Zlá krev

Dobře to ty komančové natočili. Dobře a pravdivě. Lůza začíná žvanit o "sociálních jistotách", což není nic jiného než způsob, jak se přiživit na letité usilovné práci schopnějších (chudák Nedobyl, jediný kladný - pracovitý - hrdina). Demonstrovat a hulákat o svých nárocích, to by jim šlo, jenom nevím, kde brali tvůrci seriálu přesvědčení, že bychom měli sympatizovat a najít zalíbení zrovna v těchhle vohnoutech, nota bene když dostanou (většinou zaslouženě) po čuni. Jako litovat je? No to asi ne. Anebo to byl umně zašifrovaný manifest proti lidově demokratickému zřízení a soudruhům na byru to jen nějak uniklo. Jenom při pohledu na Postráneckého postavu v kontextu s postupnou instalací moderního socialistického eurostátu trochu mrazí. (30.10.2012)

Vzácný příklad, jak se dá důstojně navázat. Na Sňatky z rozumu to určitě nemá, ale kvalitativně to ve srovnání s nimi určitě není průser. Fakt je, že srovnání boje o českou svébytnost ve Sňatcích a proletářský boj v Krvi dokládá posun v dramaturgii Československé televize, přesto nelze popřít výborné herecké výkony. Nevím proč, ale většinu mých sympatií posbíral Jiří Vala jako tvrdý a nekompromisní podnikatel, v jehož sousedství se další pokusy ve velkých rolích jeví jako ochotničina (Václav Postránecký). Pózu utrápených matek po Světle Svozilové zdařile převzaly Dagmar Veškrnová a Taťána Medvecká. Ovšem jestliže byl Marek Brodský roztomilý tydýt v Rozpuštěném a vypuštěném, kdekoliv jinde opakování této pózy působí směšně. Stejně tak i třicátnice Libuše Šafránková jako –náctiletá Ema Destinnová (což ovšem nepopírá, že na svůj věk vypadala výborně). Jako celek s možností debaty. (11.12.2012)

Slabší avšak barevné pokračování výborných Sňatků z rozumu, kde je nicméně stále více cítit velmi nepovedená dobová propaganda. Jesli ve mě měla pitomá a otravná postava Václava Postráneckého vzbudit soucit a sociální cítění, efekt byl přesně opačný. Neváhal bych po něm střílet, po idiotovi. Ostatně celá linka s jeho vidláckou rodinou dostala v rámci osvěty zbytečně moc prostoru. I mladý dement Born a jeho učitel, bukvičáckej fízl Kiesel, stáli za to. Tohle vše však hravě přeplácla jako vždy děsná Libuše Šafránková coby vypatlaná fiflena a její nápadník, maminčin mazánek a absolutní hňup, Marek Brodský. Díky za Císlerova Mrvu, já bych ten spolek blbečků napráskal dávno a ani by mě nemuseli uplácet kyselou vokurkou. Jinak osudy dvou hlavních protagonistů, Borna a Nedobyla, se nám pěkně uzavřely, jeden se vybarvil jak bezskrupulózní kapitalistickej spekulant a druhej jako prolhaná kapitalistická mrtvola. Trochu se vytratilo kouzlo černobílých Sňatků, ale výprava je naopak lepší. To však bohužel na víc než průměr nestačí. (14.08.2015)

Již barevné pokračování rozsáhlé Neffovy rodinné ságy se z vlasteneckých salonů zvolna přenáší mezi proletářskou chudinu a jemně rýsuje rodící se dělnické hnutí. Seriál chronologicky pokračuje rokem 1881, kdy otevření Národního divadla znamenalo svého druhu triumf českého živlu v rakousko-uherské monarchii. Český národ ovšem nejen tím prokázal svou svébytnost, schopnost existence, schopnost rozvíjet nejen tradice národní. Prokázal v té době rovněž schopnost ekonomického soupeření s německou buržoazií. Ruku v ruce s rozvojem ekonomiky kráčel také narůstající sociální problém. Jestliže v první části ságy byl tento problém pouze naznačen, osmdesátá a devadesátá léta vtiskla dělnickému hnutí zcela jasný charakter. Neffovo vyprávění tak přirozeně přechází od obou gründerských rodin Bornů a Nedobylů k širšímu společenskému záběru a vykresluje bouřlivou atmosféru konce devatenáctého století. Do popředí se proto dostává Pecoldův věčně revoltující syn Karel i Bornův syn Míša, jehož vývoj patří v rámci literární předlohy i seriálu k nejzajímavějším. Osmnáctiletá pauza, dělící oba seriály, se podepsala - bohužel - na hereckých představitelích. I přesto se vedle zavedených bardů dokázali se stejnou suverenitou prosadit příslušníci mladé a střední herecké generace (Postránecký, Medvecká, Šafránková, Veškrnová, Vízner, Satoranský, Heřmánek, Marek Brodský). Zvláštní postavení zaujímají dvě postavy: fanatický komisař Kiesel Luďka Munzara a udavač Mrva famózního Jiřího Císlera. A jestliže lze dnes KRVI něco vytknout, tak je to záměrná zkreslenost revolučního hnutí, předkládaného jako jediný možný směr, kterým se česká společnost musí v dalších letech ubírat. Tehdy ještě žádný z tzv. socialistů nemohl předvídat únorové události, které se staly naplněním jejich ideálů. Protože i tak ušlechtilé ideály mají své chyby. O tom se český národ přesvědčoval dlouhých čtyřicet let. A právě o tom by mohla být napsána nová sága. Snad někdy. (17.05.2009)

Inu, normalizační prst je, na důrazu kladeném na sociální hnutí, znát a je zcela v intencích komunistického pohledu na tu dobu. Je to otravné a vyprávění ztratilo na zajímavosti. Zachraňují jej výborné herecké výkony. Tehdejšímu divákovi se snaží toto dílo vsugerovat, že především dělnické hnutí hýbalo společností. Zcela se opomíjí, že to byl také svět Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Nedbala, Vrchlického, Myslbeka, Brožíka, Hynaise a mohl bych ještě dlouho pokračovat v těchto oslnivých jménech českých umělců té doby a doplnit je dalšími zvučnými jmény jako byl Křižík, Fanta, Kolben a Daňek, Laurin a Klement. Není zde ani zmínka o velkém českém podnikateli a mecenášovi Josefu Hlávkovi, zakladateli České akademie pro vědu, slovesnost a umění, u kterého se většina výše jmenovaných umělců scházela na jeho zámku v Lužanech a v jeho salonu v Praze. Prostě tohle pokračování, na rozdíl od Sňatků z rozumu, je zpolitizováno v duchu tehdejší komunistické ideologie. (22.05.2015)