Cirkus Humberto

Pojďte a shlédněte vyprávění z minulého věku, kdy prabáby našich pradědů byly ještě dětmi... Vydejme se na cestu s lidmi, kteří křižovali Evropu, protože jejich osudem se stal cirkus. Sledujme s nimi odvěkou touhu člověka posunout hranice lidských možností. Touhu po kráse, dokonalosti, odvaze... A taky touhu po štěstí! ___ Sakra, a ta hudba je fakt geniální!! (19.01.2012)

Spolu s DOBRODRUŽSTVÍM KRIMINALISTIKY nejzajímavější český přínos světové seriálové pokladnici. Opět výpravná historická záležitost podle skutečných událostí, zahrnující široký časoprostor, kdy mezi díly a kolikrát i během nich poskočíme dopředu o několik let. A opět hudební znělka, která vás sama o sobě rozloží, tady ještě doplněná o Lukavského glorifikujícího melancholického vypravěče. Samotná idea točit o cirkusu je geniální - sledujeme přicházet a odcházet několik generací cirkusového klanu na jeho cestě napříč Evropou, prožíváme s nimi vyhrocené osobní i podnikové problémy a přihlížíme jednotlivým kouskům z dobového cirkusového repertoáru, což působí až dokumentárně. To celé z českého pohledu, zaměřené na u cirkusu pracující Čechy a na to, jak cirkus svým umem a úsilím pozvedali až se zaslouženě ocitl v jejich rukou a oni ho zachránili před krachem transformováním do úspěšného varieté v Praze. Slušné je obsazení, byť Hanzlík jako dospělý Vašků, ani ta jeho příšerná zahraniční mařena (nebyl to nakonec chlap?) mi příliš sympatičtí nebyli, ovšem Laufer jako dospělý Paolo byl úžasný záporák a Kemr výborný podivín. (03.12.2011)

Seriál, který vystihuje jedno slovo: epochální. Takhle nějak si představuji zábavnou, dojemnou a umělecky zpracovanou několikagenerační ságu. Skvělá hudba Karla Svobody (hlavně "šumavské" téma). K čertu s krystalicky čistým širokoúhlým obrazem, k čertu s detailními titulky a do pekel se všemi Křehkými vztahy... CIRKUS HUMBERTO, seriál mistra Františka Filipa, je pro mě nejlepším televizním počinem všech dob. Nejlepší scéna: Bartoškova recitace Máchova Máje. "Vy, jenž dalekosáhlým během svým, co ramenem tajemným zemi objímáte, vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe, vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe, v tiché se slzy celí rozplýváte, vás já jsem posly volil mezi všemi. Kudy plynete u dlouhém dálném běhu, i tam, kde svého naleznete břehu, tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlasť jedinou i v dědictví mi danou, šírou tu zemi, zemi jedinou! (45.) (28.09.2006)

"Utichlo náměstí, jakoby náhle s tím, plakáty déšť strh z nároží a poslední aplaus už ztich. Dálky jsou šňůry měst, ve tvářích brázdy cest. Dědictvím dávným spoutaným své poselství zas dál šli nést. Čas tuhle štaci už svál, zmizel klaun i principál. Rozvážej světem úsměvy dětem, tuším, co žene je dál. Krev toulavá svá kouzla má, má moc pár křídel dát, jak vítr z hor se hnát. Krev toulavá svá kouzla má, má moc i brát i dát, má sílu pouta rvát. Ticho tu vládne zas, do duší nám pad mráz. Kdy se však z dálky vrátěj zpět, tak to vím jen já a pan Bass." *** (27.01.2018)

Je potěšitelné, že ČT u příležitosti 60. let od zahájení televizního vysílání zařadila tento seriál do svého programu. I když jsem ho viděla už několikrát, dala jsem mu s radostí přednost před současnou seriálovou nabídkou konkurenčních televizí. Tato výpravná rodinná sága z atraktivního cirkusového prostředí, postavená na skvělých výkonech naší herecké špičky za působivého hudebního doprovodu Karla Svobody, se Františku Filipovi moc povedla. Škoda, že se toho pan Bass nedožil, určitě by byl s převedením svého románu do filmové podoby taky spokojen. Jedinou skvrnou na kráse je necitlivé obsazení německé herecké matróny do role Helenky. Ukazuje se, jak důležitý je výběr herců, kteří kromě výkonů a fyzické vhodnosti pro přidělenou roli, by si měli získat i sympatie diváků. U mne tedy holka nezabodovala. (09.04.2013)