Interstellar

Jako kdyby Nolan víc než kdy jindy točil ze sebe. Už u Prestige nebo Inception se vyžíval v těch nejchytřejších dějových i vyprávěcích kličkách a fintách, ale tady svůj všudypřítomný strach o rodinu prožívá srdcem vyloženě každou minutu, vepisuje ho do každého McConaugheyho zapáleného monologu a staví na něm i veškeré pointy. Není lehké akceptovat, že i tentokrát jsou hnacím pohonem všehomíra (výjimečně i doslovného) vlastní touhy a stesky. Ale právě díky tomu si Interstellar skrz drama, ekologii, červí díru, vodu i led letí s Zimmerovými varhanami v zádech pro subjektivně absolutní hodnocení, jakému není obdoby. Protože mám z dalekých hvězd větší respekt než kdy předtím a zároveň bych dal cokoli za to, abych jim byl alespoň o píď blíž. (06.11.2014)

Po letech a třetí projekci už pálím plný počet. Nakonec jsem si i ve filmu našel mrazení z teaser traileru o váze dějin lidstva a touze bádat za hvězdnou hranicí, žeru rozměr emocí a Mattovo totální herectví, posunul jsem se k lepšímu strávení závěrečné dráhy červích časoprostorových dimenzí, záhy jen otevírám držku a nemám co bych ještě namítal. Právě lidský aspekt ale co mě tu vůbec nejvíc dostává. Můj jednoznačně oblíbený Nolan a pravděpodobně i věc v žánru sci-fi vůbec. "Mankind was born on Earth. It was never meant to die here. We've always defined ourselves by the ability to overcome the impossible. And we count these moments." (x) (23.07.2018)

Představte si Vesmírnou odyseu (k níž se Nolan úsměvně několikrát obrací), ve které Hal 9000 dokola vysvětluje astronautům, co mají udělat, a Dave v závěrečné scéně komentuje nahlas své dojmy z prohlídky bytu, aby je pochopil ale opravdu každý. Počkat... nemusíte si to představovat, jmenuje se to Interstellar! Filmová křeč tak silná, až bolí. Zahleděnost do sebe smíšená s trapnou banalitou, vydávané za nějaký přesah či co? Objektivně samozřejmě tak nějak v pořádku, i když ve všech ohledech nevýrazné. Subjektivně to teda trvalo tak půl hodiny a pak další tři končilo, ale snad bych se i přes to přenesl, kdyby to nebylo typicky nolanovsky chladné jak psí čumák a vzbudilo to ve mně za celou dobu aspoň jednu emoci, jak se to ostatně úmorně snažilo. Nolanův zdaleka nejhorší film. (03.11.2014)

Zážitkový level? Nekonečno. Mindfuck level? Zhruba stejně. Jestli se vám zamotala hlava u Počátku, vězte, že to byla jen neškodná rozcvička před Nolanovým nejepičtějším dílem. V Interstellaru se snoubí ty nejryzejší spielbergovské emoce s abramsovským adrenalinem a neustávajícím tempem Temného rytíře. Zároveň ale jde o jasnou poctu Kubrickovi, jíž by testovací publika zřejmě nerozdýchala a producenti by vzali do ruky velké nůžky. Nolan má ale naštěstí takovou moc, aby tyhle nástrahy ladně přeskákal. A mohl si natočit všeobjímající (zároveň však vítaně komorní) výpravu za hranice známého i neznámého, která každé zakroucení hlavou okamžitě rozdrtí silou té nejoslnivější filmařiny. Interstellar tak dokáže napnout, dojmout i šokovat, kdykoliv se mu zachce. Hlavně vás ale tři hodiny nenechá sundat oči z plátna, a kdyby někdo začal tvrdit, že IMAX sály vznikly jen kvůli němu, nebyl by problém tomu uvěřit! (9/10) (03.11.2014)

Kdo jiný měl natočit Vesmírnou odyseu pro 21. století. Kubrick našel svého nástupce a Nolan posunul hranice lidmi obývaného vesmíru. Přerod komorního příběhu farmářské rodiny na rozmáchlou výpravu s cílem najít nový domov pro lidstvo je fascinující. Zimmer i Hoytema mají ve vesmíru dostatek prostoru pro další exhibici a McConaughey v nejlepší formě bez problému utáhne celé tři hodiny. (12.04.2024)