Hannibal - Zrození

Ždímání peněz z profláknuté značky, které se děje obludně nefér způsobem levné televizní adaptace, postrádající eleganci a distingovanost, a místo toho ukazuje Hannibala jako dítě s traumatem, jemuž ve Francii učarovali samurajové a rád by si to rozdal s vlastní tetou. Thomas Harris na drogách, Marek Vašut s kudlou v krku a R.I.P pro Gasparda Ulliela, kterému psychopatický výraz v očích tolik slušel a přitom dobře věděl, že si uzavírá cestu dál, byť je to vynikající herec. (03.04.2008)

Uznávám, že nadhodnocuji. Ale Ulliel byl prostě cool, Gong Li sexy a jak vidím české lokace, mé srdce zaplesá. Ano, nebýt to Hannibal, tak po tom nikdo ani neštěkne, samurajská linie byla hodně mimo, konec je slabej a příběh klasická šablonka "snědli jste mi sestru, tak vás všechny zabiju." Dívat se na to ale dá v pohodě. (22.03.2007)

Za absenci jakéhokoliv napětí, klíčového to prvku Demmeho oscarového kousku, by měl být Webber servírován lehce podušen v páře se snítkem čatný v ústech.. Lecterovo krvavé řádění totiž chvílemi vypadá jako libovolný sudý díl Saw. Ulliel se snaží, napodobuje, ale je to celé nevýrazné a křečovité. Budiž mu ale polehčující okolností, že laťka psychiatra s vytříbeným apetitem byla v minulosti nasazena více než vysoko. (29.10.2008)

Jako film o pomstě, hodně kruté pomstě a snad ještě krutějších šmejdech, je to docela v pohodě. Ovšem jako "jeden z dílů", "prequel", nebo něco takového k postavě Hannibala Lectera je to naprosto ujetá, hloupá a debilní slátanina. Vůbec jsem nechtěl věřit, jakej zpatlanec a nesmysl scénáristé a filmaři na tuto "geniální" postavu vymysleli a vytvořili. Abych si film zcena neznechutil, zapomněl sem raději při jeho sledování, že jde o postavu Lectera a považoval to za čistě "revenge movie", který s Hannibalem neměl nikdy nic společného... Pak se na to dívat dá. (27.10.2008)

Snaživý pokus o rozvedení série, nicméně postrádající eleganci předchozích děl, občas nechtěně směšný (v Hollywoodu je až nezdravě in „samurajský styl“) a většinu času dost prvoplánový. Není z toho cítit zrůdnost, Americké psycho bylo ve vykreslení šílence, jenž si „užívá smrt“, mnohem zábavnější, a na téma „oko za oko“ tu bylo tolik lepších filmů, že by mi ani celý komentář nestačil. Gaspard Ulliel hraje dost slušně, ale ta postava je neskutečně prázdná. Napřed formovaná vyděšenýma očima, pak tichostí a nakonec křivým úsměvem – přechod z chlapce v bestii neznatelný, vraždy řádově nezajímavé. A k tomu ty hlášky jak šité na Seagala (Stalo se z něj něco, pro co nemá lidská řeč slovo. Kromě slova monstrum."). Akorát to konečné „poznání pravdy“ mělo sílu – jen si tak říkám, jestli je dobře, že jsem se v tu chvíli Hannibala nebál, ale litoval ho… (16.02.2007)