Cirkus Humberto

Jeden z nejlepších československých seriálů - a za to může více faktorů. Samozřejmě se projevily finance "kapitalistických" zemí, které projekt podpořily (Německo, Francie), je to znát především na skvělých kulisách a kostýmech. Dále vévodí ta nejlepší herecká smetánka, a to nejen ta česká, ale je zde hodně dobrých herců právě z Německa a Francie. Mistrnou Poláčkovu předlohu není třeba komentovat, scénář se psál sám. Ovšem jedna věc, která je zde opravdu dokonalá, je úvodní melodie skladatele Karla Svobody, to je přímo balzám pro uši, kde se mísí kejklířská divokost i nostalgický smutek, protože každé cirkusácké putování přináší nejen výhry, ale i prohry. Přináší nové lidí, ti staří však často chtíc či nechtíc cirkus opouštějí. Jediné maličké smítko na kráse je pro mě právě fakt, že každý díl se věnuje novým příběhům, novým lidem, na úkor toho, že někdy předchozí příběhy často nejsou dořešeny či nejsou využity tak, jak by si bezpochyby zasloužily. Dle mého mínění nejvyšší laťka byla nasazena již v první díle, kde cirkusu vévodil naprosto výtečný Martin Růžek se svou půvabnou manželkou Claudine Coster - ztráta těchto dvou osob ve třetím díle seriálu dle mého skromného názoru uškodila. Stejně tak rychle se vytratila i druhá generace (Havlová a Brzobohatý) a i ty následující. Ale tak to asi mělo být, prostě ukázat, že cirkusácký život plyne rychle, o to více je krásnější a smutnější. Bohužel nevyřešena zůstala i postava klauna z prvního dílu (jmenoval se tuším Hans), který zřejmě z nešťastné lásky odešel od cirkusu. Škoda, tato postava mi padla hned v úvodu do noty, a těšil jsem se na její další počínání, ovšem byl ji věnován pouhý jediný díl. Ovšem to už je pouhý můj problém. (26.11.2013)

Cirkusácká sága plná taškařic a akrobatických čísel, ovšem laděna spíše pošmurně do tragických událostí a právě v tom je síla tohoto seriálu. Za nejlepší díl považuji už hned třetí. Smrt Calra Humberta a Bernharda Berwitze jsem v dětství málem obrečel. Další smutné scény jako akrobat co se vrátí z války bez nohy, nebo jak Petr Berwitz po mrtvici naposled drezíruje na vozíku lipicány ,mně docela dojímaly. Taky skvělý je táta Malina v podání Josefa Kemra. Snad co bych vytknul je (ne)stárnutí některých postav a výběr herců jako potomků, například Oldřich Vízner hraje syna Jaromíra Hanzlíka a poslední tři episody by se klidně vešly do jedné. Při sledování seriálu vždy přestávám nadávat na cirkusy i když to co provádí zvířatům je neodpustitelné a proto do opravdového cirkusu nikdy nevlezu jen do seriálového. (03.09.2008)

asi kniha by bola lepšia. pokiaľ si pamätám ani v čase uvedenia to nebol extra hit a hovorilo sa u zbytočnom plytvaní peniazmi. Je to možné i tým,že cirkusy na Slovensku extra tradiciu nemajú. Nikdy mňa to nebavilo a bola to len nuda,i teraz keď to ide v televízii - názor som nezmenil - statické nudne, snáď iba vyprava to trocha zachráňuje - a tí nemeckí herci ?! to boli nejakí ochotníci ? kde ich našli :( (31.10.2011)

Seriál jsem viděl jako dítě před revolucí a reprízu z DVD jsem považoval jako tutovku (navzdory faktu, že cirkusy nesnáším a považuju je jen zástěrku k teroru zvířat :-) . Bohužel, ani "epičnost" příběhu nezakryje řemeslnou splácanost díla - většina zahraničních herců je symbolem špatného obsazení i přes výborné dabující herce - např. opravdu nevěřím, že Hanzlíkova postava byla schopná provozovat sex s herečkou v roli Heleny po romanci s půvabnou Šafránkovu - tu prostě nafoukaný transvetita s vepřovým ksichtem porazit nemůže. Pár klíčových postav zmizí jen tak, další se objevují jen pro nějaký laciný účel (cikán-baleťák-kuplíř Laufer), epizody často končí nějakou nevýraznou scénou, která moc napětí nešponuje a místy laciná hudba Karla Svobody vzbuzuje spíš úsměv. Tohle fakt není můj oblíbený nadstandart českých seriálů. (01.07.2012)

Slavný román Eduarda Basse, oslava "malého" češství prostých lidí naší národní minulosti převodem do filmové řeči neutrpěl. Naopak. Jeden z nejlepších představitelů televizní formy hraného filmu, opřený o koprodukční materiálové zdroje, předvedl jeden ze svých nadprůměrných výkonů. Z takto připraveného východiska se rodí celá galerie vynikajících hereckých výkonů vesměs překonávajících své prozaické předlohy. Platí to o Haničincově Karasovi starším, Hanzlíkovu Vaškovi Karasovi, , Bartoškově Burešovi, Kemrovu Malinovi a v tom seznamu by bylo možné pokračovat. Téměř donekonečna. Přehlédnout nelze ani další přínos Bassova díla. Je jím důsledná a úspěšná rekonstrukce středoevropské identity živnostníků, cirkusových a pouťových umělců desáté múzy pramatky moderních uměleckých žánrů a jejich pestrého a měnivého světa. Láska k lidovým vrstvám prostupuje dílo někdejšího komika, který sám byl jejich produktem a nezaniká ani ve vynikající adaptaci, jež - jsouc sama tvůrčím činem - ještě rozmnožila bohatou škálu tohoto všedně nevšedního světa. Výsledkem je vděčné dílo přístupné bez všech omezení pro děti všech generací. Nejen těch českých a německých, jimž bylo určeno. (27.08.2007)