán. Asistovat člověku na jeho neodvratné cestě do záhuby je děsivé a to se prosímpěkně jedná pouze o plátno. Děj filmu odsejpá, o tom není sporu, avšak zároveň není sporu o některých (snad až úchylných) naivnostech. Jak už přibližně popsal DaVId 82, veškeré ženské postavy snímku jsou z "hrdiny-alkáče" naprosto paf, jedna ho miluje už celé tři roky nehledě na množství jím vypitého alkoholu, další mu cpe prachy (na alkohol, že by?) a třetí ho ani ne tak toleruje jako vítá a to jako svého nájemníka. Tři se tří, to je hezká statistika. Téměř to až vypadá, že srdce každé děvy získám nezřízeným alkoholováním. Děkuji, nechci. A pak ten závěr, vážení! Já posledních pět minut trochu usínal a tak jsem si s titulkem THE END nebyl zrovna jistý, že to co jsem právě viděl, nebylo už z říše snů. Nebylo. Ano, chápu poplatnost doby a kodex Haysův... Na každý pád závěr ZTRACENÉHO VÍKENDU je jak rána do hlavy po procitnutí z bytelné pijatiky do bytelné opice. (18.04.2013)

Napadat tento film za naivitu a zjednodušení není úplně fér, protože co vím, byl to první snímek, který nepopisoval alkoholiky jako směšné figurky, ale jako nemocné lidi posedlé démonem. Je to tedy něco jako vytýkat Mélièsovi, že jeho filmy mají směšné, nerealistické efekty. Pokud víme, jak musel Wilder s Paramountem bojovat, aby snímek vůbec vznikl a prošel cenzurou, musíme mu tak nějak odpustit i slabý závěr (i když, ano, i já srážím hvězdičku jen kvůli němu). Čeho si opravdu cením jsou silné obrazy, nadmíru působivé scény, které se vryjí do paměti a zde jich najdeme hned několik - ,,ďábelské kruhy" na barovém pultu, flaška schovaná v lustru vrhající ohromný stín přes půlku stropu, netopýr trhající myš... Některé motivy se sice poněkud opakují, ale zevšednět nestačí, už proto, že sledovat Raye Millanda v hlavní roli je samo o sobě zážitek. Jediným (ale podstatným) nešvarem zůstává tedy ten proklatý konec. (31.07.2011)