Režie:
Evžen SokolovskýScénář:
Jaroslav DietlKamera:
Eduard LandischHudba:
Otmar MáchaHrají:
Jaroslav Moučka, Jiřina Švorcová, Petr Svojtka, Jarmila Švehlová, Renáta Doleželová, Josef Bláha, Jiří Štěpnička, Martin Růžek, Alois Švehlík, Josef Bek (více)Epizody(13)
Obsahy(1)
Hrdinou třináctidílného seriálu je okresní tajemník KSČ v Brodu Josef Pláteník. Působí v silně průmyslovém a bouřlivě se rozvíjejícím se kraji.Každý jeho den je plný událostí, které je nutno řešit. Pláteník je člověk, který cítí svou odpovědnost za přítomnost i budoucnost naší země. (woody)
Recenze (225)
Při každém sledování tohoto seriálu na něm najdu něco, čeho jsem si dříve nevšiml. Od malička jsem měl třeba pocit, jaké je to velké zvíře, ten soudruh Pláteník. Ty oficiality, osobní šofér, sídlo okresního výboru KSČ, spousta lidí v něm, každý visí soudruhu Pláteníkovi na rtech... Prostě skoro jako kdyby byl generálním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Přitom se jednalo o tuctového okresního čičmundu. Ovšem čičmundu (s výjimkou několika padouchů) oblíbeného, v němž spoluobčané viděli něco jako šerifa, který může rozhodnout o jakémkoli problému - od ředkviček v krámu až po emotivní rozvod nešťastné dámy. A když je potřeba, postaví do latě šéfa policie i prokurátora. Vedoucí úloha KSČ v praxi. Jaroslav Dietl se ale skutečně pokusil i lokální komunistické špičky vylíčit jako lidi s různými vlastnostmi a motivy. Najdeme mezi nimi prospěcháře, lenochy, intrikány..., takže se vůbec nedivím, že mělo dílko při schvalování problémy. Zvláštní pochvalu pak udílím Otmaru Máchovi za hudbu. Kdo se nechce zatěžovat náročným údělem soudruha vedoucího tajemníka, může zavřít oči a v úvodu, průběhu dílu i závěru poslouchat tóny, které jako by vypadly z velkorozpočtového hollywoodského westernu. P.S.: Není radno se na Sokolovského opus dívat jako na klasický příběh. Spíš jako na studijní materiál či - s trochou fantazie - jako na nezamýšlenou parodii. Ostatně soudím, že se ve spoustě situací a při spoustě dialogů museli dobře bavit i samotní herci, ať už s rudou knížkou v kapse, nebo bez. ()
gradace starého vůči novému je tak lidský, že kdo v tom nežil nepochopí..... Jako já nechápu nové filmy, chápu že někteří nechápou to co nezažili.... ()
0 bodov si to rozhodne nezaslúži. Ba naopak, malo by to byt propagovane a nie zatracovane. Prečo? Pretože toto bol jasný a krásny príklad tej nezmyselnej boľševickej propagandy a ukazovalo by to, ako sa tu žilo. A aj zije. Tej bolsevickej minulosti sa nezbavíme a preto táto sracka by mala byť vzorom, ako to v budúcnosti nerobit. Skoro mi kyselina hore krkom vybehla, lebo precceda je tam vyobrazený ako pomaly superman. Kto žil v tej dobe dobre vedel, čo je ta banda zac. ()
I poté, co přefiltrujeme všechnu rudou barvu a zbavíme to všeho, co dělá soudruha soudruhem, přesto zbyde tak neuvěřitelná slátanina nesmyslů a nelogických a nepravděpodobných situací a ukázkových příkladů toho, jak se lidé (nejen) v té době nechovali, že ten odpad je zdaleka nevyjadřující to, co si tahle blbost zaslouží. ()
Soudruh Pláteník je mužem činu: Úkoly nadcházející pětiletky jsou jasně stanoveny a žádná prodleva nesmí zůstat nepotrestána. Chozrasčot sice zlomyslně našeptává, že se realita poněkud rozchází s oficiálními údaji, ale od toho je zde bulharský koeficient, kterým vynásobíme skutečný výsledek, abychom dosáhli výsledku kýženého. Letitá a osvědčená to praxe, ověřená četnými výročními zasedáními. Nepřátel se nelekneme a komunismus vybudujeme! ()