Na sv. Valentýna

„Bol to Stallone, kto povedal ´Nikdy sa nevzdávaj´?“ – „Myslím, že to bol Jean-Claude Van Damme.“ Bohužiaľ nepresvedčivé, Američania nevedia robiť romantické filmy (česť výnimkám – KEĎ HARRY STRETOL SALLY). Vinou ich polopatistických scenárov sa z vety „Milujem ťa“ stalo odporné klišé, pri ktorom obracajú oči asi už aj niektorí trvanliví fanúšikovia červených knižníc. Priamo sa ponúka porovnanie s britskou vianočnou LÁSKOU NEBESKOU; VALENTÍN je to isté (dve hodiny, 15 hlavných postáv, z nich niektoré sa poznajú, zamilovaný chlapček, homosexualita), len sa odohráva vo februári. Pravda, ak sa na plátne objavia moji miláčikovia, ako Topher Grace, Queen Latifahová a pravdupovediac už aj Bradley Cooper, tak to úplne zlé nie je... ale objavujú sa nečasto. Všetko je skratkovité a to paradoxne aj napriek tomu, že to má až 125 minút (hoci musím uznať, že mi v kine ubehli rýchlo). Vinou toho dostali niektoré slávne tváre skôr cameo (Kathy Batesová bola v úvodných titulkoch uvedená medzi prvými, i trailer ju bohato reprezentuje, v skutočnosti má asi minútu na začiatku a minút na konci!). Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://www.recenzie.org/romantika/277-valentin-40- Kino Považan 2010 (02.06.2010)

Instantní nudlová polévka. Všechny na stokrát provařené a známé ingredience mícháme v mohutném kotli plném sympatických tvářiček s naprosto klasickým a známým příběhem. Okořeníme troškou klišé, nenásilným humorem a pár vtipnými pointami a každý divák si bezvýhrasně smlsne. Vrchni kulinář Garry Marshall servíruje na zlatém podnose, neohlíží se kolem sebe a nese tento pohádkově naivní "meal" tomu jednomu zamilovanému páru, který si objednal u stolu číslo 15. Bez výhrady chutné, s výhradou nechutně sladké. Ale stále pozřívatelné. 7/10 (14.02.2010)

14.8.2010 ~ Standardní romantická komedie podle prověřené šablony, která ale není zas až tak úplně romanticky pitomoučká, jak by se dalo čekat. Což ale neznamená, že by z toho byl hit jara. ~ Tedy jak se natáčí taková romantická komedie, aby na ní šlo do kin dostatek lidí? No, nejprve je nutné sehnat dobré herce nebo alespoň ty, kteří "táhnou" a byli v poslední době vidět - Splněno. ~ Poté je třeba vymyslet nějaký příběh. Nijak objevný, stačí vypreparovat několik již použitých nápadů z předchozích romantických komedií - Splněno. ~ Dále je potřeba odlišit film od ostatních romantických komedií, ovšem zase ne až tak moc, aby nakonec z romantické komedie nebyla romantická parodie ála Texaský masakr zkřížený se Star Trekem. A tak tu máme ne jeden příběh, ale hned několik příběhů několika párů i jednotlivců, které se všechny odehrávají na den Svatého Valentýna. ~ Společně se tak s herci můžete povznášet při jejich radostech a seznámeních, stejně jako se spoludeprimovat v úzkostech a prohrách jejich životů. Herci ve svých šablonovitých rolích hrají šablonovitě dobře a vzhledem k žánru lze tak několik hloupostí a do očí bijcích klišé odpustit. ~ Pokud si jen chcete odpočinout u něčeho nenáročného na myšlení a nepočítat při tom tucty mrtvol nebo svazky fotonových paprsků, lze Valentine's Day doporučit. Rozhodně jsem byl svědkem mnoha horších romantických pokusů (o film, samozřejmě). (25.03.2013)

Láska nebeská; Paříži, miluji Tě; New Yorku, miluji Tě a nyní i Na. sv. Valentýna - čtveřice současných snímků, které propojuje motiv mnohopostavové romantiky. Čtyři mozaiky, na jejichž srovnávání se dají krásně vysledovat rozdíly v chápání moderní romantiky na starém a novém kontinentě. Zatímco první dva jmenované, tedy evropské příspěvky, se zařadily na vrchol romantického žebříčku, druhé duo bývá považováno za nepovedenou americkou snahu dostihnout současnou evropskou zamilovanou scénu. Evropští tvůrci sázejí na civilní příběhy obyčejných lidí, pravou bláznivou zamilovanost předvedených na silných kulisách nenapodobitelné vánoční atmosféry, resp. krásy Paříže. Nebojí se naplno a často ukazovat emoce, sáhnout po ubrečených písních, ba dokonce využít přehnané trapnosti. Na krátkém prostoru vytvoří postavy, o nichž nevypovídá minulost, ale jejich současné chování. Postavy, které chybují, nepůsobí vykonstruovaně a na diváka působí živým, nikoli umělým dojmem. Jednoduše vytvoří něco co je velké, nezapomenutelné, ale hlavně citlivé a dojímavé. Američtí tvůrci se naopak sázejí na silné dialogy, důležitost každé jednotlivé scény a v neposlední řadě na závěrečné překvapení diváka. Nahazují nitky, ukazují kousky skládačky a na konci nechávají diváka, aby sám porovnal své předpoklady s konečným rozřešením. Zápletka jednotlivých příběhů se tak smrskne na seznámení, náznak a konec. Zbytek působí jen jako zbytečná vata. A to je i problém Na sv. Valentýna. Jednotlivé příběhy postrádají živost. Místo přirozených dialogů posloucháme patvary jak z PR oddělení, civilní postavy jsou nahrazeny vyumělkovanými herci a zápletka, pokud není úplně zbytečná, je jen čekání na poslední dílky, které do skládačky zapadnou. S tímhle nezmohl nic ani Garry Marshall, který se nejspíš stal vězněm vlastního štábu. (07.05.2010)

Film kde se vždy ukáže Julia Roberts už z principu ubírám minimálně hvězdičku, protože tato herečka má už po sezoně a jsem na ní víc než alergický. A pokud se k ní přidá klasický americký komerční předvídatelný a přeslazený příběh je mi z toho skoro až na ... . No za pár hereckých minipříběhů neohodnotím odpadem... - 35% (21.06.2012)